Laguardia, klidný strážce vinného kraje

Věž kostela je vidět zdaleka. K vinařskému městečku Laguardia na jihu Baskicka se přijíždí skrz vinice. Na ostrohu pod Kantaberským pohořím stojí opevněné městečko, které už zdálky vábí pocestné, aby se tu alespoň na chvíli zastavili. Vábí je tak už devět století. Ulice jsou úzké a tmavé. Město obklopují rekonstruované hradby a vchází se do něho jednou ze čtyř bran. Opevnění zdevastovaly karlistické války v 19. století. Na tři strany okolo se rozkládají vinice, vzadu za kostelem a školou se vypínají hory. Je jasné, odkud se vzal název města - hlídka.

Ostroh, na němž bylo vybudováno, je přirozenou hlídkovou věží pro celý okolní kraj. "Ptejte se, pokud vás něco zajímá," vybízí průvodkyně v kostele svaté Marie. Dech bere návštěvníkům už vstup do kostela, kde je vchod obložen monumentální gotickou plastikou, na níž jsou znázorněni všichni apoštolové v nadlidské velikosti. Těch několik turistů, kteří do městečka občas zajedou, se pokouší poměřit svoji velikost se sochami v reliéfu. Marně. Umělec ze 14. století to zvládl perfektně.

Horní části vedle kostela vévodí veřejnosti nepřístupná věž, která jediná zbyla z původního gotického opevnění ze 13. století. Dnes je z ní zvonice kostela. Procházka tichými uličkami města odhaluje mnoho malebných zákoutí. Baskická červená vlajka s bílými a zelenými pruhy naznačuje, že i tady jsou nacionalisté usilující o samostatný stát. Většina domů má pootevřeny dřevěné dveře. Asi se tu nebojí zlodějů. V úzkých uličkách se houpe prádlo a na stěnách se vine elektrické vedení. Provrtávat kamenné zdi asi nelze.

"Odkud jste?" ptá se skupinky turistů starý muž s holí, který má na hlavě černý baskický baret. Ten proslavil ve třicátých letech spisovatel Ernest Hemingway. "Tady je klid. Máme tu kolem hodně vína," říká muž a opět zalézá do jedné z kaváren ukrytých za tlustými zdmi. Na jižním konci starého města je kostel svatého Jana, jehož zvonice je postavená šikmo, jako by do ní uhodil šrapnel. Je sice ospalé odpoledne, ale uprostřed města se najednou rozezní zvuky řízné dechovky a bubnu. Asi čtyři saxofony, dvě trubky a dva klarinety začnou hrát rychlý pochod a hudebníci následováni skupinou lidí zamíří k hornímu kostelu. Než stačí návštěvníci zjistit, co se děje, těch pár lidí, co bylo na ulici, zmizí směrem ke kostelu.

Laguardia je totiž i místem mnoha slavností a třeba každý rok druhou neděli v květnu se tu koná slavnost baskického hudebního nástroje dulzianu připomínajícího klarinet zkřížený s flétnou. Procházka Laguardiou může být krátká, městečko není velké. Ale jeho bohatství láká k mnohem delšímu pobytu a posezení, stejně jako víno ve skleničkách z okolních vinic. Nad ním není třeba přemýšlet o zdech, kostelech a klášteru, který tu stvořila historie. Přemýšlí se o klidu, který v úzkých uličkách panuje.


Může se hodit

CO VĚDĚT:

Laguardia leží v jižním cípu Baskicka, patří však už do vinné oblasti Rioja. Laguardia bývá zastávkou turistů putujících krajem vína. V okolí městečka leží laguny plné vzácných ptáků a nedaleko je i archeologické naleziště Hoya. Město nejvíce ožívá na konci června při každoročních slavnostech, jejichž vrcholem je "mávání vlajkou" v kapli. Při slavnostech je možné vidět předvádění tradičního baskického sportu - peloty, což je předchůdce dnešního tenisu, známý například z filmu Tři mušketýři.

CO KOUPIT:

Víno, rozhodně červené, v podstatě libovolné místní značky. A spousta dalších věcí k vínu, jako jsou tašky, obrázky, pohledy, skleničky atd.

Laguardia je věrná svému jménu:z ostrohu pod horami hlídá vinařský kraj na jihu Baskicka.