Krkonošské boudy po slavné panoramatické stezce. Hezký denní výlet

Pokud se chcete projít po nejvyšších partiích Krkonoš a zároveň si prohlédnout některé slavné boudy, vydejte se od Špindlerovky po panoramatické stezce. Na celodenním výletě vás čekají nejen krásné výhledy, ale také poznání, že požáry horských chat jako by byly odpradávna jejich prokletím.

Úchvatný výhled od Petrovky

Výlet zahajujeme na Špindlerově boudě, na konečné autobusové zastávce linky ze Špindlerova Mlýna. Autobus sem vyjíždí denně každou hodinu a je tak nejsnazším prostředkem, jak se dostat na hřebeny Krkonoš.

Špindlerova bouda nese jméno po svém tvůrci Františkovi Špindlerovi, který ji postavil v roce 1784. Bouda dvakrát vyhořela, a to v letech 1826 a 1885, po požárech se však vždy opravila. Roku 1914 byla k boudě přivedena osm kilometrů dlouhá silnice ze Špindlerova Mlýna.

V těsném sousedství najdeme další tři boudy: Vojenskou zotavovnu Malý Šišák, nově opravenou Erlebachovu boudu a maličkou Josefovu boudu.

Vyrážíme po červené značce, takzvané cestě česko-polského přátelství, a směřujeme k troskám Petrovy boudy. Cesta vede po úzké asfaltové zásobovací cestě a strmě stoupá k Petrovce. Bouda leží, nebo spíše ležela, ve výšce 1 288 metrů na samé hranici lesa. Z jejích oken se otevíral nádherný pohled k jihu a východu, směrem k Malému Šišáku, Luční hoře a Kozím hřbetům.

Opouštíme zásobovací cestu a pokračujeme hraniční stezkou k Dívčím kamenům. Tato až osm metrů vysoká žulová skaliska poskytují nádherné kruhové rozhledy. Podle pověsti tady zahynula mladá pastýřka a podle ní se vrcholové skály a celá hora nazývají Dívčí kameny. Jsme v jedné z nejhezčích partií Krkonošského parku a po kamenité cestě pokračujeme k sousedícím Mužským kamenům.

Od Mužských kamenů sestupujeme do Sedla nad Martinovou a zde se rozhodujeme opustit hlavní hřeben a sestoupit k Martinovce. Důvodem je nutnost nasytit naše děti. Kdo chce, může pokračovat po hřebeni na Vysoké kolo, nakouknout do Sněžných jam a sestoupit až k Labské boudě.

Panoráma - pohled k Petrovce, foceno z tzv. dřevařské cesty.

K nejošklivější "boudě" Krkonoš

Martinovka nám tedy poskytuje možnost občerstvení, v příjemném celodřevěném interiéru s kachlovými kamny a vypreparovanými kůžemi chutná kyselo opravdu báječně! Bouda patří k nejstarším v Krkonoších, byla založena kolem roku 1642, kdy se v neklidných dobách třicetileté války obyvatelstvo začalo častěji uchylovat do hor. Nynější jméno se odvozuje od jejího nájemce Martina Erlebacha, který boudu obnovil roku 1795.

Od Martinovky nás čeká 2,5 km úbočím Vysokého kola neboli Velkého Šišáku po zelené značce k Labské boudě. Těsně před boudou přejdeme první most přes Labe (pramen leží nedaleko) a sestoupíme k vyhlídce na 35 metrů vysoký Labský vodopád. Odtud lze případně sestoupit po modré do Labského dolu a dále do Špindlerova Mlýna, náročnější varianta pokračuje dále po hraně Labského dolu k Pančavskému vodopádu.

Martinova bouda

Na tomto významném rozcestí u Labské také narazíme na zvýšený počet pěších i cyklistů, kteří povětšinou putují od Vrbatovy boudy k pramenům Labe.

Moderní železobetonová devítipatrová budova z roku 1975 nese stejný název jako původní hostinec z 19. století, který vyhořel roku 1965. Ještě než opouštíme okolí Labské boudy, nahlédnu oknem do jednoho z pokojů. Pohled na totálně vyrabovaný interiér dává tušit celkový žalostný stav této betonové obludy v srdci Krkonoš. Čtěte  "Hrůzná ikona Krkonoš má zmizet. Ochránci řeší bourání Labské boudy".

Pančavský vodopád

Nově zrekonstruovaná Erlebachova bouda

Kolem nejvyššího vodopádu do Špindlu

Pokračujeme po červené značce k hraně Pančavského vodopádu, který je svou výškou 148 metrů nejvyšším vodopádem v České republice. Turisté ho vždy hojně navštěvovali a roku 1859 majitel nedaleké Labské boudy Josef Schier postavil nad jeho horní hranou malou nádrž se stavidlem. Po dosažení dostatečného počtu platících turistů se stavidlo zvedlo a vodopád tím nárazově zvýšil průtok.

Čeká nás poslední stoupání kolem Hančova pomníku na Vrbatovo návrší. Ještě než dojdeme k Vrbatově boudě, odbočujeme po červené na Harrachovy kameny, báječnou vyhlídku nad Velkou kotelní jámou. Toto je také svou výškou 1 421 m nejvyšší bod našeho výletu.

Rozhled z Harrachových kamenů. V dálce mírně vlevo je vidět Sněžka.

Může se hodit

Doprava
Ze Špindlerova Mlýna na Špindlerovku se dostanete pouze autobusem, osobním autům je vjezd zakázán. Jízdní řád najdete zde.
Ubytování
Nejlepší zázemí a výběr najdete ve Špindlerově Mlýně, na trase výletu se také ubytujete na Erlebachově nebo Špindlerově boudě, případně na Martinovce.

Vracíme se kolem Mohyly Hanče a Vrbaty a krátce se občerstvujeme na Vrbatově boudě. Oceňuji tu jak nový dřevěný interiér chaty, tak i chutný guláš. Bouda nese své jméno po Václavu Vrbatovi z Mříčné, závodníku v lyžování, který 24. 3. 1913 tragicky zahynul v průběhu mezinárodního lyžařského závodu na 50 kilometrů společně se svým přítelem Bohumilem Hančem z Hrabačova.

Nedaleko odtud ležely Jestřábí boudy, které se postavily v druhé polovině 30. let jako kasárna pro vojáky v nedalekém opevnění. Jestřábích bud bylo původně pět a za druhé světové války tady Němci měli výzkumnou polární stanici. Časem ale chalupy chátraly a část z nich zničily požáry. První bouda vyhořela začátkem 50. let, druhá v roce 1970. Provoz v objektech oficiálně skončil a 28. 9. 1986 KRNAP zajistil jejich stržení a demolici. V současné době na místě Jestřábích bud stojí trafostanice s garáží, která slouží pro Vrbatovu boudu.

Sestup z hřebene na Mísečky absolvujeme po žluté a následně po takzvané Vodovodní cestě do Špindlerova Mlýna. Lze ale také jít na vrchol Medvědína a odtud lanovkou dolů.

Trasa výletu

Soubory s trasou pro GPS zařízení stahujte zde.

Zobrazit místo Výlet v Krkonoších po panoramatické stezce na větší mapě