Krok za krokem Údolím králů

Hora El - Kurn (Roh) stráží Údolí králů. Arabové jí také říkají »ta, která miluje ticho«. Hlídá poslední příbytky největších faraonů Egypta, které neměly být nikdy objeveny. Je jich tu víc než šedesát. Pro staré Egypťany to nebylo Údolí králů, ale »místo pravdy«. Klid ani pravdu tu však nehledejte. »Ingliš srrr! Fransé mesijé? Dojč...,« ozývají se výkřiky průvodců, kteří se už těší na výdělek. Slunce svítí nejen z doběla rozžhavené oblohy, ale odráží se i od okolních skal.

Branou do světa mrtvých je »ulička pokušení«, kde se k turistům vyvrhávaným autobusy sbíhají stánkaři a nabízejí suvenýry: »zaručeně pravé« a »velmi levné« sošky, nefritové skarabey, orientální hábity, kopie sfing a papyrů. Prodav ač s otráveným výrazem odhání mouchy a prodává vstupenky, jednu navíc, když chcete navštívit nejslavnější hrobku - Tutanchamónovu A pokud nehodláte odevzdat fotoaparát do úschovny u vstupu, musíte zaplatit příplatek, za kameru ještě větší. Teprve pak se můžete vydat do nitra Údolí králů, které se rozbíhá do vedlejších větví. Údolí vytvořené erozí stále může skrývat tajemství. Cedule označují nenápadné vchody odkrytých hrobů, které se zavrtávají do nitra hor. Některé se zarývají chodbami přes sto metrů dlouhými až třicet metrů pod povrch. Hrobka za hrobkou, kde v horké a vlhké atmosféře přízračné světlo reflektorů osvětluje stěny s výjevy oslavujícími mrtvého a bohy, kteří budou soudit jeho duch »Ka«, který má na konci své cesty splynout s nejvyšším bytím - Ra. A tak tu vidí návštěvníci na stěnách faraona s bohyní Ísis, faraona v paprscích boha Ra, faraona lovícího kachny nebo faraona pokořujícího barbary. A na konci místnost se sarkofágem pro staré Egypťany to však nebyl hrob, ale síň znovuzrození. Původně tato místa neměl nikdo, kromě umělců a těch, kdo ukládali tělo nebožtíka, vůbec spatřit. Většina hrobů byla však vykradena už před více než dvěma tisíci lety. Nepomohly bloky skal, které kryly hroby králů, ani hluboká studna vybudovaná například v hrobce Setiho I. na cestě do nitra krypty, které skrývalo cennou výbavu velkého vládce. A tak dosud i turisticky nejzajímavějším úlovkem archeologů zůstává malý hrob, kde došel na konec své cesty mladý a slabý faraon Tutanchamón. Ten, kdo viděl pozlacené sochy, šperky a drahými kameny zdobené sarkofágy a pohřební masky v egyptologickém muzeu v Káhiře, ani neuvěří, že se všechny ty věci mohly do čtyř nevelkých místností vůbec vejít. Zároveň však rozbouří fantazii: Co asi muselo být v hrobkách mnohem větších vládců - jako byl Ramesse II., Tuthmosis III. nebo Ramesse III. ?

Roh
El-Kurn je přírodní pyramida, která se tyčí nad Údolím králů. Někteří historici dokonce spekulují, že právě tento útvar byl inspirací pro první stavitele pyramid.

Vchod
Nenápadnost posmrtných příbytků zvenčí měla jejich obyvatelům zajistit klid

Malby
Ikonografie na stěnách hrobek se nevěnuje posmrtnému životu, ale zachycuje faraonův život v kontaktu s bohy a nakonec jeho vítězství nad smrtí jako důkaz jeho vlastního božství.

Tutanchamónov a kletba
Takto vypadala neporušená Tutanchamónova hrobka, když ji Howard Carter v roce 1922 otevřel. Objev se stal zdrojem radosti i mýtů. Některé z těch, kteří hrob odkryli, postihla zvláštní nemoc. Tehdy byla nazvána Tutanchamónovou kletbou. Vysvětlení je však podle posledních výzkumů mnohem prostší. Hrobka, stejně jako některé další monumenty starověkého Egypta, byla postavena z materiálu s vysokým obsahem radioaktivního radonu. Turistům dnes již nic nehrozí, ale ti, kteří hrobku otevřeli, mohli být ozářeni. Byl to záměr stavitelů?

Posmrtný chrám
Hroby faraonů byly budovány po vzoru chrámů. Všeobecně jde o dlouhou galerii rozdělenou do dvou nebo tří částí. Na jejím konci je svatyně, tvořená jednou nebo dvěma k ní přiléhajícími místnostmi s dary, a hrobka se sarkofágem.