Lyžování s dětmi

Převážná část českých rodin, byť velmi sportovně založených, vyhledává zimní dovolenou na horách u nás a s malými dětmi do Alp nejezdí. Většinou se čeká, až potomci odrostou a "budou mít z pořádných hor něco". Oprostíte-li se od předsudků, zjistíte, že alpská střediska jsou ve většině případů na mrňata mnohem lépe zařízena než naše. Samozřejmě to stojí nesrovnatelně více než pobyty, kam vyrážejí party spřátelených maminek s hejnem předškolních dětí... ale pokud jste rodina sportovní a finančně zajištěná, výlet do Alp zkuste.

Jen volte spíše jarní termíny a sluncem pověstná střediska, neboť do sněhové metelice - stejně jako v Krkonoších či na Šumavě - s batolaty vylézt nemůžete. Představte si rodinu se dvěma dětmi. Jedno už trochu lyžuje. Druhé je batole. Potřebuje plenky, pravidelnou dětskou stravu, po obědě spí a na lyžích ještě nestálo. Hlavní pomůckou je v tomto případě sedačka na záda a golfáč, který lze složit do lanovky a prakticky dopravit kamkoliv. Malé dítě v té chvíli sedí v batůžku na zádech. Máte-li lyže na nohou, používejte batůžek na nošení dětí jen k nejnutnějším, kratičkým přesunům. Lyžovat s potomkem za krkem je možné, ale nedoporučuje se ani těm nejzdatnějším lyžařům, neboť i pokud jste si jisti sami sebou, nikdy nevíte, kdo to do vás napálí! Pokud už vaše miminko zvládlo chůzi, nebojte se mu vyzkoušet umělohmotné kluzky. Nasaďte mu je na dvě pět minut denně. Bude si v nich ťapat po rovince a ochutnávat "pocit sněhu". Důležité je mu "lyžování" neznechutit, kluzky nasadit co nejrychleji a při prvním náznaku nelibosti (rozpoznat od překvapení z neznáma) lyže sundat. Neustále dítěti zdůrazňujte, že "zvládá něco jako starší sourozenec", který může při prvních lekcích asistovat a malému předvádět, co se dá s těma zvláštníma prodlouženýma nohama dělat. Právě pro nejmenší, kteří mají k ježdění na lyžích ještě daleko, existují v Alpách kobercové vlečíky na úplných plackách. Fungují na podobném principu jako dlouhé pojízdné letištní chodníky. Dítě se na ně doštrachá a pomaloučku jede deset patnáct metrů po nesmekavé látce do mírného kopečka, který pak více méně sejde. Dětské areály jsou plné nejrůznějších projížděček a prolézaček, nafukovacích zvířátek a draků. Někde bývá na dohled i herna, kde je možné dítě přebalit, ohřát mu jídlo, případně se schovat před počasím či za úplatu svěřit ratolest hlídacím tetám. Pro trochu větší děti jsou sjezdovčičky s tažným lanem,kterého se chytí a samy či s pomocí rodičů vyjedou do kopce. Krátké plácky, kde opět nechybí Sněhurky, Šmudlové a Mickey Mausové, jsou i ideálním místem pro rozbalení rodinného stanu, resp. kočárku. Ve stínu blízkého smrku tu může absolvovat svou pravidelnou siestu batole, zatímco starší bráška se učí prvním obloučkům. Když je zvládne, o kus dál je opět mírná, přehledná sjezdovka pro začátečníky s pomalým, ale opravdovým kotvičkovým vlekem. A zatímco jeden rodič hlídá, druhý může lyžovat. Pokud si chtějí dospělí užívat spolu, ve všech centrech jsou pro děti lyžařské školy s hodinovým, půldenním či celodenním režimem i již výše zmíněné možnosti hlídání nejmenších.

Autorka je spolupracovnicí redakce