Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Lyžování pro drsňáky. Adrenalin na Mt. Baker s desítkami metrů sněhu

aktualizováno 
Žádná sněhová děla, pohodlné restaurace a horské delikatesy. Na Mount Baker dokonce ani nemají elektřinu. Přesto patří právě tento americký areál u milovníků adrenalinu mezi nejvyhledávanější. V některých měsících tady totiž bývají až desítky metrů parádního prašanu, který freeride jezdci tolik milují.

Výhled z lyžařské základny White Salmon | foto: S laskavým svolením Mt. Baker Ski Area

Z kanadského Vancouveru nás dálnice číslo 1 kopírující státní hranici s USA vede na východ do Abbodsfordu. Stáčíme se prudce na jih a procházíme na liduprázdném hraničním přechodu v Sumas pasovou a celní kontrolou.

Ještě několik kilometrů jedeme po rovině mezi poli a loukami, než nám cestu přehradí zelené Kaskádové pohoří. Je polojasno a po sněhu ani památky. Projíždíme osadami Warnick a Glacier podél horské řeky Nooksak a divoké peřeje naznačují, že je musejí po celý rok napájet nevyčerpatelné zdroje tajícího sněhu.

Na sněžná děla rovnou zapomeňte

A pak konečně vjíždíme do horského pásma, které se pyšní nejvyššími sněhovými srážkami na světě a unikátním lyžařským střediskem.

Fotogalerie

V Mount Baker nenajdete poštu, obchod, žádný hotel ani jiné ubytování. Nemají tady dokonce ani zavedenou elektřinu. Areál určitě nepatří mezi top desítku světových lyžařských středisek, svým vybavením se možná nezařadí ani do první stovky. Ale mají tady něco, co schází ostatním stále častěji – přírodní sníh. Metry prašanu, záplavy sněhu.

Nemají a nikdy ani nepotřebovali sněžná děla. Na co? Od října do dubna, kdy tady trvá lyžařská sezona, pořád sněží. V sezoně 1998-1999 tady napadlo nejvíc sněhu: neuvěřitelných 29 metrů. Bohaté srážky mají na svědomí západní větry přicházející od Tichého oceánu. Za posledních 15 let tady průměrně ročně nasněží 16,3 metru.

Totální volnost a strohá pravidla

Sněhové přeháňky určují rytmus lyžařského střediska a vymezují striktní pravidla. Většinu návštěvníků střediska tvoří snowboardisté a zbytek lyžaři na širokých lyžích do volného terénu. Carvingové lyže jsem neviděl ani jedny a nemají je ani v místní půjčovně.

Když se některý den náhodou vyjasní, parkoviště je poloprázdné. Naopak předpověď hustého sněžení přiláká stovky milovníků freeridu. Neodradí je mlha a s ní spojená špatná viditelnost, ostrý vítr ani mokré sedačky bez sklopného bezpečnostního rámu a ochranné bubliny.

Lyžařské středisko Mt. Baker area

Všech osm lanovek je na dieselový pohon. Sjezdovky sice existují na skimapě areálu, ukazatele s jejich názvem vás navedou správným směrem, ale nejsou vyznačeny na svahu. Na druhé straně natažené provazy a různé výstražné cedule nepřehlédnutelně vymezují hranice lyžařské oblasti a jednotlivé zóny.

Pokud se je chystáte překročit, musíte mít s sebou pípák, lopatu, partnera a prokazatelné znalosti lokální lavinové situace a terénu. Stručně řečeno musíte respektovat pravidla pro danou vyznačenou oblast nebo zónu. Nerespektování těchto pravidel může vyústit i v odebrání skipasu a vykázání ze střediska.

Nikde na světě jsem neviděl propracovanější lyžařská nařízení, pravidla a zákony upravující chování a bezpečnost lyžařů na sjezdovce a v celém lyžařském areálu i ve volném terénu. Jejich plné znění je viditelně umístěné na každé horní výstupní stanici lanovky.

Mimořádné sněhové podmínky, výjimečně nebezpečné lokality a přírodní rizika vyžadují mimořádná pravidla. Mají na to dokonce zvláštní zákon státu Washington o standardech chování při lyžování.

Prašanový ráj

Při nadzvedání hraničního lana do vyznačené otevřené zóny jsem neměl příjemný pocit, protože mi scházel základní předpoklad − znalost okolního terénu. Místních snowboardistů, se kterými jsem se seznámil na lanovce, jsem se proto držel jako klíště. Pravidelně sem jezdí z nedalekého Bellinghamu a trvalo jim dvě sezony, než se důvěrně seznámili se všemi záludnostmi extrémně nebezpečných svahů kolem lanovky číslo 6.

Do Gunners anebo Canyon Zone mají vstup povolen jen zkušení lyžaři. Podle pravidel je každý sám sobě soudcem a musí zvážit své schopnosti, zda odpovídají náročnosti vybrané trasy.

V pozadí hora Table Mountain

V pozadí hora Table Mountain

V sezoně 1998-1999 napadlo v Mt. Baker neuvěřitelných 29 metrů sněhu.

V sezoně 1998-1999 napadlo v Mt. Baker neuvěřitelných 29 metrů sněhu.

Z horní stanice lanovky na vrcholku Panorama Dome ve výšce 5 000 stop (1 524 m n. m.) do údolí žádná upravená sjezdovka nebo cesta nevede, jak je tomu u ostatních lanovek. Pro sjezd můžete volit mezi dvěma zmíněnými zónami nebo mezi černými sjezdovkami North Face a Canuck's Delux, jejichž strmost si nijak nezadá se střechou zdejší restaurace Raven Hut postavené v místním „kaskádovém“ architektonickém stylu. Ten se totiž vyznačuje příkrými střechami, na kterých se sníh dlouho neudrží.

Přecházíme na druhou stranu vrcholku a vjíždíme do vzrostlého lesa Gunners Zone. Letos je tady necelých šest metrů sněhu, ale přesto mě v myšlenkách straší takzvané studny (tree-well), které sypký sníh vytváří kolem stromů. Při pádu či propadnutí do takové studny zůstane lyžař uvězněn pod sněhem a nemůže se ani pohnout. Bez pomoci partnera hrozí rychlá smrt udušením, asi stejně tak rychle, jako když se někdo topí ve vodě.

Podle výsledků pokusných experimentů s uvězněním ve studnách se 90 % lidí zapojených do testů nedokázalo vyhrabat vlastními silami a zachránit bez cizí pomoci (více informací v angličtině najdete zde).

Vyhýbám se tedy stromům, seč mohu, a držím se širokých stop snowboardistů pode mnou. Moc mi to nevychází, a tak si zhluboka oddychnu, když vyjedeme na širokou pláň.

Po několika stovkách výškových metrů se však zúží do úzkého kaňonu, který mi v mnohém připomíná nekonečně dlouhou cvičnou skateboardovou U-rampu, ve které jsem nikdy v životě předtím nejel. Uklidňuje mě, že tady z té přírodní nemohu vypadnout, protože ji po obou stranách ohraničují ostré skalní útesy.

Byl jsem rád, když jsem ve zdraví dojel dolů. Kolena se mi lehce chvějí ještě teď, když píšu tyto řádky. Gunners Bowlu se příště vyhnu, ne tak místní drsňáci, kteří sem přece pro ty koňské dávky adrenalinu pravidelně jezdí.

Tak trochu skanzen

První zmínky o lyžování v této oblasti se podle slov vedoucího manažera střediska a záchranáře Mika Trowbridge vážou k začátku třicátých let minulého století. V roce 1926 sem dokončili příjezdovou komunikaci a o rok později první srub.

Canyon ve chvíli, kdy na pár minut přestalo sněžit.

O tři roky později se už pořádaly první lyžařské závody. První sedačkovou lanovku spustili v roce 1953, areál získal dnešní tvář v roce 1998, kdy lanovka č. 8 uzavřela plánovaný přepravní systém. Vzhledem k odlehlosti lyžařské oblasti se podle Trowbridgova názoru pravděpodobně nikdy nestane plnohodnotným střediskem s ubytováním a všemi souvisejícími službami. Chtějí se zaměřit na vylepšení stávající infrastruktury a zatím neplánují rozšíření areálu do nových terénů.

Znají své limity a návštěvníky. A vědí, co dělají. Krásná stylová lyžařská základna White Salmon funguje sedm dní v týdnu, druhá, původní lyžařská oblast nad Heather Meadows jen o víkendech. Jak jsem se opakovaně ujistil, drsňákům tento stav vyhovuje a žádné novoty si nepřejí.

Bezpečnostní pravidla na Mt. Baker

A. Platí všeobecný zákon Washington Law upravující standardy chování.
B. Platí další lokální nařízení a Pravidla: Mountain Safety Guidelines, Slow Zones a Using Chair Lifts.
C. Platí Pravidla Backcountry policy pro opuštění vyznačené lyžařské oblasti.

Pro uzavřené oblasti a terény za provazy (rope lines) platí tyto zákazy a příkazy:
1. Uzavřené oblasti (Closed area): Absolutní zákaz vstupu pod trestem podle Washington Law.
2. Canyon Zone and Gunners zone: jsou vyznačené provazy a značením. Zákaz vstupu, pokud jsou uzavřeny. Pokud jsou otevřeny, může se za provaz vstupovat za zvláštních podmínek.
3. Extrémně nebezpečné zóny: zákaz vstupu, pokud jsou uzavřeny. Vstup vždy jen na vlastní nebezpečí. Případná záchranná operace stojí min. 500 USD, s důrazným upozorněním, že také nebude vůbec možná.

Nedodržování těchto pravidel znamená vykázání z lyžařského střediska.

V areálu a okolních horách platí a je třeba se řídit asi 12 doporučeními, pravidly a zákony.

Autoři:




Nejčtenější

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Další z rubriky

Skiareál v Janských Lázních na Černé hoře
Větší areály slibují lyžování do konce března, menší už skončily

Zatímco většina menších či níže položených lyžařských středisek už ukončila provoz, velké skiareály nabízejí návštěvníkům příjemné jarní lyžování, navíc bez...  celý článek

Lyžařské středisko Plešivec v Krušných horách
VIDEO: Zimní inspektor: Prověřili jsme rodinné lyžování na Plešivci

V moderním areálu Plešivec v Krušných horách na vás čeká kompletní lyžařský servis, najdete zde školu, dětský park a také půjčovnu vybavení. Na celkem dvanácti...  celý článek

Otestovali jsme lyžařské středisko Kohútka v Beskydech.
Zimní inspekce: Prověřili jsme lyžování na Kohútce v Beskydech

Kdysi tu trénovala naše bronzová medailistka z olympiády v Sarajevu Olga Charvátová, dnes si středisko vychvalují i současní lyžaři. Výkladní skříní krásného...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.