Reklama

Kamenné varhany a ráj kamzíků. Nádherný jarní výlet v Lužických horách

  • 5
Krásně je v Lužických horách i na počátku jara, kdy se příroda ještě naplno neprobudila, ale sníh již dávno roztál. Právě stromy bez listí a průhledné lesy předurčují ideální čas nejenom na prohlídku mnoha skalních formací, ale třeba i k pozorování zdejších kamzíků.

Vyhlídka z vrcholu Pustého zámku do údolí Kamenice | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Výškou i rozlohou nevelké Lužické hory si vás získají velkými plochami krásných a zachovalých lesů, úchvatnými kužely vrchů sopečného původu, tichou a komorní náladou bez lidských davů a téměř zcela chybějícím turistickým průmyslem.

Přitom od konce 19. do poloviny 20. století šlo o turisticky velmi frekventovanou, zajištěnou a opečovávanou oblast. Jedna z nejhezčích partií Lužických hor se nachází na samém západním konci pohoří, které dominuje vrch Studenec (737 m).

Ojedinělé sloupy Pustého zámku

V roce 2002 vznikla zásluhou Správy CHKO Lužické hory naučná stezka Okolím Studence, která začíná u železniční zastávky v České Kamenici (Horní Kamenice) a vede kolem nejpozoruhodnějších přírodních útvarů v této části hor velkým obloukem v délce cca 20 km do železniční stanice Mlýny na téže trati.

Fotogalerie

Jako první atrakce se hned u kolejí vypíná osamocené, pověstmi opředené skalisko Hrnčíř, vymodelované z křídových pískovců, jež tvoří hlavní stavební horninu Lužických hor.

Mnohem zajímavější jsou však skály sopečného původu, které v podobě lávy pronikly během mladších třetihor do puklin v pískovcových vrstvách a dnes vystupují v podobě vulkanických suků jako výrazné krajinné dominanty. Na první z nich narazíte po necelých dvou kilometrech pochodu v údolí říčky Kamenice. Jmenuje se Pustý zámek a od roku 1956 je chráněná jako přírodní památka.

Původně podpovrchový sopečný útvar z trachytu obnažila říčka Kamenice, částečně však přispěla i lidská činnost. Při stavbě silnice a železnice v 19. století dělníci překážející skálu zespodu odlámali, čímž v plné kráse odkryli její vnitřní stavbu. Hnědošedé skalisko vysoké 50 metrů tvoří vodorovně uspořádané sloupce o průměru až 1,85 m, které jsou na našem území v trachytech ojedinělé. Jsou čtyř až šestiboké a na délku dosahují až 25 m.

Sloupcová odlučnost na Pustém zámku

Sloupcová odlučnost na Pustém zámku

Zřícenina Fredevald

Zřícenina Fredevald

Kamzíci v Lužických horách

Strmý výstup na vrchol Pustého zámku si lze zpestřit prohlídkou skromných zbytků hradu Fredevald, jenž ve středověku využíval strategickou polohu místa nad starou obchodní stezkou do Žitavy. Hrad pochází z 2. poloviny 14. století a již v 16. století byl pustý (odtud název lokality).

Stezka na vrchol skaliska však není součástí hradní stavby, zbudoval ji roku 1890 českokamenický horský spolek spolu s vrcholovou vyhlídkou. Z vyhlídky opatřené zábradlím se naskýtá závratný pohled do údolí Kamenice a na město Česká Kamenice.

Na Pustém zámku se často zdržují kamzíci. Jde o nepůvodní druh, který byl do této oblasti dovezen z rakouských a švýcarských Alp jako lovná zvěř, podobně jako do Jeseníků. Poprvé to bylo v letech 1907 a 1908, kdy bylo dovezeno osm kusů, později se dovoz ještě opakoval.

Kamzíci žili původně ve dvou oborách, po roce 1918 však obory zanikly a kamzíci se rozptýlili do volné přírody. Okolo roku 1946 dosáhly stavy 150 kusů, dnes se jejich počet odhaduje na 250. Kamzičí zvěř našla v Lužických horách dobré životní podmínky a vytvořila stabilní a kvalitní populaci. Zdržuje se na kopcích sopečného původu, kde se nachází nejenom příhodný terén v podobě příkrých a často skalnatých svahů, ale i původní bukové lesy.

Kamzíci v Lužických horách

Kamzíci v Lužických horách

Naštěstí v Lužických horách neroste nic tak vzácného, co by kamzíci dokázali nevědomky ničit, takže není třeba z hlediska ochrany přírody stavy kamzíků uměle snižovat.

Velkou pravděpodobnost setkání s kamzíky nabízejí rovněž suťová pole po vrchem Studenec, kam směřuje z Pustého zámku trasa naučné stezky a dále souběžně i červená značka.

Čedičovou cestou na Studenec

Za malou chvilku zdržení při zdolávání Studence zajisté stojí lom pod Zlatým vrchem (656 m). Patří totiž k nejkrásnějším památkám neživé přírody u nás, chráněný je dokonce v kategorii národní přírodní památka. Dokonalá sloupcovitá odlučnost čediče v podobě kamenných varhan svými parametry předčí i mnohem známější Panskou skálu u Kamenického Šenova! Čedičové sloupce se zde lámaly až šest metrů dlouhé a díky své odolnosti se mimo jiné používaly například při stavbě mořských hrází v Nizozemsku.

Coby kamenem dohodil je to ze Zlatého vrchu na protilehlý, mnohem mohutnější a taky vyšší Studenec (737 m). I tento kopec je chráněný a to jako velká přírodní rezervace o rozloze 112,92 ha. Pozoruhodné jsou jeho jižní a jihovýchodní svahy, které pokrývají obrovská suťová pole a balvanové proudy. Rozsáhlé kamenné plochy bez vegetace jsou zdaleka viditelné a tvoří charakteristický krajinný prvek. Obtížně přístupný, balvanitý a suťový terén svahů Studence je hlavní příčinou, proč se zde zachovaly původní listnaté a smíšené porosty, typické pro Lužické hory.

Sloupcová odlučnost čediče na Zlatém vrchu

Sloupcová odlučnost čediče na Zlatém vrchu

Kamenná pole pod Studencem

Kamenná pole pod Studencem

Vrchol Studence byl již koncem 19. století důležitým a vyhledávaným turistickým místem. Hlavní zásluhu na tom měla železná rozhledna z roku 1888, k níž byla o dva roky později vybudována čedičem dlážděná cesta.

Památkově chráněná věž rozhledny prošla v letech 2007–2009 rekonstrukcí a nyní je opět po dlouhé době bezpečně přístupná. Bohužel výhledu na okolní pestrou krajinu brání do značné míry vzrostlé stromy. Náhradu však poskytují výše zmíněná balvanová pole, z nichž se otevírají překrásná panoramata.

Chřibský vrch a Javor

Trasa naučné stezky Okolím Studence pokračuje do sedla Křížový buk, kde se v době sedmileté války odehrávaly roku 1757 těžké boje mezi ustupující pruskou a rakouskou armádou. Nachází se tu hromadný hrob padlých a v okolí několik malých pomníků.

Za odbočku tam a zpět (celkem 4 km) určitě stojí severně vyčnívající znělcová kupa Chřibský vrch (621 m), na kterou vede šroubovitě zatočený, zeleně značený chodník. Jižně od vrcholu, porostlého řídkým bukovým lesem, vyčnívá ze svahu až 10 metrů vysoké skalní defilé a rozsáhlá pole balvanitých sutí. Právě tyto přírodní partie představují vděčný výletní cíl, zejména díky krásným výhledům, které se odtud otevírají. Poctivě vybudovaný chodník dlážděný kameny svědčí o mnohem vyšší návštěvnosti této lokality v minulosti.

Pohled z Chřibského vrchu na Jedlovou

Pohled z Chřibského vrchu na Jedlovou

Na druhé straně od sedla Křížový buk vyčnívá další neméně hezký sopečný vrch Javor (693 m) posetý mnoha čedičovými skalními výchozy. Svahy Javoru pokrývá pralesovitá bučina, která je pozůstatkem původních lesů Lužických hor. Daří se v ní nejenom druhově bohatým společenstvům bylin, ale též kamzíkům horským.

Právě v malé oboře na jihovýchodním úpatí Javoru se tato zvířata zásluhou hraběte Kinského chovala od roku 1912. Pokud se tu s nimi nepotkáte přímo, pak určitě narazíte na mnohé pobytové znaky.

Ze sedla Křížový buk sestupuje trasa naučné stezky Okolím Studence již poměrně nezáživným terénem po lesních cestách k železniční stanici Mlýny. Poslední tečkou za překrásným výletem může být ještě návštěva vodopádu na Lučním potoce, k němuž lze z vrcholu Javoru sejít terénem beze značek. Tento sedm metrů vysoký vodopád je kuriózní především tím, že jej pro okrasu zdejší krajiny vytvořil koncem 19 století místní turistický spolek a dnes by člověk nepoznal, že nemá přirozený původ.

Může se hodit

Mapa
1 : 50 000 KČT č. 14 – Lužické hory

Itinerář trasy (naučná stezka Okolím Studence):
Horní Kamenice – Pustý zámek, 2 km – Zlatý vrch, 5 km – Studenec, 7 km – sedlo Křížový buk, 12 km– rozc. Pod Javorem, 14 km – Mlýny, 17 km. (Odbočka na Chřibský vrch ze sedla Křížový buk a zpět po zelené značce = + 4 km).

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

5 příspěvků v diskusi

Reklama