Velké cesty století (8.)
Seriál
Když se rozptýlila mlha, uviděli před sebou ve slunci zářící ledovcový štít Bílého ostrova (Kvitöya). Nejhůř dostupnou část souostroví Svalbard (Špicberky). V srpnu 1930 však bylo polární moře kolem ostrova leduprosté a členové švédské lovecko-vědecké výpravy na lodi Bratvaag bez váhání využili vzácné a nečekané příležitosti k vylodění. "Netušili jsme," vzpomíná člen výpravy Gunnar Horn, "že naše krátká návštěva vrhne světlo na jednu z nejtajemnějších kapitol historie polárních výzkumů."
Při hledání zdroje pitné vody na kamenité planince před úpatím ledovce si lovci všimli jakéhosi předmětu, vyčnívajícího ze sněhové závěje. Ukázalo se, že je to člun naložený rozmanitou výstrojí. Vedle něj stály přimrzlé saně. A opodál, opřeno o mírně vystupující skálu, leželo polozaváté lidské tělo, vlastně jeho zbytky. Některé předměty, roztroušené po okolí, nesly nápis Andrée Polar Expedition. Nemohlo být pochyb: stáli na místě dávné tragédie. Našli poslední tábořiště výpravy, která zmizela před 33 lety. Tehdy švédský inženýr Salomon August Andrée vystoupil s provokativním prohlášením, že potrvá ještě sto let, než lidé dosáhnou severního pólu, budou-li se spoléhat jenom na lodi a saně jako dosud. Nutno použít zcela nového prostředku a tím je - vzduchoplavecký balon. Jedině vzduchem, pánové, pronikneme do centra Arktidy a odhalíme jeho tajemství! Tehdejší až horečná netrpělivost a dychtivost jakýmkoliv způsobem konečně překonat poslední stovky mil k severnímu "vrcholu světa" pomohly Andremu najít nejen mecenáše (na prvním místě vynálezce dynamitu Alfreda Nobela), ale i muže, ochotné absolvovat s ním tak riskantní dobrodružství. Vybral si mladého fyzika a fotografa Nilse Strindberga a inženýra Knuta Fraenkela. Jejich vodíkem naplněný balon jménem Örnen (Orel), což odpovídalo spíš jeho vysněným než skutečným možnostem, se vznesl 11. července 1897 ze zátoky Vigo na Špicberkách. Záhy zmizel v oblacích severovýchodním směrem. Od té chvíle první letce Arktidy nikdo nespatřil. Až v roce 1930 posádka Bratvaagu. Polozetlelé deníky tří statečných, mrazem a vlhkostí slepené svitky filmů, z nichž se v laboratoři podařilo vyčarovat dvě desítky zřetelných fotografií, stav nalezených ostatků, to všechno vydalo svědectví o průběhu dramatu. Orel, pokrytý námrazou, dolétal tři dny po startu, v místě vzdáleném ještě 700 kilometrů od pólu. Dva a půl měsíce se pak plahočili po plovoucím ledu k nejbližší zemi: k Bílému ostrovu. Tam krátce nato všichni zahynuli za nejasných okolností. Na 10. stránce Andreova deníku můžeme číst: "Je to úžasný pocit, vznášet se poprvé nad polárním mořem. Myslím, že bychom mohli vyrovnaně podstoupit smrt, když jsme vykonali právě tento čin... Budou nás považovat za blázny, nebo následovat našeho příkladu?" Faktem je, že bláhový let Orla se stal prvním praktickým impulsem vzdušného pronikání na daleký sever, byť jinými prostředky: vzducholoděmi, a hlavně letadly. Teprve po 103 letech se však našel odvážlivec, který si troufl zamířit do srdce Arktidy stylem ing. Andrea. Britský vzduchoplavec David Hempleman-Adams v horkovzdušném balonu Britannic Challenge absolvoval v červnu 2000 na druhý pokus cestu ze Špicberk až k pólu s návratem za 132 hodin.
Autor je spolupracovníkem redakce
Seriál
Když se rozptýlila mlha, uviděli před sebou ve slunci zářící ledovcový štít Bílého ostrova (Kvitöya). Nejhůř dostupnou část souostroví Svalbard (Špicberky). V srpnu 1930 však bylo polární moře kolem ostrova leduprosté a členové švédské lovecko-vědecké výpravy na lodi Bratvaag bez váhání využili vzácné a nečekané příležitosti k vylodění. "Netušili jsme," vzpomíná člen výpravy Gunnar Horn, "že naše krátká návštěva vrhne světlo na jednu z nejtajemnějších kapitol historie polárních výzkumů."
Při hledání zdroje pitné vody na kamenité planince před úpatím ledovce si lovci všimli jakéhosi předmětu, vyčnívajícího ze sněhové závěje. Ukázalo se, že je to člun naložený rozmanitou výstrojí. Vedle něj stály přimrzlé saně. A opodál, opřeno o mírně vystupující skálu, leželo polozaváté lidské tělo, vlastně jeho zbytky. Některé předměty, roztroušené po okolí, nesly nápis Andrée Polar Expedition. Nemohlo být pochyb: stáli na místě dávné tragédie. Našli poslední tábořiště výpravy, která zmizela před 33 lety. Tehdy švédský inženýr Salomon August Andrée vystoupil s provokativním prohlášením, že potrvá ještě sto let, než lidé dosáhnou severního pólu, budou-li se spoléhat jenom na lodi a saně jako dosud. Nutno použít zcela nového prostředku a tím je - vzduchoplavecký balon. Jedině vzduchem, pánové, pronikneme do centra Arktidy a odhalíme jeho tajemství! Tehdejší až horečná netrpělivost a dychtivost jakýmkoliv způsobem konečně překonat poslední stovky mil k severnímu "vrcholu světa" pomohly Andremu najít nejen mecenáše (na prvním místě vynálezce dynamitu Alfreda Nobela), ale i muže, ochotné absolvovat s ním tak riskantní dobrodružství. Vybral si mladého fyzika a fotografa Nilse Strindberga a inženýra Knuta Fraenkela. Jejich vodíkem naplněný balon jménem Örnen (Orel), což odpovídalo spíš jeho vysněným než skutečným možnostem, se vznesl 11. července 1897 ze zátoky Vigo na Špicberkách. Záhy zmizel v oblacích severovýchodním směrem. Od té chvíle první letce Arktidy nikdo nespatřil. Až v roce 1930 posádka Bratvaagu. Polozetlelé deníky tří statečných, mrazem a vlhkostí slepené svitky filmů, z nichž se v laboratoři podařilo vyčarovat dvě desítky zřetelných fotografií, stav nalezených ostatků, to všechno vydalo svědectví o průběhu dramatu. Orel, pokrytý námrazou, dolétal tři dny po startu, v místě vzdáleném ještě 700 kilometrů od pólu. Dva a půl měsíce se pak plahočili po plovoucím ledu k nejbližší zemi: k Bílému ostrovu. Tam krátce nato všichni zahynuli za nejasných okolností. Na 10. stránce Andreova deníku můžeme číst: "Je to úžasný pocit, vznášet se poprvé nad polárním mořem. Myslím, že bychom mohli vyrovnaně podstoupit smrt, když jsme vykonali právě tento čin... Budou nás považovat za blázny, nebo následovat našeho příkladu?" Faktem je, že bláhový let Orla se stal prvním praktickým impulsem vzdušného pronikání na daleký sever, byť jinými prostředky: vzducholoděmi, a hlavně letadly. Teprve po 103 letech se však našel odvážlivec, který si troufl zamířit do srdce Arktidy stylem ing. Andrea. Britský vzduchoplavec David Hempleman-Adams v horkovzdušném balonu Britannic Challenge absolvoval v červnu 2000 na druhý pokus cestu ze Špicberk až k pólu s návratem za 132 hodin.
Autor je spolupracovníkem redakce
