Kdo vytrval, mohl si na závěr dát colomba pasquale, dezert připomínající chutí naši vánočku, a připít si k tomu spumante, italské šampaňské, které při téhle příležitosti bylo skoro vždy nesnesitelně sladké. Ženy šly mýt nádobí, muži šli na procházku a debatovali o fotbalu či politice. Mladí si potají sjednávali rande. V rodinách, kde se přísně respektovaly náboženské tradice, se místo toho podávala bohatá snídaně založená na pizze se sýrem, vejcích uvařených natvrdo a salámem. Velikonoční pondělí bylo ve znamení tzv. "scampagnata", krátkého rodinného výletu tramvají či automobilem za brány města. Za posledních 20-30 let se zvyky hluboce změnily i v Římě. Rodinné svazky se uvolnily i zde, početných klanů je stále méně a kuchyňské práce vykonávají i muži. Velikonoce jsou vítanou příležitostí k útěku z velkoměsta. "S tím rozdílem," říká slavný římský komik Alberto Sordi, "že během týdne se Římané nervují v městském provozu a ve svátek pro změnu na dálnici." Naopak se nezměnila náboženská náplň svátku. Řím je světovým centrem katolické církve a v období Velikonoc přijíždějí do Věčného města tisíce poutníků z celého světa, zvláště od doby, kdy na Svatý stolec vystoupila výrazná osobnost papeže Jana Pavla II., schopná mobilizovat statisíce osob. Kdo přijede do Říma, musí počítat s tím, že na Bílý pátek večer a v neděli na Boží hod velikonoční dopoledne je lépe příliš nepočítat s městskou dopravou a připravit se raději na dlouhou procházku pěšky. Jinak jsou Velikonoce jedním z nejpříjemnějších období v Římě. Kdo může, má do Věčného města přijet v dubnu či květnu anebo v říjnu. Denní teplota se pohybuje okolo 20-22 stupňů a je ideální pro dlouhé procházky a návštěvy městem. Hlavní náboženské obřady probíhají u Kolosea či na Svatopetrském náměstí. Kdo hledá trochu autentické atmosféry tohoto překrásného města, raději si vybere skrytější místa, která většina turistů nikdy neuvidí, i když se nacházejí uprostřed města. Přijde si zde na své věřící, milovník umění či ochránce přírody. Jednou z nejstarších a nejklidnějších čtvrtí Říma je Aventino, jeden ze sedmi pahorků, na kterých vyrostlo město. Nachází se deset minut pěšky od Piazza Venezia (Benátského náměstí), které je považováno za pupek města. Kouzlo čtvrti spočívá především v několika ranně křesťanských kostelech, založených mezi V. a XI. stoletím po Kristu, tj. v dobách, ze kterých se toho ve střední Evropě zachovalo opravdu málo. Za Koloseem směrem ke Karakallovým lázním se nachází další skrytý skvost, pahorek Celio, s ranně křesťanskými kostely sv. Jana a Pavla (San Giovanni e Paolo) a Santa Maria in Domnica s freskami a mozaikami z VIII. a IX. století. V obou čtvrtích se před vašima očima neustále střídají antické a románské stavby lemované piniemi a cypřiši. Jsou to místa, odkud se kouzlo města ještě nevytratilo, jak tomu bohužel je tam, kde pochodují hordy roztěkaných turistů. V polovině 70. let byl v Itálii schválen tzv. zákon o přiměřeném nájemném, který do značné míry připomínal zákonodárství socialistických států. Během několika měsíců se trh zastavil a sehnat byt bylo prakticky nemožné. Tento ekonomický nesmysl měl však jednu kladnou stránku: historická centra italských měst se nevylidnila. Centrum Říma je plné malých krámků, řemeslníků, starousedlíků a neztratilo malebný a chaotický charakter, který mělo po dlouhá staletí. O Velikonocích můžete po ulicích chodit klidněji, protože obchody jsou zavřeny a kamikadze na mopedech a skútrech je na ulicích mnohem méně. Procházku můžete začít u Panteonu a můžete se dát libovolným směrem. Pro restaurace patří stejné pravidlo jako všude na světě: čím luxusnější výhled na památku, tím hlouběji budete muset sáhnout do kapsy. Historik umění Vittorio Sgarbi říká, že Florencie je krásnější ve dne, Řím v noci. Zlé jazyky říkají, že je to i tím, že se ve tmě vidí méně nepořádek na ulicích. Městská správa u příležitosti Jubilejního roku různé památky opravila a noční pohled na římská náměstí a památky je skutečně úchvatný. Více než Koloseum a proslavená Fontana di Trevi hluboký dojem zanechá osvětlené náměstí, s jezdeckou sochou císaře Marka Aureliana Kapitolu (Campidoglio), které projektoval Michelangelo, anebo opravené průčelí Svatopetrského chrámu. Skutečná zábavní čtvrť v Římě není (na mravy dohlíží přísné oko Vatikánu), ale kdysi lidová čtvrť je dnes plná restaurací a zábavních podniků. Jmenuje se Trastevere a nachází se, jak říká samotné jméno, na druhém břehu Tibery. Chodit po Římě je méně riskantní, než se říká. Posledního taxikáře zabili v roce 1979 a loupežná přepadení jsou výjimkou. Nebezpečná místa ve městě nejsou. Nechybějí však kapsáři a nezletilí zlodějíčci na skútru či mopedu, kteří vytrhávají neopatrným turistům tašky či fotoaparáty z rukou. Je dobré si dát zvláštní pozor v metru a v autobusu č. 64 a 40, který jede od nádraží k Vatikánu. Nejkritičtějším bodem života Říma je "traffico" - doprava. Během svátků je sice osobních automobilů méně, ale hromadná doprava zůstává stejně špatná. Existují pouze dvě linky metra a ty jsou zvláště ráno mezi 7.30 a 9. hodinou nelidsky přecpány. Autobusy jsou nepohodlné a intervaly nepravidelné, protože závisejí na situaci provozu. Středoevropan si těžko zvyká na to, že se zde obědvá po 13. hodině a večeří až okolo 20.00. V normální restauraci vám před půl osmou večer těžko dají najíst. Proto možná není od věci zajít do italské obdoby "fast food". Jmenují se "pastarito" či "pizzarito". Zde za přijatelnou cenu můžete v jakoukoliv hodinu dostat dosti kvalitní pizzu či různé druhy těstovin. Kdo přijede letos o Velikonocích do Říma, bude mít štěstí. Koná se zde totiž současně několik zcela mimořádných výstav, které potrvají do konce května. V paláci Giustiniani, který je součástí Senátu Italské republiky, se koná výstava děl, která před 400 lety patřila této patricijské rodině a byla rozprodána do celého světa. Jádrem této výjimečné výstavy je celá řada olejomaleb od Caravaggia. Výstava je otevřena každý den od 9.00 do 23 hodin. Nedaleko odtud, v paláci Ruspoli na Via del Corso, se koná velká výstava slavného španělského dvorního malíře Velázqueze, který podvakrát dlouho pobýval v Římě. Výstava je otevřena od 9.30 do 20 hodin. Milovník moderního umění může buď navštívit velkou výstavu velkého belgického malíře René Magritta v budově Muzea italského Risorgimenta, anebo výstavu Italské secese (Il Liberty in Italia) s obrazy slavných malířů Segantiniho, Boccioniho, Bally a jiných. I tato výstava se nachází v centru města.
Může se hodit
JAK PROBÍHAJÍ VELIKONOCE: Velikonoční obřady trvají v Římě týden. 8. dubna je Palmová neděle, současně s ní se na Svatopetrském náměstí oslavuje XVI. světový den mládeže. Při této příležitosti papež žehná palmové ratolesti a poté se koná procesí. Ve čtvrtek 12. dubna, na Zelený čtvrtek v 17.30 začíná mše In coena Domini - Poslední večeře Páně. Koná se opět za přítomnosti papeže, v Bazilice svatého Jana Lateránského. Laterán byl po celý středověk, prakticky až do konce XVI. století, sídlem papežů. Naproti Bazilice sv. Jana se nachází tzv. Santuario della Scala Santa (Svatyně Svatého schodiště), jinak nazývané Sancta Sanctorum, jedno z nejposvátnějších míst pro římské katolíky.
Nachází se zde ikona Spasitele, která dle tradice je acheropytem, tzn., že není namalována lidskou rukou. Ikona byla se vší pravděpodobností přivezena do Říma z Orientu a je o ní zmínka již v životopisných poznámkách papeže Štefana III. (752-757) a zobrazuje Spasitele sedícího na trůnu, z něhož je dnes vidět pouze tvář, ostatek obrazu je pokryt stříbrem. Zde se až do konce XIII. století konaly velké velikonoční mše. Na Bílý pátek, 13. dubna, se v papežské kapli Svatopetrského chrámu v 17 hodin slouží Kristovy pašije. Vrcholným okamžikem je však od 21.15 začátek Via Crucis (Kristovy kalvárie) za účasti papeže, před římským Koloseem. V neděli 15. dubna v 10.30 h se ve Svatopetrském chrámu slouží slavnostní velikonoční mše zakončená v poledne papežským požehnáním Urbi et Orbi (Městu a světu).
Autor je spolupracovníkem redakce
Může se hodit
JAK PROBÍHAJÍ VELIKONOCE: Velikonoční obřady trvají v Římě týden. 8. dubna je Palmová neděle, současně s ní se na Svatopetrském náměstí oslavuje XVI. světový den mládeže. Při této příležitosti papež žehná palmové ratolesti a poté se koná procesí. Ve čtvrtek 12. dubna, na Zelený čtvrtek v 17.30 začíná mše In coena Domini - Poslední večeře Páně. Koná se opět za přítomnosti papeže, v Bazilice svatého Jana Lateránského. Laterán byl po celý středověk, prakticky až do konce XVI. století, sídlem papežů. Naproti Bazilice sv. Jana se nachází tzv. Santuario della Scala Santa (Svatyně Svatého schodiště), jinak nazývané Sancta Sanctorum, jedno z nejposvátnějších míst pro římské katolíky.
Nachází se zde ikona Spasitele, která dle tradice je acheropytem, tzn., že není namalována lidskou rukou. Ikona byla se vší pravděpodobností přivezena do Říma z Orientu a je o ní zmínka již v životopisných poznámkách papeže Štefana III. (752-757) a zobrazuje Spasitele sedícího na trůnu, z něhož je dnes vidět pouze tvář, ostatek obrazu je pokryt stříbrem. Zde se až do konce XIII. století konaly velké velikonoční mše. Na Bílý pátek, 13. dubna, se v papežské kapli Svatopetrského chrámu v 17 hodin slouží Kristovy pašije. Vrcholným okamžikem je však od 21.15 začátek Via Crucis (Kristovy kalvárie) za účasti papeže, před římským Koloseem. V neděli 15. dubna v 10.30 h se ve Svatopetrském chrámu slouží slavnostní velikonoční mše zakončená v poledne papežským požehnáním Urbi et Orbi (Městu a světu).
Autor je spolupracovníkem redakce
 Mše před chrámem svatého Petra ve Vatikánu se pravidelně účastní na 100 tisíc věřících. |
 I o svátcích lze potkat staré Římany. |
 Konstantinův oblouk stojí blízko Kolosea. |
