Lisabon, město, kde se zpomalil čas

- Tichá, důstojná a nekonečná je hladina řeky Tejo. Odlesky ranního světla prostupují vzlínající mlžný opar a město Lisabon dosud halí šedé stíny. Těžko říci, kde končí obrovské nálevkovité ústí řeky a kde objímá pevninu široká mořská zátoka. Jen štíhlé linie gigantického mostu Vasco da Gamy ruší zadumanou atmosféru. Tisíce aut se po něm valí v ranním šeru, aby vytrhly portugalskou metropoli ze sna. Dopravní šílenství vtahuje i ty, kdo vystupují z malých přívozů, které pendlují přes zátoku. Zkuste přejít obrovskou plochu náměstí Praca do Comércio a jste vysvobozeni z toho všeho: tiché ulice s olověně šedým průčelím jsou stejně zamyšlené jako před sto lety
 Domy zahalují měkké stíny a vše ovládá nejasná únava a ospalost. Zástupy mladých Američanů bloudí ulicemi města jako u vytržení: imaginární opar lisabonských ulic pro ně představuje něco nevídaného. »Taková byla kdysi Praha,« tvrdí jeden z nich. Parta mladých nonkonformistů si udělala na chodníku privátní party. Rozplývající se obrysy patinovaných domů tak moc kontrastují s jejich namodralými účesy a pestrými obleky. Ulice tak vypadá jako zadní projekce v kině. Kam zabočit? Domy zarámované sítí pravoúhlých souřadnic se navzájem vcelku podobají. Katastrofický požár po zemětřesení koncem osmnáctého století dal vzniknout jednomu z prvních moderních urbanistických plánů v Evropě. Orientačním bodem je Elevador de Santa Justa. Výtah z tepaného železa postavený Eiffelovým žákem zdobí precizní nýty i jemná filigránská práce: možná někomu připomene ilustrace z verneovek. Přes své stáří (je z přelomu století) působí spolehlivým dojmem. Stejně seriózní podnik je i restaurace v jeho posledním patře. Zdviž je jakousi přirozenou spojnicí dvou různých světů: čtvrti Baixa dole v údolí a Bairry nad ní: přízemní patro města je přeci jen o poznání hlučnější. Naproti sledujete čtvrť Alfama. Předpona Al- v názvu odkazuje na arabský původ. Původně centrum města, dnes klenotnice historie, to je Alfama. Sledujete i vznosné cimbuří, ale pozor: na rozdíl od bloků dole pod vámi je to jen podvod. Hradby nechal ve třicátých letech vztyčit do dnešní podoby diktátor António Salazar - cítil, že prostě hlavní město musí něco takového mít. Okna oprýskaných domů zdobí vyprané prádlo, květiny a zvědavé babičky. Pokud to někoho táhne tímto směrem, je dobré zvolit tramvaj (také historické hodnoty), která vyveze každého pohodlně vzhůru. Výtah naopak sousedí s Bairrou. V devatenáctém století se do půvabné čtvrti stahovaly prostitutky. Proslulost ale získala nakonec díky literátům a jejich kavárnám a levným restauracím (tascas). »Dřív než skončí léto a nastane podzim, v teplém mezidobí, kdy vzduch tíží a barvy jsou tlumenější, halívají se večery falešnou gloriolou. Stesk po ničem se táhne donekonečna jako hadovitá brázda za lodí,« píše o svém městě známý portugalský spisovatel Fernando Pessoa. Neuchopitelný pocit stesku, touha po rozplynulých snech, má v Portugalsku přesný termín. Je to »saudade«. Jak říkají Portugalci, neuchopitelný pojem se těžko vysvětluje. Je to něco podobného, jako se ptát černošského bluesmana, o čem že jsou ty jeho dvanáctkové songy. I saudade má své expresivní vyjádření - nazývá se fado. Posmutnělé písně blízké šansonu je nejlépe poznat na vlastní kůži: podniky, kde jej poznáte jsou třeba: »Adega Machado« na Rua do Norte, »Lisboa a Noite« na Rua das Gáveas či »A Severa« ve stejné ulici. Produkce má divadelní charakter, zpěvák (či zpěvačka) odříkává text, který nemusí být vždy jen smutný. Vyjdete potom do nočních ulic. V noční černotě se rozplývají kontury stromů a budov. Ráno sledujete z hotelu zadumané zahrady a už si slibujete, že bez CD s fadem neodjedete. Na nábřeží korzují milenecké páry i důchodci. Chcete opoustit podzimní stromořadí s jejich barevnou malátností a útlumem? Nic složitého. Zamiřte do areálu EXPA, kde Lisabon nabízí supermoderní tvář. Spousta techniky, obrovské akvárium, prosklené hotely: vše nejmodernější, největší a nejatraktivnější: Portugalci sem rádi zamíří. Za nákupy i za volným časem. Pro drahý turistův čas je možná lepším řešením zamířit do Beléma na druhém, západním kraji milionové metropole. Bloudíte po vydlážděné mapě světa a žasnete: kam až se to ti Portugalci dostali? Jména jako Macao či Moluky voní exotikou a dávnou slávou, kdy Lisabon byl pupkem světa a Belém místem, odkud námořníci - vyslanci země odplouvali šířit čest a slávu portugalského krále.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT

Do Portugalska pořádá zájezdy například cestovní kancelář Čedok (telefon 0800/112112, 02/24197111) V případě individuální cesty: nepotřebujete vízum, ale do této země není přímé letecké spojení z České republiky

CO SI PŘIVÉZT

Vynikající vína. Mezi nimi samozřejmě proslulé portské, ale třeba také »vinhos verdes«, zelená vína - mladá a nezralá, typická pro Portugalsko.Mezi ruko dělnými výrobky lákají proutěné košíky a především známé glazované dlaždice

KDY SE VYDAT NA CESTU

V říjnu polevují velká horka, je to ideální doba k návštěvě měst a památek

INFORMACE

Mapy, brožurky (také v češtině) i další rady můžete zdarma získat v organizaci Portugalské národní turistické centrum ICEP, Karlovo náměstí 17, 120 00 Praha 2, tel.: 02/21986200, fax.:02/21986202.

Torre de Bélem sloužila jako maják pro mořeplavce vracející se z Indie a Nového světa.

Všední den v ulicích lisabonské čtvrti Baixa.

Náměstí Praca de Comércio bývalo střediskem evropského obchodu.

Na místě loňské výstavy EXPO kdysi stávala zanedbaná přístavní čtvrť. Dnes tu tráví Portugalci víkendy.

Mosteiro des Jeronimos, skvostný klášter ze 16. století v Belému.