Kolumbovy lodě stále existují. Nejsou to samozřejmě originály, vždyť první z objevitelských plavidel, kapitánská Santa Maria, ztroskotala hned v polovině cesty, když najela na mělčinu u ostrova Hispaniola.
Ale ve španělské Huelvě jsou k vidění jejich repliky, které byly postaveny před dvaceti lety, při příležitosti kulatého 500. výročí, kdy se tři malé plachetnice vydaly symbolicky v Kolumbových stopách. A pak po mnoha výstavách zakotvily na místě, kde to všechno začalo. V přístavním městečku Palos de la Frontera, odkud Kolumbus 2. srpna 1492 vyplul do neznáma. A brzy se staly jedním z nejvyhledávanějších cílů španělských i zahraničních turistů.
Pět týdnů martyria
Už první zážitek je famózní. Na malém jezírku se houpají tři starobylé lodě, dnes již ošlehané větry a lijáky, takže vypadají značně reálně. Ale první, co člověka překvapí, je jejich velikost. Jsme zvyklí na obrovské zaoceánské parníky, které mají několik set metrů. Dvě Kolumbovy karavely však měří na délku jen necelých dvacet metrů a pouze válečná karaka Santa Maria byla o trochu delší.
Ještě větší zděšení přichází v okamžiku, když na některou z lodí vstoupíte. Není v nich totiž téměř nic. Chybí kajuty, kuchyně, toaleta, lůžka, prostě žádné zázemí pro námořníky. Přitom se na každé z nich plavilo pár desítek chlapů včetně kapitána. A jen plavba z Kanárských ostrovů do Karibiku trvala nekonečných pět týdnů. Navíc podpalubí bylo plné nákladu, především zásob jídla a vody, ale také zvířat, třeba prasat či slepic, které si vezli s sebou. A pro dva tucty lidí na palubě zůstalo jen velmi málo místa.
Na palubě Kolumbových lodí moc místa nebylo, zvlášť když se na každé plavilo 30 až 40 námořníků.
A takhle se na lodích vařilo. Rozhodně to nebyl žádný zázrak...
Z podlahy do hamak
Žádný z námořníků neměl ani kousek soukromí, spalo se na zemi přímo na palubě a tam se také v jednom velkém kotli vařilo A když si představíte, že paluba byla poněkud vypoulená a kluzká, nebyl to opravdu žádný med. Až při cestě zpátky to bylo z hlediska pohodlí o trochu lepší: námořníci totiž u domorodců objevili závěsná lůžka, tzv. hamaky, ve kterých se dalo spát a odpočívat.
Jedinou výjimku měl samozřejmě Kolumbus, který měl na největší lodi Santa Marii svou vlastní kajutu (na jeho lodi bylo také nejvíce námořníků, rovných 40), ale při cestě zpátky musel plout s posádkou na Nině. A ještě jeden detail k posádce. Často se tradovalo, že ji tvořili převážně vězňové, kteří dostali za plavbu do neznáma milost, ale není tomu tak. Většina z nich byli zkušení námořníci a z vězení pocházeli snad jen čtyři muži.
Jediný Kolumbus měl pohodlí vlastní kajuty, ovšem pouze při cestě tam.
Lodě bez kormidla
Přestože neexistuje žádná přesná dokumentace, jak vlastně Kolumbovy lodě vypadaly, s pomocí historiků vznikly poměrně přesné kopie či repliky historických karavel, které měl Kolumbus pravděpodobně k dispozici.
Vystavené repliky Kolumbových lodí jsou volně přístupné, takže si je můžete prolézt a prohlédnout do detailu, přičemž objevíte spoustu zajímavostí, například jim chybí kormidelní kolo. To totiž na konci 15. století ještě nebylo k dispozici a lodě tak musel ovládat kormidelník z podpalubí, který ovšem neviděl na cestu a všechny pokyny, co má dělat, dostával ze shora z paluby. Jen na pozorovatelnu na stožáru se bohužel z bezpečnostních důvodů nesmí šplhat.
Zpovědník královny
Kolem nádherných replik Kolumbových lodí je malá expozice určená spíše pro děti, která ukazuje svět indiánů, se kterými se námořníci na konci 15. století v Karibiku setkali. Samotné muzeum pak dokumentuje historii Kolumbovy plavby.
Za návštěvu stojí také nedaleký františkánský klášter La Rabida, kde to vlastně všechno začalo. Kolumbus zde našel na několik let útočiště a právě představený kláštera mu zprostředkoval jednání se španělskou královnou Isabelou Kastilskou, jejímž byl zpovědníkem. Z původního kláštera se sice zachovala kvůli zemětřesení jen část, nicméně na počest Kolumba je zde obrovská moderní freska malíře Vázqueze Díaze z roku 1929, který svůj velkolepý obraz namaloval za stejný počet dní, za jaký dopluly Kolumbovy lodě do Ameriky.
V muzeu nechybí ani malá ukázka světa, se kterým se Kolumbovi námořníci v Karibiku setkali.
Z Kanárských ostrovů do Karibiku a zase zpátky aneb trasa Kolumbovy plavby do neznáma
Z Expa do přístavu
Repliky Kolumbových lodí byly vystaveny nejen na Expu 92 v Seville, ale objevily se také v mnoha evropských a amerických městech, než se natrvalo usadily v Palos de la Frontera nedaleko Huelvy. V tomto přístavu pak v roce 1994 otevřeli Kolumbovo muzeum s nákresy jeho dobrodružných cest i se sbírkou předkolumbovského umění Ameriky. Dnes je třetí nejnavštěvovanější památkou či expozicí v celé Andalusii, neboť sem ročně přijíždí na 200 tisíc návštěvníků. A zájem rok od roku roste. Za vstupné zaplatí dospělí tři a půl eura, děti, studenti a důchodci jeden a půl eura.
