Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Výlet snů do Laponska: polární záře, saně s husky i ledový hotel

aktualizováno 
V čase, kdy u nás končí zima, nastává v Laponsku to nejlepší období pro poznávání zimních krás krajiny za polárním kruhem. V březnu a dubnu jsou dny dostatečně dlouhé, rtuť na teploměru se způsobně drží jen těsně pod nulou a polární záři máte šanci za jasných nocí pozorovat skoro každý den.

Zoo v Ranua se pyšní chovem mnoha polárních zvířat včetně ledních medvědů. | foto: Jan Hocek, pro iDNES.cz

Vypravili jsme se do města Rovaniemi, které je pomyslným centrem finského Laponska. Město leží skoro přesně na polárním kruhu a je odtud možné podnikat spoustu výletů do arktické přírody.

Zimní Laponsko totiž nabízí milovníkům sněhu neskutečné množství možností – můžete se prohánět na sněžném skútru, řídit psí spřežení, plavit se ledoborcem, běžkovat v nádherných stopách, toulat se na sněžnicích, projet se na saních tažených soby, lovit ryby na ledových dírkách, přespat v ledovém hotelu, pozorovat polární záři nebo třeba navštívit dům Santa Clause...

Brána do Laponska a domov Santa Clause

Šedesátitisícové Rovaniemi leží téměř přesně na polárním kruhu a navíc se může pyšnit nádhernou polohou na soutoku dvou řek. Město bylo během druhé světové války víceméně srovnáno se zemí a bylo tak kompletně přestavěno podle projektu architekta Alvara Aalta. Zajímavostí je, že půdorys ulic v centru tvoří tvar sobí hlavy s parohy. Mimo jiné tu také najdeme perfektní muzeum Arktikum.

Fotogalerie

Ubytováváme se v hotelu Sky, který leží na vrcholu zalesněného kopce a poskytuje nádherný výhled do krajiny. Dvacet metrů od hotelu máme sjezdovky a celý les okolo protkávají upravené běžkařské tratě. Nedaleká půjčovna běžek sice zavírá za hodinu, ale s ochotným personálem se domlouvám, že vybavení můžu večer nechat na recepci hotelu. Díky tomu mohu po cestě trochu protáhnout svaly ve stopě a těšit se na večerní saunu, kterou mám na pokoji.

Deset kilometrů od Rovaniemi leží vesnička Santa Clause – pro finské děti je to adresa, kam si píšou o dárky, pro turisty pak místo, kde se každý musí nechat vyfotit u polárního kruhu. Protože jde o jakýsi komerční koncentrát všeho typicky laponského, raději tu sedáme na sněžné skútry a rychle mizíme do přírody.

Divoká jízda na skútrech

Naší průvodkyni se u pasu kývá dlouhý nůž a dřevěný laponský hrnek zvaný kuksa. Fasujeme ochranné overaly, helmy a teplé rukavice a po krátké instruktáži vyrážíme každý na svém skútru kamsi na sever. Jedu na takové mašině poprvé a zjišťuji, že zkrotit 160 koní není kupodivu až tak těžké. Důležité je držet pevně řídítka, do zatáček ubrat otáčky a vyklonit se jako na sajdkáře.

Tachometr ukazuje 80 kilometrů za hodinu a my se řítíme po zamrzlé řece, až se za námi sníh práší. Už dávno zmizely poslední domy a jedinou známkou civilizace jsou vyjeté stopy před námi. Noříme se do lesa nízkých borovic a smrků, cesta se začíná klikatit a nutí nás ke zpomalení. Pluji na sněhových boulích, tělem v zatáčkách vyvažuji 300kilový stroj a palcem udržuji plyn na optimálních otáčkách. Oceňuji, že to nemá spojku ani žádnou šaltpáku, i tak mě po pár hodinách začínají dřevěnět ruce.

Na skútru se dá jezdit i v metr hlubokém prašanu.

Na skútru se dá jezdit i v metr hlubokém prašanu.

Jízda na skútrech patří k neoblíbenějším aktivitám návštěvníků i místních.

Jízda na skútrech patří k neoblíbenějším aktivitám návštěvníků i místních.

Naštěstí nikam nespěcháme, je před námi celý den a v plánu asi 80 kilometrů dlouhý výlet. Průvodkyně zastavuje na mýtině uprostřed řídkého lesa a následuje neřízené řádění v hlubokém sněhu. Zrna se oddělují od plev a milovníci adrenalinu od těch opatrnějších z nás. Někdo si vychutnává skoky na boulích, mě stačí, že to v metr hlubokém prašanu prostě jede a vyhnu se občasným stromům v cestě...

V poledne zastavujeme u chaty, která leží na krásném místě u zamrzlého jezera. Těmto dřevěným úkrytům v divočině tu říkají kota, mají tvar týpí a vycházejí z tradičních laponských přístřešků. Uvnitř chatky plápolá oheň, z konvice se kouří a v kotlíku bublá lososí polévka. Po dlouhé cestě nám vyhládlo, a tak si přidáváme i dezert v podobě palačinek s výbornou marmeládou.

Pohled na Rovaniemi a rybáře na ledu

Pohled na Rovaniemi a rybáře na ledu

Sob je zvíře typické pro Laposko. Žije jich tu přibližně stejný počet, jako lidí (asi 180 tisíc).

Sob je zvíře typické pro Laposko. Žije jich tu přibližně stejný počet, jako lidí (asi 180 tisíc).

Neúnavní husky a pohodoví sobi

Kdo dává místo motorů přednost zvířecímu pohonu, má v Laponsku hned několik možností: jízda se psím spřežením a saně tažené soby patří k oblíbeným mezi místními i turisty.

Už z dálky slyšíme štěkot a vytí psů. Sibiřští a o něco menší aljašští huskyové pobíhají ve svých kotcích a na prostranství vedle stojí přivázáno několik spřežení. Tedy stojí – nebýt masivních lan a tlustých kůlů, psi by jistě nečekali a i s prázdnými saněmi vyrazili kamsi do lesa.

I podle majitele psů je na spřežení nejdůležitější věcí brzda. Po ani ne pětiminutovém zaškolení stoupám na saně, průvodce odvazuje lano a pak už vidím vše jenom rozmazaně. Psi se mnou uhání kamsi k severnímu pólu a vypadá to, že nic na světě je nemůže zastavit. S řízením se netřeba namáhat, smečka evidentně ví, kam má běžet. Jedinou starost mám s vyvažováním v zatáčkách, přece jen si nechci u svých psích kamarádů uříznout ostudu a saně převrátit...

Psy husky tahání saní vysloveně baví!

Psy husky tahání saní vysloveně baví!

Most v Rovaniemi, kterému se pro svítící pylony přezdívá "dřevorubcova svíčka".

Most v Rovaniemi, kterému se pro svítící pylony přezdívá "dřevorubcova svíčka".

Po hodině jsme zpátky na základně. Zatímco mně se třesou ruce a jsem rád, že jsem přežil, huskyové by si evidentně dali ještě několik koleček. Chtělo by to něco na uklidnění. Zdá se, že sobí farma bude to pravé.

Již za soumraku přijíždíme k dřevěnému domku uprostřed lesa. Před srubem stojí několik saní pokrytých sobími kůžemi a po chvíli přivádějí několik sobů. Každé zvíře táhne jedny saně, na které se vejdou dvě osoby, a vyrážíme na noční projížďku.

Po psím šílenství si připadám jako v autě se zataženou ruční brzdou. Můj sob pomalu kluše sněhem a já si tak mohu v klidu vychutnávat pohled na polární oblohu nade mnou. Na závěr jízdy se zahříváme ve vytopeném srubu a majitel farmy nám předává „řidičák na soba“ a přidává spoustu zajímavých informací o chovu těchto typicky laponských zvířat.

Jízda na saních tažených sobem patří k romantickým zážitkům.

Jízda na saních tažených sobem patří k romantickým zážitkům.

Plavba ledoborcem

Na nejsevernějším výběžku Botnického zálivu leží město Kemi, odkud několikrát týdně vyjíždí na zamrzlé moře ledoborec Sampo. Botnický záliv zamrzá každým rokem a trochu nadneseně tu tak vzniká největší „ledovec“ Evropy. Pro ledem sevřené finské přístavy byly ledoborce vždy životně důležité. Sampo je již „na penzi“ a již přes 20 let vozí turisty, kteří mohou obdivovat prolamování ledu, kolorit lodního interiéru i koupel mezi krami.

Skoro jsme to nestihli! Naloďujeme se půl minuty před odpoledním vyplutím a hned se s průvodkyní vydáváme na prohlídku ledoborce. Sampo byl postaven v 60. letech a veškeré vybavení je původní a plně funkční. Projíždíme půlmetrovým ledem jakoby se nechumelilo a postupně prolézáme strojovnu, kapitánský můstek nebo velín s desítkami budíků, páček a vypínačů.

Slunce zapadá a barví ledovou plochu do růžových tónů. Kapitán kličkuje ledem daleko od pobřeží a hledá vhodné místo na kotvení. Nakonec, zřejmě spokojen s tloušťkou ledu, dává pokyn k vysunutí schodů a my se můžeme projít po ledové ploše.

A to není vše! Kdo chce, může se nasoukat do obrovských neoprenových obleků a zaplavat si mezi krami. Tedy spíše než o plavávání jde o jakési bezmocné vznášení, protože v tom skafandru se dá tak akorát ležet ve vodě na zádech. Nakonec jsem rád, když mě jeden z plavčíků vytáhne zpět na led a můžu se pomalu odkolíbat zpátky do vyhřáté lodi.

Západ slunce na ledoborci Sampo

Západ slunce na ledoborci Sampo

Koupání mezi krami rozdrcenými ledoborcem. To se dá zažít jenom v Laponsku!

Koupání mezi krami rozdrcenými ledoborcem. To se dá zažít jenom v Laponsku!

Noc ve sněžném hotelu

Kdo by odolal možnosti dobrodružně přespat v některém z ledových hotelů? Jedna taková stavba každoročně vyroste nedaleko Rovaniemi a pro milovníky zimy tak představuje skoro povinnou zastávku při objevování mrazivých zážitků.

Zvenku sice Arctic Snow Hotel vypadá jako nevzhledná hromada sněhu, průvodkyně mě však postupně provádí labyrintem chodeb. Nejprve mi ukazuje můj pokoj (k úlevě zjišťuji, že alespoň postel není ze sněhu), pak obdivuji prostorná apartmá s ledovými freskami a nasvícením, ledový bar, kapli a restauraci. Mají tu dokonce i sněhovou saunu, která prý opravdu funguje.

Uvnitř hotelu panuje stabilně teplota 0 až -5°C, takže pokud venku mrzne až praští, vlastně se tu zahřejete. Večeřím na ledovém stole, přitom sedím na ledové židli pokryté sobí kožešinou. Alespoň, že jídlo je teplé, sobí steak chutná opravdu báječně! Na konec mi servírují studený desert na talíři z ledu ve tvaru sněhové vločky.

Pozorování polární záře patří k nezapomenutelným okamžikům.

Pozorování polární záře patří k nezapomenutelným okamžikům.

Apartmá "s krbem" ve sněhovém hotelu

Apartmá "s krbem" ve sněhovém hotelu

Jednu ze služeb hotelu představuje noční buzení na požádání v případě, že je vidět polární záře. Fasuji tlustý spacák s vložkou, věci dávám do uzamykatelné skříňky a odebírám se do své ledové kobky. V noci mě budí služba a ač se mi nechce vylézt z vyhřátého spacáku, vidina polární záře je silnější.

V jednu hodinu ráno na nebi září jasné hvězdy a severní obzor osvětluje jasně zelená záře. Je to ona! Nečetl jsem sice o ní v učitelských novinách, ale přesně takhle jsem si tu nádhernou podívanou představoval. Už jenom kvůli tomuhle okamžiku stálo za to vydat se za polární kruh!

Může se hodit

Doprava
Společnost Finnair létá z Prahy s přestupem v Helsinkách. Letět můžete do měst Rovaniemi, Ivalo, Kemi, Kittilä nebo Kuusamo. Doprava po Laponsku je možná vlaky, které spojují většinu větších měst. Rezervace jízdenek a jízdní řády vlaků: www.vr.fi
Nejvýhodnější je ale cestování pronajatým vozem. Auta jsou v zimním období opatřena zimními pneumatikami s hřeby - jízda na zasněžených silnicích je s nimi bezpečná.

Ubytování
Laponsko nabízí množství hotelů různých kategorií. Ubytování je možné také ve srubech v divočině, wilderness lodžích a ledových hotelích. Stránka sněhového hotelu u Rovaniemi: www.arcticsnowhotel.fi/

Kdy jet
Ve finském Laponsku je zima dlouhá a tuhá, v období kolem Vánoc nevychází slunce a den je velmi krátký. Nejchladnějším měsícem je únor s teplotami často klesajícími i přes den pod -20°C. Ideálním obdobím pro návštěvu oblastí severně od polárního kruhu je březen a duben - v této době již teploty většinou kolísají od +4°C až -10°C, je dostatek sněhu a je to také ideální období pro pozorování polární záře.

Zimní program
Zimní aktivity nabízejí místní kanceláře a také některé hotely. Můžete vyzkoušet i vícedenní safari na skútrech nebo expedice se psím spřežením s nocováním ve srubech. Programy v Laponsku na míru zajišťuje z českých cestovních kanceláří např. CK Inspira – www.vipholiday.cz

Další zajímavé odkazy
Ledoborec Sampo: www.visitkemi.fi/en/sampo-icebreaker
Zoo v Ranua: www.ranuazoo.com

Autor: pro iDNES.cz


Témata: Finsko, Teploměr




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
United Airlines chtějí zavést poplatky za použití skříněk nad hlavami

Jeden z největších leteckých dopravců světa čelí ostré kritice poté, co zveřejnil záměr zpoplatnit používání prostoru pro zavazadla nad hlavami cestujících při...  celý článek

Lukáš Furik
Stopem na Zéland: napadli ho psi, řidič kamionu mu dělal sexuální návrhy

Po střední škole pracoval jako technik v jaderné elektrárně Temelín. Měl slušný plat, vlastnil drahé auto a obýval luxusní byt v Českých Budějovicích. Nakonec...  celý článek

V Jerichu po osmdesáti letech odkryli vzácnou mozaiku v Hišámově paláci.
Vzácná mozaika v Jerichu má 827 metrů čtverečních a 7 milionů dlaždic

Tvoří ji sedm milionů dlaždiček a je největší podlahovou mozaikou na Blízkém východě. Po osmdesáti letech odkryli památkáři tuto fantastickou mozaiku na jediný...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.