Liparské ostrovy: balzám pro tělo i duši

Na Liparských ostrovech žili lidé již tisíce let před naším letopočtem. Jejich vztah ke kouřícím kouskům pevniny, kterou obývali, byl rozporuplný. Pro některé z dávných obyvatel představovaly pozemské peklo, pro jiné byly nezpochybnitelným sídlem bohů. Dlouho sloužily jako obávaná trestanecká kolonie, dnes jsou vyhledávanou turistickou destinací.

V sousedství božstev

Prvním z Liparských ostrovů, který se před vámi objeví poplujete-li z jihu na sever, je VULCANO. Lodní trajekty a vznášedla ze sicilského přístavu Milazzo k němu vyjíždí několikrát za den. Jakmile přistanete u jeho břehů, přivítá vás ostrý zápach síry. Ta se zde kdysi těžila, ovšem obrovská erupce v roce 1888 učinila dolování rázný konec.

Ostrovu se dříve říkalo Hiera, což znamená Svaté město, Termessa (Horká země) či Terasia (Horký). Staří Řekové jej považovali za sídlo boha ohně Hefaista, pro Římany byl tímto bohem Vulkán. Třetí mytologickou bytostí, která zde údajně pobývala, byl bůh větru – Aiol. S jeho jménem souvisí i jeden ze dvou názvů souostroví.

Původní název Termessa znamenal v překladu Horká země

Důkazem víry v posvátnost místa jsou skalní hroby Grotte dei Rossi, ležící v jižní části Vulcana. Dávní obyvatelé věřili, že být pochován v tak těsné blízkosti boží rezidence je privilegiem a dobrou devizou pro přechod na druhý svět.

Nad přístavem se tyčí mnohobarevný pahorek. Kus skály je žlutý, kus šedý, kus hnědý, zastoupená je i červená a černá. Pokud se vyškrábete na jeho vrchol, otevře se před vámi výhled na hlavní atrakce ostrova. Patří k nim zejména 386 metrů vysoký kráter Gran Cratere La Fossa Di Vulcano, jeho mladší bratr Vulcanello, skalnaté pláže s podvodními horkými prameny a vulkanické pláže s černým pískem, lokalita zvaná Údolí příšer a jezírko s léčivým bahnem.

Bahno, které léčí

Termální jezírko, jehož dno je pokryto léčivým sirným bahnem, nelze minout. Vizuálně není nikterak nápadné, jeho charakteristický pach je však identifikovatelný již z dálky a cestu k němu by po čichu našel i nevidomý.

Smradlavá, stojatá a horká voda, kterou je mělká přírodní nádrž naplněna, v tropickém žáru letního dne ke koupeli příliš neláká, i přesto se v ní rochní téměř dvě desítky lidí. Většina z nich je nemocná. Nebo byla? Mnoho pacientů trpících chorobami kloubů, revmatizmem nebo kožními nemocemi nedá na léčebné účinky zdejšího jezírka dopustit.

"Osm let jsem chodil s lupenkou po doktorech a nikdo mi nepomohl," prozrazuje jeden z návštěvníků. "Pak jsem přišel sem a co myslíte? Za týden byla pryč! Sice jen na půl roku, ale pomohlo to! Od té doby sem jezdím dvakrát ročně," dodává přesvědčivě.

Bahno z termálního jezírka má léčivé účinky. Každoročně pomůže od nejrůznějších neduhů bezpočtu návštěvníků.

"Jo! Jo! Já sem jezdím s artritidou. Doma mi nepomáhala ani svěcená voda, ale tady, tady je to panečku jiný. Za tři dny to začalo polevovat. Sice smrdím, ale nebolí to!," pěje chválu babička v proužkovaných plavkách.

Podle tvrzení odborníků má zdejší prostředí dezinfekční účinky a koupel je hygienicky nezávadná i při větším počtu lidí. Ti jsou zde ostatně pořád a ať sem zavítáte brzy ráno, v pravé poledne nebo pozdě večer, páchnoucí jezírko najdete prázdné jen výjimečně.

Dno probublávající nádrže je místy nepříjemně horké a kluzké, návštěvníci proto do něj vcházejí opatrně. V očích těch, kteří do kalné vody vstupují poprvé, je vidět strach a nedůvěra. Jejich kroky jsou rozvážné a obezřetné, ve vodě vydrží sotva pár minut.

Zkušenější a ostřílenější návštěvníci, kteří absolvují koupel již po několikáté, si počínají mnohem suverénněji. Zamíří na své oblíbené místo, shrábnou ze dna několik hrstí bahna a rozetřou si jej po těle. Zatímco někteří si pomažou pouze údy postižené revmatem, jiní se zamaskují od hlavy až k patě.

"Když vykurýrovat, tak celej!" obhajuje svoje počínání starší pán zcela pokrytý souvislou vrstvou páchnoucí šedi. "Jen abys v noci nesvítil," varuje ho manželka. "Víš, že doktor říkal, že je to radioaktivní!".

Vrchol jedovatých plynů

Jen málokterý z návštěvníků ostrova Vulcano si nechá ujít výstup na Grand Cratere, hlavní kráter ostrova. Cesta na vrchol nezabere ani dvě hodiny a zvládne ji téměř každý.

Cesta k sopečnému kráteru na vrcholku ostrova

Odměnou za dosažení cíle je nejen báječný výhled na moře a soustavu ostrůvků roztroušených na jeho tmavě modré hladině, za příznivého počasí je vidět i vzdálený vrcholek největší evropské sopky – 3350 metrů vysoké Etny.

Zatímco od jejího jícnu vás dělí desítky kilometrů, od kráteru vulkánu, po němž byla pojmenována i věda, která sopky zkoumá, jste vzdáleni jen několik málo metrů. Na jeho dno můžete dokonce i sestoupit.

Pobyt v jícnu spící sopky je zajímavým zážitkem, ještě zajímavější je však možnost prozkoumat čoudící fumarolové pole na jeho západním okraji. Je to podívaná, jaká se hned tak nevidí. Četné pukliny, ze kterých se valí bílá pára a jedovaté plyny, vhánějící slzy do očí, jsou obklopeny vrstvami vykrystalizované síry a dalších minerálů.

Z nitra země se ozývá zlověstné syčení, probublávání a dunění, možná připomínka toho, že Velký Kráter Vulcano ještě neřekl své poslední slovo.