Více než sto učitelů, takový je dnešní arzenál lyžařské školy na šumavském Špičáku. „Názory, jak vyučovat lyžování, se přitom liší. Stejně jako třeba názory na to, jestli se má dítě, které chce umět jezdit na snowboardu, má napřed učit lyžovat, nebo mu rovnou koupit prkno,“ říká dlouholetý učitel lyžování Josef Treml ze šumavského Špičáku.
Kdy může dítě začít lyžovat?
Praxe bude u každého jiná, ale teorie říká, že je možné začít mezi třetím a pátým rokem. Mezi lyžařskými pedagogy se tomu říká seznamování. Nejde o nějakou extrémní výuku, ale o to, aby si dítě zvyklo, že sníh klouže, že je zima, že zebe a že se na sněhu začne pomalu pohybovat. Této výuce musí přiměřeným způsobem odpovídat svah.
Doba výuky nemůže trvat celý den, ale hodinu, hodinu a půl maximálně. Mluvím o situaci, kdy výuku bude zajišťovat lyžařská škola. Samozřejmě známe rodiče, kteří děti od tří let trápí, vozí je na provaze, děti jezdí celý den, ale to je rozhodnutí rodičů. Já ale myslím, že je to špatně.
Může se pak dětem lyžování znechutit?
Když dítě nebude extrémně odolné, tak se mu lyžování zprotiví. Ideální je v první etapě hodinu až dvě hodiny denně, pomalu, v klidu, formou hry seznamovat dítě s prostředím, druhá etapa je období prvního stupně základní školy, tedy od šesti do deseti let. Říká se tomu zlatý věk dětské motoriky, protože děti už jsou rozvinuté a začínají být šikovné. Proto se už může začít s výukou podle nastavené metodiky, na kterou už existují učebnice. Děti se začnou učit základní věci, ale pořád by to mělo být formou hry, nemělo by to být žádné složité vysvětlování jako řezaný oblouk a podobné věci. Pokud to někdo dělá, je to nesmysl. S těmito dětmi si hrajeme na lyžích, ale součástí hry už může být některý z prvků lyžařské techniky.
A co třetí období?
To je od 10 do 14 let, kdy se začnou formovat nejen fyzické schopnosti, ale i ty mentální. To už začíná puberta, kluci začínají děvčata v pohybových schopnostech dohánět a můžeme začít opravdu učit techniku lyžování.
Lze i ve věku tři až šest let odhalit dítě, které je opravdu talent a je pro něj závodní lyžování budoucností?
Teď jde o to, čemu budeme říkat závodní lyžování a čemu talent. Všeobecně se ví, že tři promile jedinců, to znamená tři lidé z tisíce, jsou talentovaní, někdo bude hezky zpívat, někdo malovat a někdo bude šikovný pohybově. Nikde jsem nečetl nebo neslyšel, že by ve třech až pěti letech někdo objevil mistra světa v lyžování. To podle mě absolutně nepřipadá v úvahu.
První filtr na objevení pohybového talentu je věk šest až deset let, ale pořád bych si netroufl říci, že když bude šikovnější než ostatní, že bude špičkový lyžař. To se objeví až ve věku deseti let. Bavíme se ale o tom, že bude v závodním lyžování šikovný v rámci kraje a republiky. To, že bude mistr světa, se dá v tomto období říci dost těžko, protože nastupují faktory, jako jsou volní vlastnosti, materiální možnosti a tak dále.
S lyžařskou výukou jste v Česku začínal. Když srovnáte metodiku výuky tehdy a dnes, liší se nějak?
My jsme na Špičáku začínali s lyžařskou školou v roce 1974 a doba byla tehdy jiná než dnes. Ve světě se něco učilo, scházely se k tomu kongresy, kde se setkávali učitelé z celého světa, my jsme na ně někdy jeli, někdy ne. Například v roce 1975 byl kongres ve Vysokých Tatrách, odkud jsme si přivezli spoustu materiálů. Metodika ve světě je víceméně pořád stejná, my jsme si ale za minulého režimu chvíli hráli na to, že jsme v Československu nejchytřejší. Já bych to nechtěl personifikovat, ale výsledek byl, že jsme učili něco trošku jiného než ve světě.
Metodika totiž byla napasovaná na šikovné děti. Většina učitelů lyžování věděla, že to není úplně ideální, i já bych o tom mohl dlouho vyprávět, protože jsem k tomu psal nějaké publikace a musel jsem pak nějaké pasáže vynechat, ale kontakt se světem byl malý a navíc byla metodika dost striktně nadiktovaná. Takže kdo učil něco jiného a dítě si zlomilo nohu a nepoužila se úředně stanovená metodika, byly problémy.
Jak se tedy výuka konkrétně lišila?
Rozhodlo se, že nemáme děti učit chyby. Pokyn proto byl neučit děti metodu, kdy začnou plužit a v postavení do pluhu přenášejí váhu z nohy na nohu a ono to začne zatáčet. Řeklo se, že to je špatně, protože se děti učí brzdit a že je máme postavit na mírný svah do paralelního postavení lyží a že mají přestupovat z jedné lyže na druhou, aby se neučily brzdit, ale jen zatáčet. Akorát to mělo tu chybu, že ne každé dítě bylo tak šikovné, aby to dokázalo splnit a ne všude byl mírný svah s rovinatým dojezdem.
Na školních kurzech i v lyžařských školách jsme to sice všem vysvětlovali, ale když jsme přišli do terénu a chyběl mírný kopec s dojezdem, tak jsme museli děti pluh naučit, aby se nezabily, stejně jsme je učili oblouky v pluhu. Prostě tak, jak se to učilo v celém světě.
Zkrátka heslo „Poručíme větru dešti“ se za komunistického režimu aplikovalo i v jiných oblastech.
Asi tak. Ale dnes je to zase trochu jiné. Po objevení carvingových lyží existuje názor, že děti by se neměly vůbec učit a že lyže to udělají za ně. Děti se pak učí rovnou překlápět lyže na hrany a ty pak zatáčí. To je podle mě trochu extrém, který ale časem odezní. Učit děti jezdit po hraně je totiž nesmysl, protože se ničí klouby.
Má mít tedy malé dítě carvingové lyže?
To, že má carvingy, je fajn, jiné lyže ani na trhu nejsou, ale pořád je základem přenášet v pluhu váhu střídavě na jednu a na druhou nohu a naučit děti zatáčet a brzdit, aby uměly zastavit a nic se jim nestalo. To, jestli mají děti víc nebo méně vykrojené lyže, je jedno, protože to využijí až v době, kdy budou mít sílu.
Je nějaký problém při výběru bot pro děti?
Když srovnáme dobu před 25 lety a dnes, tak lyže udělaly ohromnou změnu. My jsme dříve jezdili na dvoumetrových lyžích, dnes jezdíme na stosedmdesátkách, boty se ale vyvíjejí pomaleji. Pro normálního lyžaře se mění v drobnostech. U dětí je důležité, aby jim boty dobře seděly, aby jim nezáblo, protože mají problém s termoregulací. Rodiče by neměli kupovat boty o tři čísla větší, aby dětem vydržely. Přeskáče je přece možné půjčit. V areálu na Špičáku máme boty od těch nejmenších velikostí.
Když chtějí děti jezdit na snowboardu, mají se nejdříve naučit na lyžích?
Kdyby mě slyšel nějaký snowboarďák, tak s tím možná nebude souhlasit, ale já si myslím, že by děti nejdříve měly umět alespoň základy lyžování. Pak totiž nemají problém s tím, že na snowboardu nemají každou nohu zvlášť. Důkazem mého názoru je i to, že je strašně těžké naučit třeba tříleté dítě na snowboardu.
