Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kyrgyzstán: snová příroda i ráj fotografů na vlastní pěst

aktualizováno 
Asi každý, kdo trošku víc cestuje, narazí někdy na vízovou povinnost, což je pro cestovatele jedna z největších byrokratických obstrukcí. Rovnou se přiznám, že do Kyrgyzstánu jsem vlastně ani nikdy jet nechtěl, ale když jsem nedávno zjistil, že se tam dá jet nově bez víza, rozhodl jsem se vyrazit.

Krajina v horách severně od jezera Issyk-kul | foto: Michal Kupsa, pro iDNES.cz

Navíc do mě hučel kamarád Jirka z našeho fotografického spolku, se kterým jezdíme občas po světě, takže najednou nebylo co řešit. Letenky nebyly problém, spojení je slušné a ani nebylo třeba objednávat let dlouho předem, protože do těchto končin opravdu není žádný velký nával.

Odbavení i přistavení auta bez jediného zádrhelu

Let s krátkým přestupem v Istanbulu proběhl hladce, stejně jako odbavení po přistání na letišti v Biškeku. Do poslední chvíle jsem čekal nějaký zádrhel či skrytý poplatek (úplatek), na jaké jsem v postsovětských státech zvyklý, ale nic z toho se nestalo. Opravdu stačí přiletět, ukázat pas a jít si po svém. Celé odbavení i s výdejem zavazadel tak netrvalo snad ani 15 minut.

Fotogalerie

Předem jsme si přes internet objednali v místní půjčovně terénní auto a i tohle proběhlo zcela profesionálně. Celkem solidní auto za rozumné peníze nám majitel půjčovny ve stanovený čas přistavil téměř doslova před dveře letiště a přidal i spoustu užitečných informací a mapu. Osobně pak s námi ještě projel hlavní město ukázal nám důležité obchody, kde jsme pořídili zásoby potravin na cestu a hlavně plynové bomby na vaření.

Stejně bezproblémové bylo i pořízení místních SIM karet do telefonu, navíc za ceny volání i dat, o kterých si u nás v Česku nemůžeme nechat ani zdát a to ani v těch nejdivočejších snech – rozdílem nejsou procenta, ale rovnou násobky cen.

Do Kyrgyzstánu hlavně za přírodou, ne za památkami

Pokud rádi cestujete především za historickými památkami, tak vám řeknu rovnou, ať do Kyrgyzstánu snad ani nejezdíte. Ne že by neměl vůbec co nabídnout, ale stavebních památek tu prostě moc není. Jednou z mála (a asi vůbec nejznámější) je věž Burana u města Tokmok, ležícího jen asi 80 kilometrů východně od Biškeku, která se tak stala naším prvním cílem. Věž je vlastně torzem velkého minaretu z 10. nebo 11. století, který původně měřil asi 45 metrů a kdysi ho obklopovalo dnes již zaniklé karachánské město Balasagun. Bývají tady však poměrně častá zemětřesení, takže z minaretu zbylo pouze asi 25 metrů. Přesto jde o působivou památku, která navíc prošla rekonstrukcí, takže je na ni i pěkný pohled.

Okolí navíc zdobí tzv. Bal-bal, velmi zajímavé náhrobní kameny v podobě postav. Údajně zpodobňují buď zemřelé, nebo naopak jejich nepřátele, kteří jim podle pověsti musí po smrti za trest sloužit. Věž Burana najdete snadno – v rovině východně od Biškeku je zdálky dobře viditelná a taky je zakreslena snad ve všech mapách.

Pečení tradičního chleba

Pečení tradičního chleba

Jurty na vesnici

Jurty na vesnici

Kamenný Bal-Bal

Kamenný Bal-Bal

Issyk-kul, jedno z největších horských jezer na světě

Věž se nám sice moc líbila, ale přece jen jsme sem jeli hlavně kvůli přírodě, a tak jsme po prohlídce obratem pokračovali dále na východ, ke slavnému jezeru Issyk-kul. Už samotná cesta byla celkem zajímavá, protože po hlavní silnici A365 podél hranice jsme dokonce na chvíli vjeli i do sousedního Kazachstánu. Silnice je sice rovná, ale hranice klikatá, takže místy vede prostě Kazachstánem, což se tu ale moc neřeší, tak se nemusíte bát, kazašské vízum opravdu potřebovat nebudete.

Táž silnice nás podél řeky Ču vedla dál k jezeru a místy byla i nově opravená a velmi kvalitní, což je ráj pro místní policii. Hned první den jsme totiž zaplatili pokutu za rychlou jízdu – být dopravním policistou je tady totiž spíše živnost a čím kvalitnější a rovnější silnice, tím více zcela absurdně nesmyslných rychlostních omezení a „výběrčích pokut“. Naštěstí se problém obešel bez dalších obstrukcí, jen nás to každého stálo v českých korunách asi stovku.

Jsem fanda vláčků a tak jsem přivítal, že poslední úsek před jezerem Issyk-kul jsme jeli v uzavřeném údolí podél železnice, která je v podstatě jedinou kyrgyzskou tratí. Vede z Biškeku k jezeru a kromě ní už je v celé zemi jen spojka z Biškeku na opačnou stranu do Kazachstánu a tím i dále do světa. Trať k jezeru je moc hezká, se spoustou zákrut a mostů přes řeku Ču, ale provoz je tu minimální a viděl jsem bohužel jen jeden malý nákladní vláček. Cesta i trať tu stoupá, protože jezero je v nadmořské výšce 1 608 metrů, což téměř přesně odpovídá vrcholku nejvyšší české hory. Tady je to však pořád ještě v podstatě nížina, protože 40 procent území Kyrgyzstánu leží v nadmořské výšce nad 3 000 metrů.

To už jsme konečně dojeli k jezeru a první pohled na Issyk-kul byl doslova fascinující – obrovská vodní plocha, nádherně modrá či modrozelená voda a přímo nad tím vším Ťan-Šan se svými vrcholky ve výšce kolem 5 000 metrů. Kolem jezera vede okružní silnice, takže jsme ho v pohodě celé objeli a na několika místech jsme podnikli výpravy do okolních hor.

Pastva v horách u hranic s Kazachstánem

Pastva v horách u hranic s Kazachstánem

Jezero Issyk-kul

Jezero Issyk-kul

Starý muslimský hřbitov

Starý muslimský hřbitov

Výpravy do nádherných hor

Jezero je totiž vůbec dobrým výchozím bodem – můžete se od něj vydat v podstatě libovolným směrem a všude na vás čekají krásné hory. Problémy nebyly ani s noclehem, protože stan si tu na noc můžete postavit skoro kdekoliv a o rovná, travnatá místa není nouze.

Snadné bylo i doplňování zásob, protože okolí jezera je celkem dost obydlené a také zásobované.

Na úplném východě jezera jsme zajeli do města Karakol, v dobách Sovětského svazu známé také jako Prževalsk, podle známého ruského cestovatele Nikolaje Prževalského (ano, byl podle něj pojmenován divoký kůň Převalského). Tady byla naším hlavním cílem dřevěná Katedrála Svaté Trojice z roku 1895, postavená na místě původního zděného chrámu z roku 1872, který však obratem zničilo zemětřesení. Právě tady se mi moc líbilo, protože rád fotografuji sakrální architekturu a dřevěný chrám této velikosti se rozhodně nevidí každý den. Navíc je tu volný vstup a minimum lidí, takže i na fotografování to bylo přímo ideální.

Kyrgyzstán jsou ale především hory. Vydali jsme se do nich na jih od jezera. Jsou dobře dostupné díky relativně kvalitní silnici, která vede ke zlatým dolům. Doslova šílenými serpentinami jsme vystoupali až do nadmořské výšky kolem 4000 metrů, kde se nachází liduprázdné, ale nádherné pláně, sem tam ozdobené nějakým jezerem a okolo lemované ještě mnohem vyššími horami.

Pozorovat tady západ slunce byl opravdu silný zážitek a samozřejmě skvělý okamžik pro fotografování. Na druhou stranu se také ukázalo, že příroda je zde opravdu drsná – zatímco dopoledne bylo dole u jezera doslova vedro (polovina června), tak ve 4 000 metrech po západu slunce teplota spadla neuvěřitelně rychle až pod bod mrazu.

Extrémní změna teploty a především nadmořské výšky mi neudělala vůbec dobře. Bylo docela štěstí, že jsme měli poblíž půjčené auto a rychle jsme sjeli do níže položené oblasti u jezera. Návštěva místní nemocnice mě ale stejně neminula, i když to dobře dopadlo díky zkušené lékařce – naštěstí jsou tu na podobné problémy docela zvyklí, tak jsem mohl jen s menším omezením pokračovat v cestě po krásách zdejší krajiny.

Jedno z mnoha jezer na náhorní planině ve výšce 3800 metrů

Jedno z mnoha jezer na náhorní planině ve výšce 3800 metrů

Ráj fotografů i možná zdravotní rizika

Kyrgyzstán byl pro mě jednoznačně jednou z vůbec nejkrásnějších destinací, které jsem kdy navštívil a pro fotografy je to téměř ráj. Pokud zrovna plánujete nějakou dovolenou, návštěvu Kyrgyzstánu mohu jen doporučit, určitě nebudete litovat.

Nějakých exotických nemocí se příliš bát nemusíte, zdejší příroda je téměř všude dokonale čistá a nedotčená, takže větší riziko vám bude hrozit spíš u nás při výletě na Kokořín. Na druhou stranu je Kyrgyzstán velmi řídce osídlen, a proto je nutno předem počítat s tím, že v případě zdravotní komplikace může být nejbližší lékař opravdu hodně daleko, což může někdy udělat i z banálního problému docela zásadní.

Největším rizikem jsou asi extrémní změny teplot, stejně jako vysoké nadmořské výšky – do 4 000 metrů zde dojedete i běžným osobním autem a výška kolem 2 500 metrů je na mnoha místech doslova nížinou.

Pokud jste zvyklí na pohyb na horách a jste zcela zdraví, tak si s tím asi nemusíte moc lámat hlavu, ale pokud zvyklí nejste, nebo nejste zcela zdraví, tak svoji cestu raději předem konzultujte s lékařem. Zejména pokud máte problémy s krevním tlakem, cukrem a podobně. Riziko “výškové nemoci“ můžete omezit také tím, že se budete snažit měnit nadmořskou výšku postupně a co nejpomaleji. Stejně tak ve větších výškách myslete předem na prudký pokles teploty po západu slunce, rozdíl může být opravdu velký a může nastat i menší teplotní šok. Stejně důležitý je i dostatečný příjem tekutin a potravy.

Může se hodit

  • Kyrgyzstán je již celkem moderní, i když spíše chudou zemí. Na cestu vám stačí jen platný cestovní pas České republiky, terénní auto nebo i ubytování pak bez problémů vyřídíte po internetu.
  • Ve městech jsou pak již celkem běžné bankomaty, ale směnáren je mnohem víc. Pokud se tedy rozhodnete pro hotovost, doporučuji nejlépe americké dolary či eura. Samozřejmě platí zásada nebrat si s sebou bankovky s příliš velkou hodnotou (ideální jsou deseti, dvaceti, maximálně padesátidolarovky) a dejte si také pozor, aby nebyly příliš zmačkané a starší než 10 – 15 let. Pak by je v bance nemuseli vzít v obavě, že nejsou pravé.
  • Pokud jde o bezpečnostní situaci, tak se v Kyrgyzstánu nemusíte ničeho bát. Nicméně jako ve všech postsovětských státech musíte počítat s neuvěřitelnou korupcí a byrokracií, takže pokud to jen trošku jde, vyhněte se jakémukoli kontaktu se státní správou.
  • Při cestě autem striktně dodržujte rychlost – čím rovnější, přehlednější a kvalitnější silnice, tím více nesmyslných omezení a skrytých policistů s radarem. Příklad: široká, úplně nová a rovná silnice, bez obcí, chodců i přechodů, minimální provoz - padesátka a na 3 - 4 kilometrech pět kontrol rychlosti. Nevidět to na vlastní oči, tak nevěřím.
  • Pozor si však dejte i na státní hranice – třeba k hranicím s Čínou se bez speciálního povolení vůbec nedostanete, nás vrátili zpět už několik kilometrů před hranicí. Stejně tak se nedoporučuje ani blízkost hranice s Uzbekistánem, ale tam jsme pro jistotu ani nebyli, takže pouze z doslechu.
Autor: pro iDNES.cz


Témata: Kyrgyzstán, Biškek




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.