Lužické hory opět turisticky ožívají

Kdo se zajímá o počátky turismu u nás, ví, že v oblasti Lužických hor nebyla hranice států překážkou pro putování mezi sousedními národy. Staré rozhledny sloužily Čechům i Němcům již za císaře pána. Skalní útvary, údolí a říčky střídají třetihorní sopečné kupy. Jména Lužickým horám dává praslovanské slovo "luh", což znamená močálovitou louku. Těch luhů najde výletník desítky. Dnes se budeme toulat kolem úbočí hory Luže, kde je vzorně ošetřená část zvaná Brazilka.

Jsme na území malebné obce Horní Světlá a centrum obce leží na rozcestí u krčmy, která nese hrdý název Stará hospoda. Proti proudu vede promenádní cesta, míjí chalupy upravené na hospůdky a penziony. Závěr tvoří skupina domů a kaplička, dál už vedou jen cesty k lesům a hranicím. Právě zde vstupujeme do prostoru horských luk, pramenišť a močálů. Rostou tady bahenní a mokřadní rostlinky, vrací se sem žáby a čolkové. Čím výše stoupáme příkrou cestou, tím větší máme rozhled na okolní stráně a vrcholky hor.

Stojíme kousek od státní hranice, cesta vede k přechodu do Německa. Dál může výletník stoupat po rozbité horské cestě po české straně hranice. K východu vede pěšinka také podél hranice. Noha turisty pozná rašelinu, vrchní drn se často houpá a plave na podmáčených vrstvách. Rychle vstupujeme na pořádnou cestu k lesu. Také tady se vine stará cesta od Zákup k Lužici, skály opodál by mohly vyprávět příběhy formanů i pašeráků.

Dnes skály lákají především horolezce. Centrem turistických aktivit se stává ranč Malevil u Heřmanic, pohodlnější si místo jízdního kola dopřejí koně živého a po okolí se projíždí po vybraných lesních cestách. Malým tajemstvím jsou studánky s pramenitou vodou, těch v okolí najdete několik. K návratu z výletů domů poslouží vlak i autobus z Jablonného v Podještědí.