Vítr přináší do Lisabonu od oceánu vůni soli. | foto: archiv, iDNES.cz

Lisabon: Moře a víra

Jižanský temperament se u Portugalců snoubí s klidnou noblesou. Portugalské hlavní město působí přesně stejným dojmem. Vítr nese od oceánu vůni soli. Uličkami Lisabonu se proplétá typická žlutá tramvaj.

Stojím nehybně a cítím tu vůni oceánu. Úzkými uličkami mě sem nahoru vyvezla žlutá tramvajka. Je odsud báječný výhled na slavný Golden Gate Bridge. Ne, nejsem v San Francisku. Nicméně ta iluze byla na chvíli dokonalá.

Rozhlížím se z hradu sv. Jiří, oceán je Atlantický, most se jmenuje 25. dubna. Původně se most jmenoval Salazarův, dnešní název dostal na počest karafiátové revoluce, jež roku 1974 svrhla diktátora a přinesla zemi demokracii.

Lisabon

Zmíněné úzké uličky najdete zejména ve čtvrti Alfama, nejstarší části města, rozkládající se pod hradem sv. Jiří. Původně maurská čtvrť je jedním z mála míst, jež zázračně nepodlehlo zkáze roku 1755. Tehdy zemětřesení spolu s vlnou tsunami téměř smetlo Lisabon z povrchu zemského. „Nový“ Lisabon vyrostl poměrně rychle díky úsilí markýze de Pombala. A památky, jež zemětřesení přežily a stojí dodnes, opravdu stojí za návštěvu.

Nejnavštěvovanějším lisabonským objektem je klášter sv. Jeronýma. V 16. století jej nechal postavit král Manuel I. na počest návratu Vasco da Gamy z objevné expedice do Indie. Z té doby také pocházejí nejzdobnější budovy, postavené v tzv. manuelinském slohu.

Zámořské plavby jsou nedílnou součástí portugalských dějin, malému národu přinesly nevídané bohatství a moc. Dnes je Portugalců deset milionů, ale v dobách největší slávy jich bylo desetkrát méně. Spoléhali se spíše na umění diplomacie, neboť k válčení jich zkrátka nebylo dost. Však také prohraná bitva roku 1580 ukončila období hojnosti a po šesti desetiletích španělské nadvlády (tzv. filipínská éra) už se Portugalcům na dřívější rozkvět nepodařilo navázat.

Poklady minulosti

Jisté zklamání, že o vliv a výsady přišli, je v povědomí Portugalců patrné dodnes. Stejně jako úcta k hrdinným mořeplavcům minulosti. Vzpomínky posilují sebevědomí a hrdost současného Portugalska; a například k hrobce Vasco da Gamy v klášteře sv. Jeronýma se stále Portugalci přicházejí uklonit.

Dva určující prvky lisabonské historie i současnosti jsou mořeplavba a víra. S námořnickými i katolickými motivy se potkáte doslova na každém kroku. Ať už jde o honosné sakrální stavby, moderní architekturu ovlivněnou lodními prvky nebo třeba motivy typických „azulejos“. Toto „kachlíčkové“ umění přišlo do Portugalska s Maury. V souladu s jejich vírou bylo zakázáno zobrazovat na mozaikách lidské postavy, a tak nejčastější námět tvořily různé ornamenty. Po odchodu Maurů z Pyrenejského poloostrova došlo i na výjevy ze života světců, mořeplavecké motivy či krajinné scenerie. Domy i interiéry jimi nejsou jen zdobeny, ale i chráněny; kachlíčky zabraňují pronikání vlhkosti, s níž má město ležící u oceánu samozřejmý problém.

Jiným problémem, který musel Lisabon v minulosti řešit, byli piráti. Na ochranu bohatého města byla v letech 1515-1521 postavena strážní Belémská věž. Stojí přímo u ústí řeky Tejo a je z ní impozantní výhled daleko k horizontu. Než se piráti přiblížili, dávno na ně bylo město připravené.

Belém je malebná čtvrť. Kromě vizuálních požitků nabízí i požitek chuťový: pastéis de Belém. Na pohled poněkud připálené košíčky plněné vanilkovým pudinkem chutnají fantasticky. A Lisaboňané to vědí. Před cukrárnou Antiga Confeitaria de Belém stojí předlouhá fronta. Pastéis můžete dostat i jinde, ale jen tady je dělají nepřetržitě podle vlastního receptu už od roku 1837. Zjišťuji, že zástup na chodníku se vine jen k pultu, od nějž je možné odnést si zákusky domů. Další desítky lidí trpělivě stojí v cukrárně a čekají na volný stolek. Není to ledajaká cukrárna. Několik velikých sálů, zdobených typickými azulejos, pojme přes tisíc lidí. Přesto kapacita nestačí.

Malé moře v moderní části města

Z hlučného sálu ráda zamířím na tišší místo - do oceanária. To lisabonské je největší v Evropě a osmi eur za vstup určitě nelitujte. V obrovské centrální nádrži uvidíte rejnoky, žraloky, tuňáky a desítky dalších druhů ryb, solitéry i početná hejna. V jednotlivých menších akváriích pak čekají chobotnice, mořští koníci, hvězdice... Celkem zde najdete osm tisíc živočichů a rostlin z více než pěti set destinací po celém světě.

Oceanárium leží ve čtvrti zvané Park národů, bývalé průmyslové části Lisabonu, jež prošla velikou modernizací u příležitosti Expa 1998. Park národů se stal oblíbeným odpočinkovým místem Lisaboňanů; nábřeží plné cyklistů a in-line bruslařů lemují desítky zahrádek, podél břehu jezdí lanovka, je zde nová koncertní hala atd.

Až vás unaví toulání městem, vyhledejte lisabonské pláže. Mezi nejznámější patří Cascais. A když budete pokračovat z města ještě kousek na západ, dostanete se na Cabo da Roca, nejzápadnější výspu evropského kontinentu. Před vámi nic než Atlantik...

Romanticky naladěni pak můžete vyrazit na výlet do Sintry, městečka v zelených horách, kde je průměrná teplota o pět stupňů nižší než v Lisabonu. To byl také důvod, proč si Sintru oblíbili portugalští králové a na léto sem odjížděli s celým královským dvorem. Toto místo si však zaslouží samostatné vyprávění. Někdy příště.

Může se hodit

Nejvhodnějšími měsíci pro návštěvu Lisabonu jsou květen, červen, září a první půle října. Doporučuji koupit si tzv. Lisboa Card, na jeden den za necelých 15 eur, na tři dny za 31 eur. Získáte výrazné slevy či přímo volný vstup do mnoha památek, MHD zdarma a další výhody.

Info: www.visitlisboa.com, www.maisturismo.com