Nigérie byla anglickou kolonií a angličtina je dodnes úředním jazykem, ale spíše z nutnosti, protože při tak velké etnické rozmanitosti slouží jako dorozumívací jazyk. Noviny a knihy vycházejí hlavně v angličtině, ale také ve třech místních jazycích. Podobné to je s vysíláním v televizi a rozhlase. Celkem nezastupitelná je pidžinizovaná angličtina – jazyk velmi zjednodušený, kterým se dorozumívají lidé hlavně nižších vrstev a která někdy proniká i do sdělovacích prostředků jako svébytný dorozumívací prostředek.
Nigérie je zajímavá také vegetací – prochází jí pět vegetačních pásem. Na pobřeží bažiny s mangrovníkovými porosty, pás deštných pralesů – nyní téměř vykácený, vlhká a suchá savana a velmi suché pásmo sáhelu, na které navazuje saharská poušť. Nigérie je svojí lidnatostí, množství kultur a nerostným bohatstvím v africkém měřítku gigantem.
Přestože administrativním centrem země je již dnes Abuja ve střední Nigérii, město vybudované v pustině, Lagos stále zůstává centrem obchodu, průmyslu, kultury a všeho dění v zemi. Leží na území Jorubů, dnes zde ale žije směsice obyvatel z celé země a také z okolních států. Má asi kolem 6 milionů obyvatel.
První dojem z města je chaos, přelidněnost a velké množství aut. K umocnění kulturního šoku přispívá i klima, v tropech je vysoká jak teplota, tak vlhkost vzduchu. Krátká procházka městem se bohužel nedá přirovnat k procházce po Národní třídě. Na hlavu pálí intenzivně tropické slunce, čůrky potu stékají po zádech, na ulici stojí v kolonách auta, vydatně houkají a mezi nimi se proplétají pouliční prodavači. Dopravu veřejnou i osobní se vláda již dlouho snaží řešit, ale zdá se, že tomuto úkolu nepřikládá moc velký význam.
Veřejná doprava sice disponuje mnoha žlutě natřenými autobusy, ale jsou zastaralé a hlavně není centrálně řízená. Autobusy mají své trasy hlavně do míst, kam jede dost pasažérů, pokud se ale na trase utvoří dopravní zácpa, autobus jednoduše změní směr, aby mohl nabrat více platících cestujících. Doprava je těžko řešitelný problém nejen v Lagosu, ale i v jiných metropolích třetího světa.
Je známo, že se v Africe nosí všechno na hlavě. Žádná ohnutá záda nebo křivá páteř, to snad najdeme u starých lidí sešlých věkem. A přece s překvapením pozorujeme dívku vykračující si po hlavní třídě s těžkou kabelou na hlavě. Pro děti ve školním věku je samozřejmostí každý den nanosit vodu do domácnosti. Plný kbelík si posadí na hlavu a ještě se po cestě navzájem pošťuchují. V Africe se lidé oblékají daleko pestřeji a barevněji. Snad je to kompenzace k prostředí, které je po většinu roku suché a vyprahlé. Dalším důvodem je ostré slunce, na kterém by nevýrazné vzory či jednobarevná látka vypadala unyle a nezajímavě.
Standardním oblečením je volná halena střižená do T pro ženy i muže a k tomu pruh látky jako zavinovací sukně nebo volné kalhoty na šňůrku, oblečení nejlépe přizpůsobené tropům. Ženy mají vždycky na hlavě uvázaný pruh látky či šátek, zvyk vzniklý z nutnosti chránit se proti slunci, muži nosí čepičku. Do úřadu se nosí oblek, který sice zdůrazňuje vážnost funkce, ale do tropů je naprosto nevhodný.
Západní módní trendy tu téměř nevidíme, jen u mladých lidí. Pro slavnostní příležitosti jsou lidé zvyklí se oblékat velmi nákladně. Zatímco u nás lidé investují například do koupě nábytku, v Africe investují do oblečení. Afričané mají rádi okázalost.
Lagos je metropole velmi rozlehlá s úrovní bydlení od té nejluxusnější až po nejchudší, kterou jsou slumy. Město se rozrůstá velmi rychle, každý chce bydlet ve „vlastním“. Původní starý Lagos se rozkládá na ostrově /Lagoský/, rozrostl se na dalších dvou /Apapa a Viktoriin – podle anglické královny Viktorie/, nová výstavba se expanduje na pevninu. Ostrovy jsou propojeny několika mosty, nejdelší dokončený nedávno se vine na mohutných pilonech několik kilometrů podél pobřeží.
Poprvé se do míst, kde později byla založena osada, dostali Portugalci v roce 1472, při snahách obeplout Afriku a najít cestu do Indie. Našli pustý a neobydlený ostrov, který je ničím nezaujal. Usadili se zde daleko později. Lagos vznikl jako rybářská osada kolem poloviny 16. století. Založili jej Jorubové, kteří přišli z vnitrozemí z města Ile-Ife, které dodnes považují za kolébku svého národa. Osadu nazvali Eko – pole, mimo lovu ryb se zabývali I zemědělstvím. Název Eko se v jorubštině dodnes běžně používá. Později, když se zde usadili Portugalci, nazvali osadu Lagos – laguna, podle města v jižním Portugalsku.
Než se rozšířil obchod s otroky, žili s místními obyvateli ve shodě. Později se ovšem velmi intenzivně zapojili do odvlékání lidí do otroctví a začaly první spory s lagoskými krály. Z Guinejského zálivu a také z pobřeží střední Afriky bylo odvlečeno nejvíce otroků. Jedním z prvních míst, které sloužilo jako přepraviště a transportní místo se stalo malé městečko Badagry, vzdálené od Lagosu asi 40 kilometrů. Později to byl i Lagos, Bonny a několik dalších míst podél pobřeží, hlavně v Ghaně, kde bylo k tomuto účelu postaveno několik nedobytných pevností.
Ve střední a jižní Americe dodnes žije mnoho potomků Jorubů vyznávajících specifické náboženství mající svékořeny v jihozápadní Nigérii. Mocenský a ekonomický vliv Britů v první polovině 19. století byl v jižní Nigérii velmi silný. Roku 1851 sesadili lagoského krále Kosoka, kterého nahradili povolnějším králem Akitoyem. Další král Docemo pak dokonce postoupil Lagos v roce 1861 Britům úplně a tak se stal první britskou korunní kolonií. Na jorubském území včetně Lagosu se začíná dařit protestantským misiím, jak přímo z Anglie, tak prostřednictvím osvobozených otroků ze Sierry Leone, z nichž mnoho bylo Jorubů a chtěli se vrátit do rodné vlasti. Právě prostřednictvím osvobozených otroků se dostal do Lagosu nový stavební styl, tzv. brazilský sloh.
Domy v brazilském slohu byly jedno či vícepatrové, vynikaly větší dekorativností, prostorné verandy byly praktické v období dešťů. Mnoho domů ve starém Lagosu a také jedna z nejstarších mešit, byly postaveny právě v tomto slohu a v současné době se je snaží chránit nově založená nadace Heritage. Staré historické domy jsou často zbourány, aby nekompromisně ustoupily nové výstavbě. Starý Lagos, to je také množství trhů hlavně s potravinami, látkami a elekronikou dováženou z Asie.
O nejstarším lagoském trhu Jankara se říká, že dříve se tu dalo koupit téměř vše, na co si člověk vzpomněl, sbírka potřebných i nepotřebných věcí. Pamětníci zde našli i české učebnice střední ekonomické školy a I ty zřejmě našli své kupce.
Dnes velkou část pokrývají stánky s potřebami pro domorodé léčitele, svázky kůry a kořeny různých dřevin, neznámé plody tropických stromů, sušené byliny, zvláštní keramika určená jen pro léčitele, ale také vysušené lebky zvířat a živá zvířata, většinou opice či plazi. V nejstarší části města - Isale Eko - má své sídlo lagoský král – oba. Je to shluk nízkých nenápadných budov postavených v tradičním jorubském stylu s atriem uprostřed, kde žije se svou početnou rodinou. Mnohoženství má stále svoje místo v mnoha rodinách a ani král není výjimkou. Počet žen, ale také poslední model mercedesu s nápisem Oba of Lagos místo poznávací značky, zvyšuje jeho prestiž.
Tradiční vládcové mají mezi obyvateli stále silný vliv. Pravidelně se scházejí a jejich prohlášení jsou zveřejňována v novinách. Když dojde v určité oblasti ke krizové situaci, kterou místní úřady nezvládnou, často to je tradiční vládce, který se snaží spory urovnat.
Dnešní Lagos již není tichým provinčním městem, kterým býval za britské koloniální vlády do roku 1960. Po osvobození a zvláště v 70. letech, v období největšího naftového boomu, se rozrostl v ohrommý kolos s mnoha význačnými správními a kulturními budovami. Na hlavní třídě, kterou dělí do pobřeží jen pár desítek metrů, vyrostla moderní architektura ze skla a betonu. Svým kruhovým tvarem a žebrovím je zajímavé Národní divadlo, které postavili bulharští stavebníci. Sídlí zde i Národní galerie, ve které je sbírka současného nigerijského umění.
Oázou klidu v rušném centru je budova Národního muzea s přilehlým parčíkem a dílnami s uměleckými řemesly. Muzeum uchovává sbírky starých kultur usídlených na území Nigérie, patřící mezi nejstarší v Africe. Nedaleko je nově postavené centrum Nigerijské hudební společnosti, kde se pořádají koncerty vážné hudby, výstavy a která provozuje také hudební školu pro děti. V Africe je vážná hudba spíše exotickým zpestřením místní africké hudby, která není folklorem, ale je nedílnou součástí každodenního života.
Lagoský universitní kampus byl postavený v 60. letech stranou rušného města, na břehu zálivu a vsazený do množství zeleně. Lagoská universita je pokládaná za nejprestižnější a o přijetí se snaží stovky studentů přesto, že za uplynulých 15 let vojenské vlády úroveň školství velmi poklesla. Vyučující často stávkovali i několik měsíců za zvýšení platů, nevydávají se nové učebnice, takže studenti některých oborů jsou odkázáni na literaturu několi desítek let starou. Přesto je universita, tak jako všude, centrem nových podnětů a myšlenek a udržuje si studentskou a intelektuálskou atmosféru.
Lagos má jiný ráz než města evropská. Postrádá architekturu různých historických stylů. Je přelidněný a mimo několika zahradních čtvrtí působí omšele a neuspořádaně. Zejména staré části města jsou špinavé. Přesto má svoji charakteristickou atmosféru tropického, kdysi koloniálního města, se zákoutími tmavých uliček, se starousedlíky vysedávajícími na zápraží domu, ochotnými se s vámi dát kdykoliv do řeči, svojí polohou na břehu oceánu, ze kterého vane svěží mořský vzduch. Přes týden je to hlučný, přelidněný kolos, který se o víkendu změní na poklidné podřimující město.
 |
 |
 |
 |
