Svobodná Kuba
Většina slavných kubánských koktejlů vznikla na přelomu 19. a 20. století, tedy v dobách kubánských vlasteneckých bojů proti španělské nadvládě. Tehdy se na stranu revolucionářů postavili Američané, kteří také Kubáncům pomohli španělskou armádu porazit. A když se nakonec vylodili u kubánských břehů, chtěli podle tradované legendy zapít společný boj nějakým "bratrským" nápojem, který by charakterizoval jejich spojenectví. A tak do sklenice nalili americkou colu a kubánský rum, to doplnili ledem a limetkovou šťávou, a slavný nápoj Cuba libre byl na světě. Ostatně doslovný název nápoje - tedy svobodná Kuba - byl heslem vlastenců z té doby.
Inženýrské daiquiri
Tip na dovolenouKubánské doutníky, pravý rum a bílé pláže. Vyberte si zájezd na Kubu na dovolena.iDNES.cz a užijte si tu pravou exotiku. |
Také populární daiquiri je výsledkem kubánsko-americké spolupráce. Nápoj vznikl na počátku 20. století, když nedaleko Santiaga smíchali dva důlní inženýři - Američan Jennings Cox a jeho kubánský kolega - rum s cukrem, limetkovou šťávou a ledovou tříští. Nový nápoj nazvali podle místa vzniku, tedy nedaleké pláže Daiquiri. Nápoj se však proslavil až o pár let později v Havaně.
To nejlepší daiquiri prý dělají už od Hemingwayových dob v nádherném baru El Floridita, kam na něj spisovatel tak rád chodíval. Ale přestože dnes už je to tak trochu turistická snobárna, stejně stojí tento podnik za návštěvu a vyhlášený koktejl za ochutnání. Zvláště když vás z rohu místnosti osobně sleduje bronzový papá Hemingway, který tu má u baru svou sochu.
Papá Hemingway v El Floridita opřený o bar
Výtečné daiquiri v legendárním baru El Floridita
Od dráčka po mojito
Zatímco El Floridita je celkem prostorná a okouzlí jak barovým pultem, tak působivou secesní atmosférou, druhý Hemingwayův oblíbený bar je mnohem menší a kvůli návalům turistů si ho příliš neužijete. Jmenuje se La Bodeguita del Medio a autor slavných knih Komu zvoní hrana či Stařec a moře sem chodil na mojito. To pravděpodobně vzniklo také na Kubě, i když původ tohoto nápoje není úplně jasný.
Mojito zřejmě vzniklo z nápoje připravovaného z nekvalitního rumu, respektive obyčejné pálenky z cukrové třtiny, která byla velmi silná a hořká, a proto si ji pijáci dochucovali cukrem a mátou. Tomuto nápoji se říkalo dráček a pili ho hlavně námořníci. Ale na počátku 20. století se dráček začal připravovat z kvalitního rumu v dnešní podobě a získal také své jméno mojito. No a právě Bodeguita společně s Hemingwayem proslavila mojito natolik, že dnes patří mezi nejslavnější drinky světa.
Proslulý havanský bar La Bodeguita del Medio
Mojito v obyčejném, pouličním provedení
Koktejl bez sklenice
A ještě přidejme dva kubánské koktejly, které jsou u nás spíše neznámé. Havana especial se připravuje z rumu, likéru maraschina, ananasové šťávy a drceného ledu.
Druhý koktejl pak pochází z nádherně zachovalého městečka Trinidad, kde se připravuje v baru s názvem Canchánchara a stejně tak se i jmenuje. Jeho základem je samozřejmě rum, limetková šťáva a led, ale dále se do něj překvapivě přidává také med, který mu dodává sametovou lahodnost. A na rozdíl od všech výše uvedených nápojů se nepodává ve sklenicích, ale v malých keramických kalíšcích.
Předražená Floridita
Milovníky drinků na Kubě potěší i velmi nízké ceny, které se tu za alkohol platí. V obyčejných barech na náměstí malých měst pořídíte drinky za pár korun, tak třeba mojito vyjde zhruba na dvacet až třicet korun, tedy stejně tolik, co tu stojí plechovkové pivo. Ale není udělané s ledovou tříští, většinou dostanete jen rum ochucený třtinovým cukrem, limetkou a mátou, do kterého se přidávají kostky ledu.
Canchánchara je už poněkud dražší a za jeden drink zaplatíte zhruba 60 korun. V turistických barech v Havaně jsou koktejly samozřejmě výrazně dražší a za výborné daiquiri v El Floriditě zaplatíte už poněkud nekřesťanských 120 korun, což jsou na kubánské poměry obrovské peníze (průměrný plat běžných státních zaměstnanců se zde pohybuje v přepočtu kolem 600 korun). A podobné, byť trochu nižší ceny, najdete také v La Bodeguitě.
Mixér na kole
A na závěr ještě jeden zážitek, jak na Kubě příprava koktejlů občas probíhá. V Trinidadu jsme navštívili bar s názvem Daiquiri, takže jsme si nemohli dát nic jiného než tento slavný nápoj. A poučeni jiným obyčejným barem, kde nám přinesli odfláknuté daiquiri bez ledové tříště, dožadovali jsme se daiquiri frappé podle rady místních, neboť angličtinou místní barmani vskutku nevládnou. Barman však pouze zavrtěl hlavou, vytáhl šejkr a pronesl: "Daiquiri natural". Když jsme znovu zopakovali naši žádost, odvětil, že nemá "bzzz", čímž myslel mixér. Když jsme zopakovali naši prosbu potřetí, řekl nám, samozřejmě španělsky, ať si tedy sedneme a počkáme. A pak houkl něco na chlapíka na ulici. Ten skočil na kolo a za tři minuty byl zpátky i s mixérem. A za další tři minuty už před námi stálo daiquiri frappé.
