Klikněte na mapku
Legendární Stvořidla – ráj trampů i vodáků
Zadívá-li se ve Světlé nad Sázavou náhodný kolemjdoucí na klidnou hladinu řeky, těžko si asi představí, že o pár kilometrů dále po proudu se tentýž tok pěkně rozdovádí v jednom z nejkrásnějších kaňonů Českomoravské vrchoviny.
Širokou nivu takřka znenadání vystřídá hluboké údolí, kde se dravá voda nespoutaně řítí skrz peřeje a ohromné balvany. V rychlém proudu se občas mihne loďka vodáků, kteří si zdejší terény nadmíru pochvalují. Ale ani pěší turisté nebudou litovat: uzoučká stezka se místy dotýká zpěněné Sázavy, jindy uhýbá před kamennými moři či se vine po kraji malebných palouků.
Na dolním kraji Stvořidel se svým oddílem pravidelně tábořil Jaroslav Foglar. Názvy některých míst, jako třeba Rodrigova skála, mají své kořeny právě v jeho díle.
Během léta bývá na Stvořidlech pekelně rušno. Přilehlé tábořiště, obklopené několika výčepy a lidovou jídelnou s domácími pokrmy a mírnými cenami tepe bujarým životem, ale nyní na podzim se tu atmosféra podstatně zklidní.
Ze Stvořidel stojí za pokušení protáhnout si tělo výstupem na Melechov (709 m) – nejvyšší vrchol zdejší části Českomoravské vrchoviny. Neoslní výhledem; věž, která možná i kdysi sloužila jako rozhledna, přerostly okolní smrky – nicméně svým tichem a rozlehlými lesy, poskytne dokonalou relaxaci a únik ze stresu civilizace.
Stvořidla - nejkrásnější kaňon Českomoravské vrchoviny
Osamělý klenot
Z Melechova není na škodu vypravit se směrem k Lipnici nad Sázavou. Jakmile stezka vstoupí do otevřené krajiny, spatříte výraznou siluetu lipnického hradu.
I kotlina, oddělující od sebe oba hřebeny, v sobě tají pozoruhodné dílo středověkého stavitelství: kostel svaté Markéty. Zcela osamělý, mimo jakoukoli souvislou zástavbu. Z původní obce – Loukova, totiž zůstalo jen pár rozptýlených samot. Část chrámu se ještě skrývá za lešením, ale šindelová střecha, prosté mohutné zdi a kontrastní křehká výzdoba úzkých štěrbin lomených oken dodává místu tajemně – melancholický ráz. Podobné zapomenuté klenoty představují také kostelíky v Řečici a Dolním městě.
Kde? V opuštěném lomu na okraji Lipnice nad Sázavou. A nejedná se o konfidenta ledasjakého, nýbrž přímo o proslulého Bretschneidera z Haškova "Švejka“. Vzhledem k faktu, že za jeho nejdůležitější pracovní nástroj sloužilo ucho, zůstalo pouze u něj. Ovšem svými rozměry předčí i dospělého člověka. Aby mohlo ochotně sloužit jakýmkoliv režimům, je formováno z kvalitní trvanlivé žuly. Cestu k němu přehledně vyznačují směrovky, případně se stačí optat; místní ochotně poradí.
Olbřímí ucho literárního krále udavačů není jediným objektem: další opuštěný lom – o "patro výše“, hostí neméně zdařilá Ústa pravdy. Ta byla odhalena letos. Na rozdíl od stejnojmenné římské masky, Bocca della veritá, lipnická Ústa pravdy nesevřou ruku křivopřísežníka a ani se v nich, po vzoru Benátek, nehromadí podněty pro státní úřady. Oba dva reliéfy dohromady tvoří komplex Národního památníku odposlechu.
A proč byl situován právě sem? Poněvadž autor nesmrtelného „dobrého vojáka“ zde dlouhá léta pobýval. Slavný spisovatel tu má svůj pomník, pamětní síň i hrob; v oblíbeném „Haškově“ hostinci 'U České koruny' je k vidění pozoruhodná kronika.
Ústa pravdy se odráží v hladině jezírka
Stavět image Lipnice pouze na Haškově osobnosti by ale byl hřích: hradní kaple, opravené sály i klenuté stropy sklepení není možné vynechat. Vůbec celá Lipnice působí pohodovou syntézou venkovské a "ulítlé“ atmosféry: za ploty chalup se popelí drůbež, z terasy nad náměstím ční k nebi gigantický starý gramofon se zářivě žlutým nátěrem a pokud spočinete na lavičkách vedle kamenné studny, budete překvapeni, že z temných hlubin duní reprodukovaná hudba. A nejde o žádný popík, ale svižný bigbít a alternativu.
Může se hoditJak se tam dostat Tip do podzemí Užitečné weby Kouzelné toulky Posázavím
|
Proměna Orlíka
Příjemné pokračování z Lipnice nabízí modře značená turistické stezka do Humpolce. Až na pár úseků vedených po asfaltu se převážně ubírá zalesněným hřebenem, tu a tam lemovaným pitoreskními skalkami a na jihu zakončeným další z působivých hradních zřícenin - Orlíkem.
Svým způsobem se jedná o protipól Lipnice: netyčí se hrdě do širokého okolí, spíše svoji krásu odhalí až na poslední chvíli. Dlouhá léta byl poněkud zanedbáván, nyní ale on (i přilehlé okolí) prohlédnul. Kromě zrekonstruovaných částí přibyla funkční replika historické keramické pece a odpočinkové zázemí pro návštěvníky.
Orlík tvoří zastávku naučné stezky Březina, z ostatních panelů se lze třeba dovědět i to, že podzemí hřebene skrývá ve svých útrobách velice zajímavé minerály. Bohužel ten, který vyvolá obdivné vzdechy u dam – safír - se zde nachází pouze v milimetrových rozměrech. Zato ovšem, společně s dalšími zdejšími nerosty, podává důkaz o bohaté přítomnosti hliníku v hornině. To už jsme ale u jiného Hliníka (s počátečním velkým písmenem), který zahýbal děním v městečku na úpatí.
Hold nejslavnějšímu přistěhovalci
"Hliník se odstěhoval do Humpolce“ – kultovní věta, z geniálního úsměvného filmu "Marečku, podejte mi pero!“. Věta, která se stala záminkou k dokonale provedené recesi. Donedávna se příchozí mohli poklonit nejslavnějšímu humpoleckému přistěhovalci pouze u pomníku v jednom ze zdejších parků. Avšak od letošního září, třicet let poté, co se "Hliník odstěhoval do Humpolce“ se otevřely brány "Hliníkária“, expozice zaměřené nejen na zmíněného hrdinu, nýbrž celý film.
Humpolec nevyčnívá pouze "Hliníkem“ – i mimo období Hliníkária se dá zavítat např. na zdejší židovský hřbitov, kde odpočívají příbuzní světoznámého hudebního skladatele Gustava Mahlera (klíč na vyžádání) či do muzea, přičemž veškeré zajímavé objekty jsou zahrnuty do trasy městské naučné stezky "Po stopách historie“.
Text a foto: JAKUB HLOUŠEK