Všeobecně přejímaný názor zní: "Lima není vůbec hezká." Jak jinak hodnotit přelidněnou sedmimilionovou metropoli, ve které se po celé dny mísí několikaměsíční pobřežní mlhy s celoročním smogem. Půl roku vlhko a dusno, v druhé polovině vlhko a sychravo. Jenže co není hezké, nemusí být zároveň nezajímavé.
Hlavní město Peru je centrem dění a výkladní skříní se vším všudy, s dobrým i zlým.Původním jménem "město králů" založil sám dobyvatel Peru Francisco Pizarro 6. ledna 1535. Současnému názvu vděčí Lima malé říčce Rimac, jejíž jméno Španělé zkomolili, stejně jako to udělali na řadě jiných míst (samotný název Peru vznikl ze slova Virú). Říčka Rimac protéká v těsné blízkosti centra Limy, kde odděluje historické jádro od stejnojmenné čtvrti. Dobyvatel Peru Francisco Pizarro v Limě zůstává dodnes: jeho ostatky jsou pohřbeny v katedrále na hlavním náměstí Plaza de Armas. Na témž náměstí Pizarra připomíná i masivní socha, která ho zachycuje jako dobyvatele na koni. Na centrálním náměstí Limy se kromě katedrály zrekonstruované po zemětřesení v 18. století nedá přehlédnout stylově navržený a starobyle se tvářící Arcibiskupský palác (z dvacátých let 20. století. Vchod do Vládního paláce na témž náměstí hlídá čestná stráž. Ale jiný pohled nabízí druhá strana paláce, kde stojí obrněné transportéry a vojáci se samopaly. Síť přesně pravoúhlých ulic kolem náměstí je neustále zaplněna vozy taxislužby, auty či starými autobusy. Této části města vévodí celá řada opravdu starobylých domů a kostelů z koloniální éry, jako třeba La Merced na místě první španělské mše roku 1534, San Francisco s originální výzdobou (s výrazným arabským vlivem) a se slavnými katakombami, které jsou pohřebištěm nejméně 70 000 Španělů (dříve se pohřbívalo výhradně na posvěcené půdě a tou bylo po dlouhou dobu jen území kostela). Atmosféru obyčejného, to v Limě znamená veselého a ukřičeného, života si můžete vychutnat v uličkách kolem Plaza de Armas. Bezpočet hospůdek nejrůznější úrovně nabízí různě upravované mořské živočichy "mariscos" anebo "cebiche", což je citronovou šťávou marinované syrové rybí maso s cibulí a pikantním kořením. Za protipól historického centra Limy můžeme považovat čtvrti Miraflores a San Isidro s moderní architekturou, mnohaproudými magistrálami a vyhlídkami na moře. Poklidnější tempo panuje ve vilových čtvrtích peruánské smetánky. Největší limské poklady ukrývají vynikající muzea. Unikátem je Muzeum zlata se svými tisíci exponáty ze zlata, stříbra a drahých kamenůz předkolumbovské epochy. Jeho návštěva stojí i za požadované vstupné 200 Kč. Opravdové archeologické poklady lze najít v Národním muzeu antropologie a archeologie, které ukrývá důkladně zpracovanou historii předkolumbovského Peru. Za návštěvu stojí také soukromé Muzeum Rafaela Larca Herrery, kde se dá kromě precizně připravené archeologické expozice navštívit i depozitář. Desítky místností zaplněné regály s 55 tisíci keramických nádob, nejčastěji ve tvarech zvířat a ptáků, musí vyrazit dech i úplnému laikovi. Návštěvník tohoto muzea by neměl vynechat ani stranou umístěnou místnost s názvem "Sala erotica" (erotický sál) představující staré andské civilizace z těch nejintimnějších stránek. Žádné ze tří uvedených muzeí není v centru. Nejefektivnějším způsobem, jak se k nim dostat, jsou taxíky. Jejich řidiči ušetří turistům zbytečné bloudění a vyptávání, které často končí nezdarem. Obyčejní lidé totiž o poloze muzeí moc nevědí. Turisté se také vyhnou mačkanicím v přeplněných autobusech popojíždějících v nekonečných zácpách. Limští taxikáři patří k poctivějším příslušníkům svého cechu. Cenu většinou natahují jen v rámci únosných mezí. K nedorozumění snad může dojít jen při zpáteční cestě, kdy na otázku: "Plaza de Armas?" zarputile odpovídají protiotázkou: "Lima, Lima?" Za Limu totiž považují jen malé centrum kolem tohoto hlavního náměstí. Zástavba rozsáhlé aglomerace, která se podél pustého pouštního pobřeží táhne v délce třiceti kilometrů, už podle nich do Limy nepatří.
- sobota 10. listopadu 2001
