Na mapě z roku 1784 je zakreslen mlýn a pár chalup. Letoviskem se stal až ve druhé polovině 19. století, kdy přibývaly hostince. Významná pro zpřístupnění obce byla stavba silnice z Vrchlabí. Mezi dvěma válkami měl Špindlerův Mlýn převážně německý ráz, stal se však také populárním střediskem českých lyžařů, kteří zde na lyžích s řemínkovým vázáním vytáčeli telemarky. Ve Sv. Petru se skákalo na prvním můstku již v roce 1906, v roce 1947 jezdila první krkonošská sedačka na Pláně. Dnes je tu moderní sedačka zn. Doppelmayer. Cesty se tu scházejí a rozcházejí u rozcestníku turistických cest u pošty. Půjdete po modré turistické značce po levé straně Labe. široká cesta pod lanovkou na Medvědín nese pojmenování Harrachova cesta. Dal ji postavit majitel panství hrabě Jan Harrach, který v Krkonoších podporoval turistický ruch a byl příznivcem českého živlu. Brzy dorazíte ke křižovatce značek pod Dívčími lávkami. Zde se rozloučíte s Labem, které šumělo vedle cesty v balvanitém řečišti, a budete sledovat již divočejší Bílé Labe. Cesta je místy strmější, k východu se otevírá pohled na Zlaté návrší. Bouda u Bílého Labe s příjemným posezením vznikla v roce 1913. Na Weberově cestě nad boudou se zachovalo několik udržovaných protipovodňových hrází, na nichž se vytvářejí menší kaskády. Zajímavé jsou obnovené dřevěné hráze na prudkém Čertově potoce, které si v Čertově dole vlevo nad chatou můžete prohlédnout. Vystavěly se pracně proto, aby vodní eroze nezničila les a horskou louku. Ale zdejší louky se už dlouho nesekají. Čertova louka, ale také Petrova a Moravská bouda, později Stříbrný hřbet a Velký i Malý Šišák jsou z Weberovy cesty dobře vidět. Horské smrky jsou promíchány s listnáči a ve vyšší poloze již mají nižší vzrůst. Ještě výš roste kleč s roztroušenými smrky a horské trávy - hlavně smilka a metlice. Dnešní Luční bouda ve výšce 1421 metru nad prameny Bílého Labe stála na stejném místě pod Luční horou již v polovině šestnáctého století. Tehdy sloužila jako seník a v přístěnku se tavily sýry a stloukalo máslo. Jako dočasný útulek později bouda sloužila mnoha pobělohorských emigrantům při cestě Slezskon cestou z Vrchlabí přes Strážné. Nalezený kámen s letopočtem 1623 nebo 1625 zřejmě udává rok jejího rozšířeni. Snad tu krátký čas pracovala i tajná penězokazecká dílna. Bouda se v té době stala východiskem výletů na vrchol Sněžky, odkud se sledovaly východy Slunce, a také sloužila jako útulek botaniků. Na své krkonošské pouti ji navštívil i K. H. Mácha. Koncem 19. a počátkem následujícího století, kdy se proud návštěvníků rychle zvyšoval, se bouda několikrát rozšiřovala. V roce 1921 měla tři patra, o málo později se přistavěla věžička jako rozhledna. V říjnu 1938, po Mnichovu a po ústupu čs. jednotek z hranic Luční bouda vyhořela a protektorátní vláda byla donucena dát vybudovat novou boudu s rozsáhlým postranním křídlem směrem ke Kozím hřbetům. I když se projekt neuskutečnil v plném rozsahu, vznikla moderní a největší hřebenová bouda v českých horách. Dnes je bouda opět v majetku KČT, ceny však příliš turistické nejsou. Zrušil se i buffet v přízemí. Blízké okolí Luční boudy poskytuje možnost nádherných výhledů na Sněžku, Luční a Studniční horu, ale i amatérských přírodovědných pozorování tundry v Čechách, která se zde pro subpolární klima zachovala. Roste tu řada velmi vzácných rostlin, přestože podobná vysoká horstva jsou stovky kilometrů vzdálená. Za návštěvu stojí blízká Úpská rašelina, největší rašeliniště v Krkonoších. Zachovala se tu zejména ostříce bažinná, kyhanka sivolistá či klikva žoravina a ostružiník moruška. Cesta zpátky do Špindlerova Mlýna po červené vede po Bucharově cestě kolem nepatrných zbytků Rennerovy boudy s odpočivadlem. Postavila se roku 1797, později se stala frekventovanou zastávkou a noclehárnou výletníků. Bouda vyhořela také v říjnu 1938. O něco dál budete odměněni pohledem na závěr Svatopeterského dolu se Stohem a Žalým v pozadí a dál z vyhlídky Krakonoš, na kterou je značená odbočka na celé střední a západní Krkonoše včetně údolí Bílého Labe, kterým jste prošli. Kleč na svazích střídají smrčky a pod lesem jsou již první chalupy Svatého Petra. Kolem dojezdu sjezdovek na lyžařském stadionu přijdete do Špindlerova Mlýna. Prošli jste v horském terénu 18,8 kilometrů, s případnou odbočkou na Úpskou rašelinu ještě o dva kilometry víc.
Může se hoditTuto trasu nemůžete absolvovat v zimě, protože obě doliny jsou lavinézní, na kole můžete dojet pouze k Dívčím lávkám. Z Luční není daleko na vrchol Sněžky (1602 m). 1 km po červené k jihu, v sedle pod Luční horou, je kaplička - Památník obětem hor. Naučná stezka podle hrází je otevřená do konce září od 10.00 do 17.00 hodin a vstupné se platí v boudě u Bílého Labe.
 Z luční boudy je to jenom kousek na Sněžku. |
