Lyžování malé, ale naše

Z ledové hory je slyšet hurónský řev. To parta desetiletých kluků se řítí boulovatou sjezdovkou co nejrychleji dolů. Za nimi plápolá zoufalý instruktor, marně se snažící "zatížit" družstvo výukou obloučků. Jenže největší borec je ten, kdo bude první dole. A tak smrt v očích, hůlky nahoře a šusem z kopce. Nejisté nohy se klepou, každou chvíli hrozí karambol, ale většinou to vyjde... Tak jako teď. Ten nejrychlejší se přehoupne přes úvozovou cestu, nezvládne skok a přistane pár centimetrů od dřevěné ohrady z dlouhých smrkových kůlů. Naštěstí je pod nimi dostatečně velká mezera, takže dítě se nerozplácne o dřevo, ale proletí pod plotem a "jen" si obrousí nos o zledovatělou krustu u lesa.

Pro lyžaře zhýčkané alpským lyžováním je krušnohorský Klínovec naprostým šokem. Zvlášť, trefíte-li se do frekventovaného období školních prázdnin, kdy téměř sleze sníh a hlavní sjezdovky, kolem nichž nestojí jediné sněžné dělo, buď vůbec nefungují, nebo se mění v ledové, neupravované, a bez umělého zasněžování dokonce neupravitelné "dráhy hrůzy". Po nich šusují téměř bez pudu sebezáchovy frekventanti z prázdninových lyžařských škol.

Méně zdatní lyžaři, a hlavně rodiny s dětmi pak hledají záchranu na dvou kratičkých začátečnických sjezdovkách pod silnicí, kde sice ratrak a pár sněžných děl přes noc učiní loučky alespoň bezpečně sjízdné, ale nahromadí se tu tolik lidí, že fronta se šplhá téměř do jedné třetiny sjížděné dráhy. Jedete-li na zimní dovolenou do Čech, samozřejmě nečekáte, že by naše malá střediska nabízela desítky kilometrů propojených tratí.

Krušné hory, ba ani Krkonoše nejsou Alpy. Ale upravené, bezpečné sjezdovky, jednoduchost systému skipasů, jakýsi standard služeb a příjemné zacházení s návštěvníky už považujete za samozřejmost. Ski areál Klínovec Sever nabízí prostřednictvím prospektů lyžování na pěti kilometrech sjezdovek do výšky 1244 m. Jenže i při nejideálnějších sněhových podmínkách tu lyžařům zůstává rozum stát nad tím, že zdejších deset vleků nejenže provozují dvě různé společnosti, ale potřebujete na ně dokonce tři druhy jízdenek.

Na slalomáku a turistické sjezdovce, které vlastní tělovýchovná jednota, máte systém bodových tarifů - deset jízd za 100 Kč. Zbylých šest vleků patří společnosti EPK. Jenže koupíte-li si u EPK celodenní permanentku na Klínovec Sever za 290 Kč, platí jen na sjezdovkách U zabitýho, Pařezovce, Přemostění a Dámské. Na dvě tratě Pod zámečkem už ale s nimi nemůžete, protože tedy musíte mít buď další permanentku za 190 Kč, nebo si za 50 Kč koupit jednotlivé jízdy. Proč? Těžko soudit, neboť v "novém miniareálu pro slabší lyžaře a rodiny s dětmi" není kromě placatého svahu jediná nadstandardní vymoženost.

Není tu ani dětský vláček, ani stabilně zabudovaný slalom mezi pohádkovými figurkami, nemluvě o klouzačkách či dalších běžných atrakcích, které jsou v alpských zemích samozřejmostí nejen v dětských rájích na svazích, ale i kolem každého penzionu... Dětská tarify na Klínovci neexistují. Platit musí všechno, co má lyže na nohou, byť by šlo o maličkého človíčka prožívajícího první kratičké kontakty se sněhem. "Jezdím tu dopoledne se čtyřletou dcerkou na jedné kotvě, dolů ji vozím na hůlce. Uděláme tak čtyři pět jízd. Obě však musíme mít celodenní permanentky," povzdychne si Hanka Holeňová z Prahy. Jiná maminka s malým kloučkem si stěžuje, že rodina je celou dovolenou rozdělená, protože větší děti s otcem lyžují na slalomáku. "Chtěli bychom si alespoň chvilku Pod zámečkem společně zajezdit, ale nemůžeme, neboť jim tu neplatí stejné jízdenky."

Do jediného záchodku v miniareálu Pod zámečkem se dostanete pouze tak, že dvakrát obejdete celou budovu rychlého občerstvení, vyškrábete se v přeskáčích po vachrlatých schůdcích k pultu, kde zaplatíte 5 Kč, abyste si zapůjčili klíč od venkovní dřevěné kadibudky. Kousek pod kadibudkou už začíná nejméně dvacetiminutová fronta na ani ne minutový sjezd. Chcete-li se připojit k rodině, která mezitím nějaký ten metr v klikaté řadě ustála, možná vám začnou nervózní lyžaři kolem nadávat do předbíhačů či šlapat po lyžích.

A vás v tu chvíli určitě napadne, že o dovolené byste si představovali více pohody. Že si snad příště raději trochu připlatíte a ty "malé hory, ale naše" vyměníte za takové, kde se vyčůráte zadarmo v teple na navoněné, čisté toaletě, kde si po přejezdu z kopce na kopec posedíte na prosluněné terase u sklenky vína a dobré "Leberknedelsuppe". Dokonce i menší frontu rádi vystojíte, abyste si odpočali po dlouhatánském sjezdu uprostřed měníc ích se nádherných alpských panorámat.