Exponáty z celého světa
V dokonale upravených prostorách zrekonstruovaného mlýna se tak na policích pyšní exponáty ze skla, porcelánu, umělé hmoty, gumy či dřeva. Každý z nich je opatřen cedulkou s evidenčním číslem a náleží k nim i technické výkresy. Svůj původ mají v USA, Austrálii, Číně, Brazílii, Rusku, Kanadě, na Novém Zélandě, v Koreji, Tchaj-wanu, Japonsku a v mnoha dalších zemích světa. Tam je František Daněk jezdí "lovit". Mezi nejnovější exponáty patří izolátory ze Švýcarska. Ty si přivezl před třemi týdny z jedné ze svých častých cest, k nimž využívá i vlastní dovolené. A jelikož ho příliš neláká vydat se koupat k moři anebo si prohlížet památky, vyráží do zahraničí za novými exponáty.
"Myslím, že sběratelem se člověk narodí. Je jedno, jestli pak sbírá pivní tácky, nebo staré hrnky, záleží na tom, co se mu připlete do cesty, co ho zaujme. Mně bylo deset roků, když jsem našel první rozbitý izolátor, a o tom, čemu se budu věnovat, bylo rozhodnuto. Izolátory sbírám už hodně přes třicet let. Když naopak ty geny v sobě někdo nemá, může se setkat i se spoustou krásných a zajímavých věcí, ale sbírat je nezačne," říká vášnivý sběratel František Daněk. "Jako malý chodil František do školy v Obratani. Častokrát jsme na něj marně doma čekali. Pořád chodil pod drátama od sloupu ke sloupu a hledal, jestli tam nenajde něco zajímavého," potvrzuje sběratelovo tvrzení i jeho maminka Dagmar Daňková.
Drát z Osvětimi
Zatímco dříve se sběratel vydával na lov jen do několika "povolených" zemí, v posledních deseti letech se mu rozšířily obzory dál. Například ve Spojených státech amerických není sběratelství porcelánových, keramických izolátorů ničím výjimečným. Dokonce tu působí Národní izolátorová společnost. František Daněk je už několik let jejím členem a nové přírůstky získává i výměnami se zaoceánskými kolegy. V cizině navštěvuje výrobce i různá rozvodná zařízení. "Když jim řeknu, o co mám zájem, někde mě vyženou. Jinde mi dovolí prohrabat se kontejnery s odpadem, anebo mi dokonce věnují nějaký nový kus," říká zaměstnanec Středočeské energetiky, který za ty roky mnohokrát riskoval zdraví a možná i život.
Kvůli bleskojistce nebo špičce hromosvodu byl ochoten vyšplhat i na sebestrmější střechu a nejspíš jen díky velkému štěstí na svou nezkrotnou sběratelskou vášeň nedoplatil. Získané izolátory však František Daněk neoceňuje podle stáří nebo země původu, nejdůležitější je pro něj technická zajímavost každého přírůstku. Velkou část jeho sbírky tvoří kusy z období před druhou světovou válkou. Patří mezi ně i izolátor, na kterém byl instalován elektrický drát střežící vězně koncentračního tábora v Osvětimi.
V Ocelovém městě
Za ta léta změnil muzejník i způsob vyhledávání. Zatímco dřív hledal izolátory především u pat elektrických sloupů, kam ty staré a už nepotřebné montéři při výměně zpravidla zakopávali, a šplhal i po domech a vysloužilých fabrikách, které čekaly na asanaci, dneska si jako správný profesionál hlídá, kde se chystá výměna nějakého dosluhujícího elektrického zařízení za nové. Co se dá, rozmontuje a odveze svým autem domů. Když však má bleskojistka třeba pět metrů, musí si zjednat náklaďák. Pro ty největší a nejtěžší kousky vybudoval dřevěné konstrukce na zahradě.
Návštěvník se tam rázem ocitne v bizarním prostředí, které připomíná výjevy z Verneova Ocelového města a v mysli se vynoří vzpomínky na doktora Frankensteina a jeho obří generátory. František Daněk investoval do muzea nejen peníze, ale především čas. Vůbec toho však nelituje a je mu jedno, že kdyby si před lety vybudoval sbírku atraktivnějších předmětů - starožitností, motorek nebo aut-veteránů, mohl by jednou jejich prodejem vydělat hodně peněz. O prodeji svých izolátorů neuvažuje, i když zájemci ze zahraničí by se asi našli. Sbírku považuje za své životní dílo a nejraději by ji jednou předal nějakému muzeu; pokud bude mít zájem. Ale na to je prý ještě dost času, protože ještě existují mnohé izolátory a bleskojistky, které ve své sbírce nemá, a rád by ji měl co možná nejkompletnější.
Něco o elektřině
Možná že prohlídka sbírky některé osloví natolik, že začnou vzpomínat na hodiny fyziky a osvěží si základy a historii elektřiny. Možná si vzpomenete na pokusy s ebonitovou tyčí a liščím ohonem a na osvícence 18. století Benjamina Franklina, Prokopa Diviše či Antoina Nolleta. Skutečný průlom ve výzkumu elektřiny však zaznamenali Italové Luigi Galvani a Alessandro Volt. Vedle nich se řadí Francouzi Charles Coulomb a André Marie Ampére či Němec Georg Simon Ohm se svým zákonem o závislosti elektrického proudu na napětí a odporu.
Mezi nejslavnější vynálezce pak rozhodně patří Thomas Alva Edison americký vynálezce žárovky a konstruktér prvního mohutného dynama zásobujícího první veřejné elektrické osvětlení. V jeho stínu pak stojí německý konstruktér Werner von Siemens, náš František Křižík a vynálezce generátoru Američan jihoslovanského původu Nicola Tesla. A na závěr - pokud vám stále vrtá hlavou, co je to vlastně izolant, pak vězte, že izolant je každá látka s velmi malou elektrickou vodivostí, respektive s velmi velkým elektrickým odporem, nejdokonalejším izolantem je vakuum.
UŽITEČNÉ INFORMACE
Může se hodit: Muzeum má otevřeno po celý rok, návštěvu je však vhodné domluvit na telefonním čísle 0365/436654. Vstupné je dobrovolné.
Jak se tam dostat: Pokud budete cestovat autem, sledujte u Obrataně odbočku na Šimpach, vydejte se po ní a po necelé minutě spatříte po pravé straně mlýn - zde se nachází muzeum. Jako orientační bod vám může sloužit i tzv. Ovčínský rybník. Vhodné je i autobusové spojení z Pacova či Pelhřimova.
