Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kuba na kole a pod širákem aneb Ostrovem svobody na vlastní pěst

  13:20aktualizováno  13:20
Rozhodl jsem se vyrazit na Kubu. Ve třech: já, kolo a foťák. Od chvíle, kdy jsem v 10 hodin večer místního času přistál na letišti Gualberto Gomez poblíž Varadera, jdu z překvapení do překvapení.

Kuba. Tabáková pole ve Val de Vinales | foto: Pavel PaloncýiDNES.cz

Složil jsem kolo dohromady a pod dohledem všudypřítomné místní policie jsem opustil letiště, abych co nejdříve našel místo k zalehnutí. Policisté to nevidí rádi a budou vám tvrdit, že je to zakázané a nutit vás do hotelu, pochopitelně toho nejdražšího.

Stan raději nemám, budil by moc pozornosti a nechce se mi s ním tahat. První noc se mi podařilo úspěšně někam zašít, i když jsem téměř oka nezamhouřil. Časový posun minus 6 hodin, jedna probdělá noc cestováním na letadlo do Frankfurtu a paranoidní pocit, že mě někdo objeví, mě neustále udržují vzhůru.

Počáteční šok

Ráno si nad mapou upřesňuju trasu - pojedu za přírodou do národních parků, na západ do tabákové oblasti Val de Viñáles a ještě dál úplně na západ do národního parku Península de Guanabacoa. Nejdřív ale musím sehnat vodu a místní měnu.

Kuba. K přepravě nákladů poslouží cokoli

K přepravě nákladů poslouží cokoli

Sedám na kolo, všude se potulují všelijaká vychrtlá hospodářská zvířata, jako bych byl na nějakém dvorku. Místní Kubánci na mě pokřikují "Dolar, dolar!". Ptám se jich na směnárnu, jejich španělština je ale úplně jiná než ta, kterou jsem se učil ve škole. Ze změti slov nakonec rozpoznávám to nejdůležitější: "Matanzas."

Do města Matanzas, vzdáleného asi 15 kilometrů, jedu způsobně oklikou, protože na dálnici kola nesmějí. To jsem ještě nevěděl, že s některými zákazy si člověk nemusí dělat těžkou hlavu. Cestou míjím stopaře, všude kolem pobíhají děti, v rámci školního vyučování.

Trasu lemují stovky billboardů a cedulí s revolučními hesly.

Po chvíli mě vítá stotisícové město Matanzas. Vypadá spíše jako velká vesnice se skladištěm shnilé zeleniny v každé ulici. U silnice stojí vrak autobusu. Na první pohled vypadá, jako by ho tam někdo odstavil. Během chvíle mě ale míjejí busy v podobném stavu, takže ho tam spíše někdo jen zaparkoval.

Kuba. Hlavní ulice v městě Matanzas

Hlavní ulice v městě Matanzas

Kuba, rybářská čtvrť z města Matanzas

Rybářská čtvrť v Matanzas

Důkladně přikurtuju kolo a vyrážím do banky, úředník mi ale vzápětí vysvětlí, že tahle banka směňuje jen pesos convertible ($CUC) na pesos cubanos/moneda nacional (MD). Abych získal pesos convertible, což je měna, kterou tady jako cizinec potřebuju, musím do jiné banky.

Je středa dopoledne, na ulici jsou davy lidí a nikdo nikam nespěchá. S horským kolem a helmou vzbuzuju okamžitě pozornost. Ze všech stran se ozývají hesla "Hola amigo!", "Habitación?", "Hello my friend" a nejrůznější lidé mi nutí ubytování. Všechny je odmítám, ale jsou neodbytní, a tak mi alespoň vnucují vizitku.

O tom, že hodlám spát pod širákem, raději mlčím. Stará paní mi vysvětluje, že kdybych chtěl někam jít, tak se o kolo nemusím bát, ona mi ho pohlídá. Že pak bude chtít zaplatit, o tom samozřejmě pomlčí.

U banky zamykám kolo a jdu dovnitř. Jako cizinec nemusím čekat frontu a jdu přednostně k přepážce, tam si paní zapisuje všechny o mně dostupné údaje, čísla bankovek a bůhví co ještě. Na dotaz o adresu jí dávám jednu z kartiček. Spiklenecky kývá, že je to o dva bloky vedle a já neprotestuju. CUC mám, ale v první bance mezitím zavřeli, neboť jim vypnuli proud. Prý mañána.

schizofrenie kubánské měny

Chaos. Tak by se dala jedním slovem popsat kubánská situace v oblasti financí. Od roku 1994 na Kubě fungovaly tři měny: peso cubano (CUP), peso convertible (CUC) a americký dolar. Americký dolar a peso convertible fungovaly v oběhu vedle sebe se směnným kurzem 1:1. Od října 2004, kdy na Kubě zrušili americký dolar, platí oficiálně již jen obě kubánská pesa.

Situace se ale nezjednodušila, spíše naopak. Peso convertible Kubánci z historických důvodů často označují jako dolar, naopak peso cubano se nejčastěji označuje jako moneda nacional (MD) nebo peso nacional. Pro jistotu se oběma měnám zkráceně říká peso.

Kurz CUC byl pevně stanoven na 1,08:1 vůči americkému dolaru, avšak směna je zatížena 10procentním poplatkem při směně z dolarů za směnu nepřátelské měny. Kurz se pohybuje kolem 24 CUP za 1 CUC. Krom těchto měn v turistických resortech a na černém trhu fungují i eura a americké dolary.

Myšlenka dvojí měny je jednoduchá: Kubánci budou používat CUP, cizinci budou platit v CUC.

Kubánci si obvykle vydělají 8-15 CUC (200–350 CUP), při placení v CUP tak budou schopni přežít a stát bude moci maximálně oškubat cizince. Navíc kubánská vláda může omezovat prodej některých komodit tak, že se budou prodávat jen za CUC.

Na Kubě tedy existuje dvojí systém obchodů (a nejen obchodů, Kubánci dvojí např. i zdravotnictví). "Dolarové" obchody pro cizince a obchody s luxusnějším zbožím (na místní poměry) prodávají zboží za CUC, v obchodech s běžným zbožím se platí v CUP.

Ale nic není takhle dokonalé. Kubánci se občas dostanou k CUC, přestože se tomu stát snaží všemožně zabránit. Pracovníci přicházející do styku s CUC (např. osoby pracující v turismu) jsou zatíženy ohromnou byrokracií a daněmi.

Vy jako turisté máte dvě možnosti. Buď se necháte nasměrovat do připravených dolarových obchodů, kam se vás budou snažit natlačit jak běžní Kubánci, tak všechny státní složky. Tyto obchody mají obvykle přemrštěné ceny (vyšší než v EU), kvalita služeb je srovnatelná s evropskou a často zejí prázdnotou.

Naproti tomu se můžete smířit s výrazně nižší kvalitou služeb a zaskočit do obchodu pro obyčejné Kubánce. To znamená, že výběr zboží prakticky neexistuje, zboží často dochází, služby jsou značně přeplněné a kdykoli něco nedochází, tvoří se ohromné fronty. Ceny v nich jsou víceméně směšné. Pamatujte, že Kubánci vyžijí v přepočtu s 200-350 Kč měsíčně.


Kuba, Havana. Obchod, kde se nakupuje za konvertibilní pesos

Obchod v Havaně, kde se nakupuje za konvertibilní pesos

Kuba, Santa Clara. Obchod, kde se nakupuje za kubánské pesos

Obchod v Santa Claře, kde se nakupuje za kubánské pesos

Peníze počkají, hlad nepočká. Zkouším najít obchod s potravinami, přitom míjím spoustu starých oprýskaných budov, těžko říci, jestli v některých vůbec někdo bydlí. Po chvíli bloudění konečně nacházím pouliční občerstvení. Prodavač na mě už z dálky volá a frituje nějaké krokety. Netuším, jak se tu nakupuje, dávám mu tedy peso (CUC), pán mi podává kornout s kroketami a vrací 20 kubánských pes. Vida, takhle to funguje!

O Kubě jsem si toho před cestou zjišťoval dost, město Matanzas mnou přesto otřáslo. Všude smetí, shnilé ovoce a zelenina, mezitím se potulují zvířata, chodí davy lidí a jezdí veškerá doprava. Posléze se dozvídám, že Matanzas je i na kubánské poměry nehezké město. Pryč odsud. Vyrážím na západ.

Kuba, Matanzas

Matanzas

Za nejlepším kubánským tabákem

Cesta po severním pobřeží vede prvních sto kilometrů jedinými ropnými poli na Kubě a Fidel Castro ji zde těží naprosto zběsile. Vidíte tu jeden vrt vedle druhého, hned vedle rafinerie, a obrovskou kumulaci náklaďáků.

Objíždím Havanu a pokračuju dál do Val de Viñáles. Můžete se tam dostat buď po dálnici, kam sice kola oficiálně nesmějí, ale nikoho to nezajímá, nebo po místních silničkách. Volím druhou variantu, čímž se cesta prodlužuje asi na 250 kilometrů, ale aspoň něco uvidím. Tahle cesta totiž vede jednou z nejméně obydlených oblastí Kuby.

I když se dá s trochou nadsázky říci, že Kuba je víceméně jedna velká osada, kdy domy lemují cestu a vesnice přecházejí z jedné do druhé, na téhle cestě jsem nepotkal živáčka třeba i několik desítek kilometrů. Jídlo si vůbec nekupuju, není totiž ani kde, a tak přežívám z pohotovostních zásob, které jsem si přivezl s sebou.

Kuba, typické kubánské domy na venkově

Typické kubánské domy na venkově

Poslední část cesty vede do kopců. Nejsou vysoké, mají jen několik set metrů, ale jsou velmi strmé a hustě pokryté neprostupnou tropickou vegetací. Mezi nimi se rozkládají tabáková pole i políčka. Po dvou dnech v sedle kola přijíždím do Viñáles.

V samotném městečku se moc dlouho nezdržuju. Nakoupím ananas, papáju a nějaké veky, v přepočtu dohromady asi za 20 korun a pokračuju dál. Místní nabízeči ubytování se na mě slétnou jako vosy. Trochu bloudím a projíždím Viñáles třikrát sem a tam, pokaždé zběsile gestikulují, pořvávají, někteří mají tendenci mě zastavovat vlastním tělem.

Za městem potkávám Davora. Davor je Chorvat a míří se potápět na ostrov Isla de la Juventud. Vyměňujeme si zkušenosti a pokračujeme každý svou cestou.

Kuba. Rozhledy z kopců ve Val de Vinales. Místní oranžová půda je výborná pro pěstování tabáku

Místní půda je skvělá pro pěstování tabáku

Kuba. Oblast Val de Vinales

Val de Viñáles

Centrem oblasti Val de Viñáles, známé hlavně pěstováním tabáku, jsou města Pinár del Rio a Viñáles.

"Tady se pěstuje ten nejlepší tabák na Kubě," chlubí se místní rolník. Tabák se odsud dodává do všech významných kubánských továren na výrobu doutníků a vyrábějí se z něj známé kubánské doutníky, samozřejmě na export. Zatímco pěstitelé tabáku a dělníci v továrně živoří s měsíční mzdou v přepočtu zhruba 10 dolarů, hlavní zisk z plantáží má stát, pro který jsou tabák a cukrová třtina jedinými vývozními artikly.

Černý trh ale kvete a nabídky na prodej doutníků na sebe nenechají dlouho čekat. Pro turisty je však největším lákadlem Viñáles zdejší příroda.

Kuba. Oblast Val de Vinales, jezdí se tu úplně na všem

V oblasti Val de Viñáles se jezdí úplně na všem

I na Kubu dorazila solární energie - ikdyž tady jim nic jiného často nezbývá. Kolem stavení se pěstuje tabák

I na Kubu dorazila solární energie - i když tady jim nic jiného často nezbývá

po kubě nejen na kole

Celkem jsem urazil asi 2 300 km na kole, 1 400 km autobusem, 200 km pěšky, 150 km stopem v nejrůznějších vozech, povozech a kamionech a asi 140 km taxíkem.

Stmívá se a začínám hledat nocleh. Najdu si to nejhustší houští a tam zakempím. Ranní Val de Viñáles mě vítá v celé své kráse. Místní půda má sytě oranžovou až červenou barvu a společně s ranním oparem vytváří krásné pohledy.

Kolo nechávám v tom nejhustším houští a vydávám se pěšky po místních kopcích a polích. Kopce jsou porostlé velmi obtížně prostupnou džunglí, na polích potkávám místní campesinos (rolníky).

"Mám už jen dvě krávy, kůň mi nedávno umřel," svěřuje se Miguel. Žije tu téměř nezávisle na okolním režimu. Politika ho nezajímá, má svých starostí dost. Dostává od státu, stejně jako všichni, lístky na potraviny a na oplátku státu odvádí v naturáliích velmi vysoké daně. Prakticky tu ještě funguje směnný obchod.

Ale Miguel si nestěžuje a ukazuje mi pěšinku, kudy se dá projít do kopců. Na žádost o fotografii reaguje dost rozpačitě, prý se ještě nikdy nefotil.

Kuba. Vinales, Miguel - místní rolník (campesino)

Miguel - místní rolník (campesino), jeho první fotografie v životě

Nocuju opět někde v houští, celkově už asi pátou noc. Vedle sebe mám skálu a naproti je možné vidět Mural del Prehistorio - obrovskou skalní stěnu, kterou patnáct let malovali malíři, aby na ní znázornili celý vývoj až od prehistorie.

Projíždím odlehlým venkovem, ale i v těch nejzapadlejších vesnicích mě různé cedule a nápisy vždy upozorní, že revoluce je stále živá.

Kuba, cedule s revolučním heslem (socialismus nebo smrt)

Cedule s revolučním heslem (socialismus nebo smrt)

Po Kubě na kole


Pro zvětšení klikněte na mapku

Cestovat na kole po Kubě znamená být sám sobě mechanikem, servismanem i opravářem. Kubánci jsou sice mistři v tom, jak udržet pojízdný starý automobil pojízdný (často opravují americká auta z dob druhé světové války), ale horské kolo se kladivem neopravuje. Také je potřeba mít s sebou veškeré náhradní díly i nářadí.

Vyrazil jsem se svým českým "22" horským kolem MAXbike s odpruženou vidlicí, která je na místních cestách nutností. Na silniční kolo rovnou zapomeňte.

Místní cesty mají značně proměnlivou kvalitu, celkově však velmi špatnou. Někdy se jezdí po povrchu, který bychom u nás ani cestou nenazvali.

Nutností jsou také zadní brašny, nejlépe nepromokavé. Pokud chcete udržet něco v suchu, znamená to neprodyšně to uzavřít. Díky vysoké vlhkosti schnou veškeré věci velmi špatně. V závislosti na tom, jak moc jste nároční a kolik věcí potřebujete, se mohou hodit i brašny na přední kolo. Já je neměl, ale nijak zvlášť mi nechyběly.

Při jízdě jsem kombinoval nášlapy SPD a sandále. Krom klasických bidonů se hodí mít hydrovak. Můj třílitrový Source mi odvedl výbornou službu.

Jídlo

Také s jídlem to na Kubě není moc slavné. Místní kuchyně moc pestré stravy nenabízí (snad kromě ovoce, které je ale velmi těžké). Při cestách se budete setkávat prakticky stále se stejným jídlem – pizza a houska se šunkou. Díky vysokým teplotám se toto jídlo velmi špatně skladuje a v méně obydlených oblastech si prakticky nic nekoupíte.

Proto si raději s sebou vezměte pro případ potřeby energetické nebo proteinové tyčinky. Vsadil jsem na PowerBike od Nutrendu a první týden, než jsem zjistil, jak a kde si koupit dostatek jídla, mě doslova zachránil od hladovění.

Vybavení a opravy
Díky místním cestám a velmi volným předpisům stojí za to mít helmu, řádné osvětlení kola a pro jistotu i čelovku. V noci toho nejspíš moc nenajezdíte, celodenní jízda stačí. Navíc byste vzbudili značné podezření. Nejlepší je co nejdříve po setmění někde nepozorovaně zakempit a s rozedněním se dát opět na cestu.
Z nářadí jsem s sebou vezl klíč prakticky na všechny šroubky na kole, sadu imbusů a nýtovačku na řetěz z náhradních dílů jsem vezl jen dvě náhradní duše, lepení na duše, brzdové lanko a pro jistotu jeden rezervní plášť. S tím jsem musel vystačit po celou dobu. Nakonec jsem měnil duši jen jednou, a to asi po 500 km. Další a jediná nepříjemnost přišla asi po 1 000 km, kdy jsem pravděpodobně vytrousil nýtovačku.

V příštím díle cestopisu Kuba na kole se podíváme do Bahía de Cochinos (Zátoky sviní) a Národního parku Península de Guanabacoa.

Autoři:




Nejčtenější

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Další z rubriky

V této části parku nejsou značené stezky. Cestovatel se v terénu musí...
Mnozí nás mají za šílence. Trek drsnou divočinou Yukonu nás ale dostal

Žádné značené stezky, jen kompas a topografické mapy. A taky drsné počasí i všudypřítomní medvědi. Kdo miluje trekking v divoké přírodě, nebojí se a je schopný...  celý článek

Krteček u jezera Lake Wakatipu na Novém Zélandu. Poznáváte krajinu z Pána...
Už byl ve vesmíru, teď se Krteček vrátil z cesty kolem světa

Navštívili 22 zemí, šest světadílů a dohromady nachodili přes 12 milionů kroků a 8 900 km. Martina a Pavel spolu prozkoumali mexické pyramidy, sledovali...  celý článek

Finsku se přezdívá země tisíců jezer.
Místní lidé nepodvádějí. Nemají to v genech, píše Čech z Finska

Jako dvacetiletý neználek, který nechtěl strávit dalších pět let svého života studiem v nejbližším univerzitním městě, jsem se rozhodl odjet do Finska. Studium...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.