Tygřík Petřík, pohádka ostravských loutkářů, bavila děti i jejich rodiče v daleké Jižní Koreji. Bezmála dva tisíce diváků, které tři představení viděly, se příjemně pobavily. Po každém vystoupení se pak někteří z diváků osmělili a navštívili exotické herce v jejich šatně. Ostravští loutkáři, kteří byli jedním ze tří evropských hostí mezinárodního loutkářského festivalu v jihokorejském Chunchonu nedaleko Soulu, asijskému publiku jednoduše učarovali. "Byli jsme takový bonbónek, běloši a Evropané," směje se umělecký šéf ostravského Divadla loutek Petr Nosálek. Na asijské miniturné vyrazila z Ostravy sedmičlenná výprava, byla to již druhá návštěva asijského státu. "Hráli jsme třikrát po sobě v jeden den. Bylo to docela náročné," vzpomíná na zájezd šéf výpravy Petr Nosálek. Loutky mluvily a zpívaly většinu pětačtyřicetiminutového vystoupení v češtině. Aby diváci v hledišti alespoň chvílemi rozuměli, nacvičila si každá z postav několik vět v korejštině. Udělala to tak většina ze šedesáti souborů a sólistů, kteří se na mezinárodním festivalu letos sešli. "Říkal jsem tygříkovi korejsky, že je hrdina. A učil jsem se vyjmenovat pár zvířátek: myš, žába, hroch, housenky a tak," vzpomíná Jiří Sedláček, na pódiu principál a myšák v jedné osobě. "Bylo to jen pár vět, to hlavní z textu, aby lidé pochopili děj. Trénovali jsme je však tři dny, pořád dokola. Dostali jsme Korejku, tlumočnici. Ta herce učila slovíčka a oni na ní pak testovali, jestli se to naučili správně, jestli jim bude rozumět," doplňuje režisér hry Petr Nosálek. V ostravské loutkářské kase navíc nebylo dost peněz na to, aby mohli na festival do Chunchonu odletět všichni ti, kdo se o představení Tygříka Petříka starají, když se hraje doma v Ostravě. Herci i režisér se proto podle potřeby střídavě měnili ve zvukaře, osvětlovače, techniky či kulisáky. "Doma se kolem představení pohybují další čtyři lidé. Ale tolik nás jet nemohlo, a tak měl vlastně každý dvojroli. Já jsem třeba dělal zvuk. Znamenalo to například, že když lidé v sále aplaudovali, neslyšel jsem to, protože jsem byl zavřený ve zvukařské kabině. Pouze jsem viděl, jak o sebe plácají rukama," říká šéf souboru. On i zbytek české výpravy si nemohou jihokorejské publikum vynachválit. "Byli velmi srdeční. Navíc se velmi rádi baví. A loutkové divadlo je tam určitě populárnější než u nás," míní Petr Nosálek. "Děti jsou také v Jižní Koreji stejné jako všude na světě: spontánní. Korejci navíc nejsou příliš urostlí, takže se nám ty děti zdály proti našim malinké," vypráví loutkoherec Jiří Sedláček. "A dospělí tleskali jako děti," dodává režisér Nosálek. Herce během vystoupení překvapila ještě jedna věc: namísto toho, aby šly děti o pauze třeba na záchod, zůstaly sedět. "Na pódiu se objevil člověk, který po celou přestávku udržoval jejich pozornost, roztleskával je, komunikoval s nimi," dodává herec Sedláček. Celá loutkářská výprava nadšeně vzpomíná na dny po vystoupení, kdy měla volno a mohla si více poznávat rytmus tamního života. Soubor si nenechal ujít návštěvu jednoho z buddhistických chrámů. "Vyjeli jsme sto kilometrů za Soul a vedle chrámu, který se navíc zrovna opravoval, tam stála i buddhistická chlapecká škola," referují loutkáři. "V myšlení, v pojetí humoru jsou podobní jako my. Možná bych řekl, že dokonce stejní," uvažuje Sedláček. Divadelníci a představení Tygřík Petřík si získalo pořadatele natolik, že Ostravany hned pozvali na další ročník přehlídky, který bude Chunchon znovu hostit napřesrok. "Jestli budeme moci, rádi pojedeme," shodují se herci i režisér, pro něž je zahraniční hostování vždy příjemným zpestřením. "V září nás čeká cesta do Polska. Ve Varšavě budeme hrát Kytici a vystoupíme tam také na jednom loutkářském festivalu," uzavírá umělecký šéf Petr Nosálek.
 Loutkové divadlo je v Asii ještě oblíbenější než u nás. |
