Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Heliskiing v Livignu na vlastní kůži. Nešlo o život, ale o krásu

aktualizováno 
V severoitalském středisku Livigno je možné zkusit jeden z nejbližších heliskiingů od našich hranic a také jeden z nejlevnějších. Bezpečnost je tu na prvním místě a možnost sjet si „velký kopec“ může nejenom fanatik freeridu, ale prakticky každý zdatnější lyžař.

Stojím nejvýš, jak to jde, balancuji na ostré žiletce. Odlétající vrtulník tepe mrazivý vzduch, cloní ohromnou sluneční kouli nahoře nade mnou. Proud vzduchu mne málem strhává ze srázu. Ale už se netrpělivě dívám dolů, do propadliště, kam se řítí horské stěny pokryté sypkým prašanem, jenž maluje vlnky jako na moři. Pak najednou ticho, že téměř slyším tlukoucí srdce. Lyžáky zaklapnou do vázání, kontrola batohu s airbagem, poslední nádech a skočím do díry...

Takhle jsem o tom vždycky snil. Tak alespoň na mne působily záběry z heliskiingu na Aljašce nebo v Britské Kolumbii, z adrenalinových filmů s mistry svého oboru, jako „Few Words“ s Candidem Thovex, „Art of Flight“ s Trevisem Ricem nebo „Shades of Winter“ s Matildou Rapaport.

Fotogalerie

„Ale můžu tady zažít i heliskiing pro obyčejného „pěšáka“, kde nejde o život? Kde se nebudu řítit do propasti úzkým kuloárem se sklonem 40 %? Kde se za mnou nerozjede lavina?“ Sedím na barové stoličce v malém pivovárku Birreria 1816 v Livignu, pode mnou nánosy slupek z arašídů a opálení kluci v čepicích kolem se tlemí od ucha k uchu.

„Nesmějte se. Před pár dny se zabilo v jediný okamžik v Alpách pět českých freeriderů. Já se zabít nechci. Chci zážitek. Vyskočit z helikoptéry, dát si první lajnu v panenském prašanu, krásnou, něžnou, bezpečnou a přesto vzrušující. A chci o tom napsat a ukázat ostatním, že taková možnost existuje. Že freeriding nemusí být jen boj o život jako z těch šílených filmů. Můžete mi tohle garantovat?“

Kluci na chvilku zvážní. „Jo slyšeli jsme o tom, moc nás mrzí, co se tam vašim stalo, fakt strašná smůla. Ale hele, skoro přesně tak, jak jsi to řekl, tak to bude. A ani to nemůže být jinak. Nebylo by to jinak ani tam na Aljašce. Když my vozíme klienty, tak absolutně na prvním místě je vždycky tvoje bezpečnost. Něco jiného je film s profíky, něco jiného jízda s klienty. Vždycky s tebou navíc pojede horský vůdce s nejvyšší licencí IFMGA,“ říká jeden z šéfů heliskiingu v Livignu Roberto „Brek“ Brakemeier.

„Máme tu několik zón, kde garantujeme zážitek a téměř na 100 % i bezpečnost. Ale to samozřejmě neznamená, že se nemůže nic stát. Dostaneš kompletní protilavinovou výbavu i s airbagem, a když budeme vyrážet, dobře ti zkontrolujeme pípák. Tohle jsou vysoké hory a prostě nikdy nevíš. Takže téměř 100 %, ale nikdy ne celých 100 %. Bereš to? Jestli ano, dej do večera vědět. Vymyslíme plán, jen nám musí přát počasí, zatím to nevypadá moc dobře,“ dodává Robereto.

To byla neděle. Samozřejmě jsem dal vědět. V pondělí ale pekelně sněží a je mlha. Úterý je to lepší, ale ne o moc. Středa pořád není ideální a helikoptéra stále dřepí na zemi. Připadá mi to jako čekání v základním táboře pod Mt. Everestem. Naštěstí mám bezvadnou zábavu. V čerstvě napadaném sněhu trénuji mezi sjezdovkami jízdu ve volném terénu. Na 105 mm širokých lyžích pod patou to je chvílemi až zázračně snadné, ale přesto toho má člověk po celém dni dost.

Na počasí se čeká i několik dní

Teprve ve středu odpoledne se Roberto hlásí. „Tak zítra ve čtvrtek po 12 hodině. Buď připraven na horní stanici kabinky Carosello 3000.“

Na minutu přesně se potkáváme. Roberto „Brek“ a Stefano Sosio, horský vůdce s nejvyšší licencí IFMGA, přinášejí i protilavinovou výbavu. Opakuji si základní bezpečnostní pravidla a pro jistotu si nacvičuji to, co už dávno umím - montuji lopatu na sníh, vyhazuji, skládám a zase rozebírám protilavinovou sondu a všichni si kontrolujeme pípáky. Protahuji také bezpečnostní popruh batohu s airbagem skrz nohy, aby mi ho případná lavina nestrhla se zad.

Pomocí rukavice hozené na sníh ukazuje Roberto, jak se nastupuje do helikoptéry. „Nikdy zezadu, tam hrozí malý rotor. Vždy musíš ze strany, spíš zepředu zprava, kde má helikoptéra připevněný koš na lyže. Když bude stroj sedat, přiklekneme si zády od místa dosedu. To proto, aby helikoptéra sedala až za námi a sníh a vítr nám nešel naplno do obličejů. Pak rychle naložíme lyže a nasedneme.“

Fotogalerie

Za chvilku už ji slyším. Nejprve jen přerývaně, ale závratně rychle se blíží a najednou se vyhoupne z údolí. Stroj přistává na improvizovaném heliportu - širokém vyrolbovaném kruhu kousek od horní stanice lanovky Carosello 3000.

Rychle nakládáme lyže a nasedáme. Začínám si připadat jak v nějakém snu. Stroj se vznese a míří přes obří údolí Livigna nad stanicemi lanovky Mottolino až na další hřeben Monte Rocca do výšky cca 2 800 metrů. Výhledy jsou úžasné, kdesi hluboko pod námi sjezdovky a vleky Mottolina, pak vpravo téměř třítisícový vrchol Monte Foscagno nad stejnojmenným průsmykem, ale vše běží závratně rychle. Nacvakám pár fotek a už sedáme na malé plošince pár desítek výškových metrů pod vrcholem. Lyže rychle ven, zorientovat se a vrtulník upaluje pryč.

Pohádkový sjezd z Monte Rocca

Heli... v Evropě

  • Nejbližší heliskiing je možný v rakouském středisku Lech Zürs, ale to je zároveň jediné místo v celém Rakousku.
  • Druhý nejbližší a také jeden z nejlevnějších je právě v Livignu. V Itálii se pak provozuje heliskiing hlavně v částech Aosty, například na italské straně Mt. Blanku, v údolí Valgrisenche nebo kolem Cervinie.
  • Ve Švýcarsku se létá v zóně Zermattu, Svatého Mořice a Verbier. Ve Francii je heliskiing sice zakázaný, ale létá se ze střediska La Rosiere na italskou stranu.
  • Heliskiing s dobrými freeridovými možnostmi se provozuje i v některých severních oblastech Švédska (z Česka organizují www.freeridecamps.cz).
  • Další celkem zajímavou zónou je Val d ́Aran ve španělských Pyrenejích.

Je to skutečně jako v těch filmech. Skoro. Srdce buší až v krku. Nádherné výhledy na nekonečné hory. Jen na samém vrcholku musíme dávat pozor, místy je vyfoukaný sníh až na holé kamení. Jak si připravuji platformu pro start, šlápnu kousek vedle a najednou zahučím nohou až po rozkrok do hluboké sněžné jámy. Tak hluboko, že mám problém dostat se ven. Div, že nešlápnu na medvěda...

Konečně se vyhrabu, zacvaknu do lyží a jsem ready. Začínáme na severním svahu, někde po levé straně bude Trepalle, vesnička v průsmyku nad Livignem. Stefano jede první a hlídá vhodný a hlavně bezpečný terén, zná to tu jako své boty. Roberto to jistí zezadu.

Už první oblouky jsou fantastické. Zprvu se mi nechce věřit, že to jde tak hladce a lehce. Terén je krásný, vznášíme se ve 20-30 cm pohádkového prašanu. Točit v tom jde jak v másle. Křižujeme široké pláně, které nás sem tam vcucnou do přírodních U-ramp, kde se člověk při jízdě nádherně houpe nahoru a zase dolů.

„Tohle je výhoda heliskiingu,“ říká Roberto. „Dostaneš se do míst, kde zaprvé ještě nikdo nebyl před tebou a zadruhé máš záruku nádherného prašanu.“ Tak jasně, tohle není masakr jako z filmu „Art of Flight“, ale ta krása a pocity jsou neskutečné.

Výhledy na Ortler, Berninu, Piz Palü...

Jak se létá v Livignu

  • Doporučuje se rezervovat si let několik dní dopředu. Pokud je špatné počasí, musí se někdy pár dní čekat.
  • Jeden let - jedna spektakulární jízda pro čtyři lyžaře - přijde dohromady na 720 eur. Jeden tedy platí čtvrtinu - 180 eur. Druhý a každý další následný let - jízda stojí 95 eur na osobu. 10 eur na jednoho přijde půjčení povinné kompletní protilavinové výbavy (batoh s airbagem, lavinovou sondou a lopatou).
  • Více na: www.livigno.eu/en/heliski-and-helitaxi

Ukazujeme si nejvyšší vrcholy. Asi dvacet kilometrů vzdušnou čarou na východ je krásně vidět mohutný štít nejvyšší hory bývalého rakousko-uherského mocnářství Ortler (3 905 m), hned vedle Grand Zebrú (3 851 m) a o kousek dál Monte Cevedale (3 769 m). Na druhé straně pak Piz Palü (3 901 m) a Bernina (4 049 m).

Během minutky mizíme dál do údolí a po chvilce přichází hranice řídkého lesa. Mezi stromy je to snad ještě větší zábava než na širokých pláních. Kličkujeme slalom mezi modříny a smrky a za chvíli končíme u hromady hnoje mezi vesnickými staveními v údolí Pilá. Za námi 700 výškových metrů, ale i tady dole v údolíčku leží pořád krásný prašan.

Přesedáme na sněžný skútr

Ale ještě není konec. Zatímco místní chasník stále kydá hnůj, přijíždí taxík, který nás bere na další rundu. Přes vesničku Trepalle do nedalekého průsmyku Eira, kde přesedáme na sněžné skútry. Tentokrát nás vyvážejí kousíček pod Monte Crapene (2 430 m), odkud se spouštíme až do samotného Livigna.

Už nejsme tolik vysoko a krajina není tak impozantní, o to víc si ale užívám samotnou jízdu. V jednom místě s parádním výhledem na celé Livigno zastavujeme dokonce kousek od kamzíka. Pak přijde zase hranice lesa a my se noříme mezi stromy. Vlastně až tady na závěr přichází opravdová freeridová dřina. Člověk musí dávat pozor na stromy, větve a prudší zlomy, místy těžší upakovaný prašan, ale zábava vrcholí. Úplně dole už je svah rozrytý od dalších freeriderů, kteří tu končili před námi.

Konečně jsme v údolí a zastavujeme naproti místní moderní horské mlékárně Latteria di Livigno. Ufff a je to. Plácneme si. Tak to stálo za to. Grazie Stefano a Roberto!

Autor:


Témata: Itálie, Lavina, Laviny




Nejčtenější

Na Margaritě to chce trochu více obezřetnosti, romantické noční procházky po...
Karibik za babku. Jak si užít dovolenou ve zpustlém socialistickém ráji

Aktuálně si nemůžete užít Karibiku levněji než na venezuelském ostrově Margarita. Kvůli kolabujícímu socialistickému hospodářství, které zavedl Hugo Chávez, se...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Cestovky se musí postarat o turisty v nouzi, navrhuje ministerstvo

Stává se to skoro každou sezonu. Kvůli přírodním živlům nebo teroristickému útoku se turisté zoufale snaží dostat domů, ale nevědí si rady. V budoucnu už bude...  celý článek

Se západem slunce je na čase hledat ubytování. Místa na stan je naštěstí všude...
Svět je jiné místo, než jak ho popisují média, popisují mladí dobrodruzi

Prohnali se celou Asií, jejich motorky na trase Brno - Vladivostok „spolykaly“ 31 tisíc kilometrů, nakoukli do sedmnácti zemí. To vše jim zabralo sedm měsíců....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.