Milovníci skialpinismu tvrdí: Vracíme se ke kořenům lyžování do časů, kdy po svazích hor brouzdali lesníci na jasanových lyžích, jejichž skluznice natřená lakem na dřevo a legendární vázání kandahár umožňovaly vcelku v pohodě stoupat vzhůru svahem. Dnešní vybavení skialpinisty je v principu podobné, ale v provedení o dost dražší. Lyže jsou o něco kratší než normální sjezdové a na jejich skluznici se při stoupání připínají speciální pásy, původně z tulení srsti, dnes již především z nylonu.
| Skialpinismus směrem nahoru to jsou především krásné a obtížné túry v těch nejvyšších partiích hor, a směrem dolů - to jsou většinou velmi náročné sjezdy v hlubokém sněhu, daleko od oficiálních sjezdovek, na místech, kde se velmi často můžete potkat s lavinou či ledovcovou trhlinou. |
U nás mají milovníci skialpinismu situaci složitější. Většina vhodných terénů spadá do národních parků nebo chráněných krajinných oblastí. Pohyb mimo vyznačené stezky je proto zakázaný.
K staronovým objevům patří i telemarkové lyžování, kterému se také přezdívá norský styl". Tento druh oblíbený zejména ve Spojených státech připomíná hopsání na sněhu, ale i ve sněhu. Lyžaři jej využívají jak na sjezdovkách, tak i ve volném terénu. Základy "poskoku" se zdají na první pohled jednoduché: v pokleku se střídavě vysunují lyže, na něž se přenáší těžiště. Praxe s lyžemi, které jsou o něco širší než běžky, je však mnohem složitější.
"Kamarádi mi nasadili telemarkové lyže a vytáhli mě do přírody. Na kopci se rozhodli, že opustíme běžkařskou stopu a sjedeme na trať, která ležela asi sto metrů pod námi. Zatímco oni to bravurně "seskákali" dolů, já jsem dojela s velkým zpožděním a připomínala sněhuláka," vzpomíná na své začátky Jana Nevěčná.
Těm méně náročným sportovcům postačí sněžnice, se kterými se dostanete i do míst, kam vás běžecká stopa ani lyžařské vleky nedovedou. Na rozdíl od všech druhů lyží se s nimi můžete i velmi lehce proplétat mezi stromy.
Po boku všelijakých lyží a sněžnic se řadí také záběry připomínající spíše divokou Aljašku: psí spřežení vedené musherem - jezdcem v kožené beranici. Ale kvůli tomu nemusíte jezdit až k řece Yukon. Můžete se vydat třeba do Božího Daru, kde se psí spřežení prohání na speciálních okruzích vyhrazených jen a pouze domácím miláčkům. Teď už snad jenom zbývá vzpomenout na koňské spřežení, které by připomínalo pohádku o Mrazíkovi. "Ruská trojka" má na rozdíl od všech druhů lyží jednu nevýhodu. Vysoko do hor mimo upravené cesty se s ní nedostanete.
Sněžnice
Tato dřevěná či plastová prkýnka umožňují turistům vystoupat i tam, kam je hustý les nepustí. Sněžnice jsou určeny i pro méně zdatné sportovce, kteří je mohou používat i na krátkou procházku.
Skialpinismus
Příznivci tohoto druhu lyžování odmítají upravené sjezdovky a vyznačené běžecké tratě. S pomocí stoupacích pásů na lyžích, případně s horolezeckým vybavením míří až k vrcholkům hor, odkud pak sjíždějí z příkrých srázů v hlubokém sněhu či po firnových polích.
Psí spřežení
Mushing si můžete vyzkoušet i u nás. Víkend se psím spřežením si můžete dopřát například v Novohradských horách. Boží Dar připravil pro milovníky tohoto sportu dva nové okruhy. Další informace naleznete na adrese: www.mushing.cz, www.volny.cz/husky-dream
Telemark
Telemarkový styl je možné vidět jak na sjezdařských tratích, tak i ve volné přírodě. Lyžař se pohybuje v pokleku, kdy střídavě vysunuje lyže, na něž přenáší těžiště.
Backcountry
Příznivci tohoto druhu sportu používají lyže podobné telemarkovým. Na těch se vydávají do přírody a na hřebenové túry, mimo vyznačené běžecké tratě.
 Skialpinista na krkonošském hřebenu |
