Letenská a Libeňská vodárenská věž

Další zajímavé architektonické památky v podobě pražských vodárenských věží stojí na Letné v Korunovační ulici a v Libni. Tyto vodárenské věže se řadí k těm modernějším. Obce, které se postupem času připojovaly k Praze, budovaly vlastní zásobování vodou. Tak vznikly zajímavé vodárenské systémy.

Vodárenská věž na Letné

Rozsáhlý vodárenský areál na Letné v Korunovační ulici byl dokončen roku 1888 podle projektu architekta Jindřicha Fialky. Součástí, na svou dobu okázale řešené vodárny, byly čyřkomorový vodojem a přečerpávací stanice. Nad tou se tyčila šestipodlažní neorenesanční vodárenská věž s vyhlídkovým ochozem.

Vodárenská věž byla odstavena už po dvaceti pěti letech, nejspíš pro nevyhovující technický stav. O třináct let později končí i provoz vodojemu a přečerpávací stanice. V roce 1977 je vydán demoliční příkaz. Věžový vodojem naštěstí zbourán nebyl. Nyní už netvoří dominantu Letné jako na přelomu století. Je skryt mezi bloky domů, které jej někde i převyšují. Přesto je ale impozantní.

Přečtěte si I. až V. díl seriálu o pražských vodárenských věžích:

Jak to bylo se Staroměstskou vodárnou?

Mánes - pozorovatelna StB!

Nejmalebnější je Malostranská vodárna!

Novomlýnská vodárna - ideální vyhlídka.

Vinohradská a Vršovická vodárna - technické památky.

Do jednotlivých pater vodárenské věže byly ve dvacátých letech vestavěny byty pro vodárenské zaměstnance, což věž možná zachránilo. Nyní se počítá s tím, že objekt projde v následujících letech rozsáhlou rekonstrukcí. Snad věž zachrání před dalším chátráním. Plány rekonstrukce věže a přístavby počítají se zahájením oprav v tomto roce. Skončit by měly po šesti letech a Prahu 7 vyjdou asi na dva a čtvrt milionu korun. Měly by být opraveny vstupní dveře, střešní okna, zábradlí, balustráda, elektroninstalace  a další části. Počítá se také s novými nátěry a opravami klempířských prací.

Libeňský věžový vodojem

O vodárně umístěné v původně renesančním mlýně pod Libeňským zámkem se dochovaly jen kusé informace. Podle některých pramenů zásobovala své okolí nefiltrovanou vltavskou vodou již na přelomu 16. a 17. století.  První písemná zmínka pochází z roku 1662, kdy staroměstská obec koupila od Jana Hartvika z Nostic libeňské panství včetně mlýna s vodárnou.

Libeňská vodárna na vodní pohon byla vybudována na jednom ze tří tehdejších ramen Vltavy vzniklých mezi dvěma ostrovy. A to na tom pravém, hlubším, zvaném mlýnském, které tehdy teklo kolem židovské části Libně. Vodárna měla jedno vodní kolo, které pohánělo trojčinnou pumpu. Ta čerpala vodu z Vltavy do vodojemu na Zámeckém kopci.

Libeňská vodárna s mlýnem byl vykoupena a zrušena roku 1872, kdy bylo zasypáno mlýnské rameno Vltavy v Libni v rámci zplavnění řeky od Prahy až k ústí do Labe. V roce 1874 byla poblíž nového ústí Rokytky do Vltavy, v místě zvaném Štěpnice, postavena nová parní libeňská vodárna. Čerpala dvěma čerpadly vodu ze studny na břehu Vltavy do vodojemu na Zámeckém vrchu. Odtud tato voda tekla do Libeňského zámku, zámeckého pivovaru, několika domů a do obecní kašny. Vodárna byla zrušena v roce 1893.  

Vodojem v Libni

Vodojem v Davídkově ulici, je ze všech pražských vodárenských věží nejmenší. Byl postaven v letech 1903 až 1904 a svou romantickou podobou připomíná námořní maják. Věž je vysoká přes čtyřicet metrů a železný vodojem pojal 178 m3  vody. V roce 1960 bylo vnitřní zařízení demontováno. Koncem šedesátých let Pražské vodárny  komplex opravily, bohužel byly ale zničeny některé architektonické detaily. Během devadesátých let se vystřídalo několik vlastníků objektu.

Jeden z projektů počítal po rekonstrukci s železobetonovým proskleným skeletem. K realizaci tohoto plánu, který by dominantu značně znehodnotil, naštěstí nedošlo. V současnosti je zde opět nový majitel a nové plány. Tentokrát však prý respektují původní podobu věže.