Krkonoše jako na dlani

Zimní Krkonoše - to není jen svištění lyží, čistý a ostrý vzduch, zářivý sníh, cinkot otáčejících se vleků. To jsou i romantické rozhledny, v údolích utopené roubenky, lyžařské boudy na širokých horských pláních. Když není sněhu nadmíru, nezbývá než vyrazit za pokladem ukrytým v hloubi krkonošských lesů pěšky.

Krkonošské poklady
Jedním z takových míst je rozhledna na vrchu Žalý nad lyžařským areálem Herlíkovice, na půl cesty mezi Vrchlabím a Špindlerovým Mlýnem. Tisíc devatenáct metrů nad mořem čisté výšky. Za jasného počasí neuvěřitelně krásný výhled.

Člověk má celé Krkonoše u nohou, a přitom se pohybuje na prostoru třikrát tři metry. Na takový zážitek stačí jedno slunečné odpoledne. A není třeba litovat času stráveného místo na prkýnkách či prknu na vlastních nohou.

Lyžování za tmy na osvětlené sjezdovce, s hvězdami nad hlavou a bez čekání na vlek má také svoji atmosféru.

Vzhůru na rozhlednu
Vyrážíme na rozhlednu za časného odpoledne z horní stanice přibližovacího vleku - pomy. Tisíc metrů vysoký Žalý se zdá neskutečně blízko.

Krkonošské lesy jsou půvabně namrzlé, začíná ledové království. Sněhu moc není, pár centimetrů sotva zakryje sjezdovku. Keře a špičky mladých stromků se derou přes sněhovou pokrývku ven.

Je nutné dávat pozor na kameny a výstupky skal, které zrádně vykukují pod sněhem. Špatné šlápnutí - a je konec výstupu.

Prohlédněte si fotogalerii

Ukazuje se, že to nahoru tak snadno nepůjde. Drápeme se po černé sjezdovce. Teprve nyní si člověk uvědomuje, jak je příkrá a nebezpečná. Boříme se do nízkých, ale nepříjemných závějí. Bez vysokých bot se tenhle výšlap absolvovat nedá.

Začíná přituhovat. Každý nadmořský metr je na teplotě znát. Ještě že je u rozhledny bufet. Jsme nahoře. Sluníčko se začíná pomalu sklánět k obzoru.

Přicházíme k rozhledně, která ční do výšky osmnácti metrů nad okolním krkonošským porostem. Vznikla díky německému klubu turistů, nejdříve jako dřevěná, od roku 1889 jako železná stavba. V roce 1892 jí dal hrabě Jan Harrach kamennou podobu.

Stačí už jen vyběhnout pár schodů a otvírají se nám doslova celé Krkonoše - od Rokytnice přes Kotel, Kotelní jámy, mohylu Hanče a Vrbaty, Vrbatovu boudu, Vysoké kolo, Medvědín, Sněžku až po vysílač na Černé hoře.

Oblast u rozhledny je také dobrým výchozím místem běžeckých tratí. Lze se odtud vydat několika směry. Velmi oblíbená je hřebenová túra na Horní Mísečky. Jen si musí dát člověk pozor na náhlé změny počasí - Hanč s Vrbatou, kteří před téměř devadesáti lety nešťastně umrzli v Krkonoších při běžeckém závodě na padesát kilometrů, by o tom, kdyby žili, jistě mohli vyprávět své.

Lyžování pod hvězdami
Co člověk nestihne přes den, je možné dohnat v noci. Večerní lyžování se rozmáhá v Krkonoších jako houby po dešti. Nabízejí ho nejen velká a známá střediska, ale i jejich menší kolegové.

Jedním z míst, kde se v letošní sezoně začalo lyžovat již před Vánocemi, přestože tomu počasí nepřálo, je Ski areál Herlíkovice. V době, kdy na Medvědíně jezdilo jen pár vleků a Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně byl kompletně uzavřen, na herlíkovickém svahu pod Žalým se proháněli lyžaři a snowboardisté všeho věku.

Večerní lyžování v Herlíkovicích začíná kolem osmnácté hodiny. Skýtá jednu velkou výhodu. Permanentka je podstatně levnější než denní. A navíc - lze také nalyžovat mnohem více kilometrů! Sjezdovka je totiž volnější, na vlek se nemusí stát dlouhá fronta.

Sníh netaje pod slunečním "žárem", terén je čerstvě upraven a problematická místa zasněžená technickým sněhem.

Kromě sedm set padesát metrů dlouhé sjezdovky s přibližovací pomou, kde se právě večerní lyžování odehrává, disponují Herlíkovice ještě třemi sjezdovkami různé obtížnosti, k jejichž výchozímu bodu vás vyveze za dobrých sněhových podmínek sedačková lanovka. Z horní stanice je to pak už jen kousek ke zdejšímu pokladu - rozhledně na kopci Žalý.

UŽITEČNÉ INFORMACE

Rozhledna Žalý
Otevřeno 10 až 16 hod. Vstupné 10 Kč dospělí, děti 5 až 12 let polovic. Za velmi špatného počasí zavřeno. Vstupenku si koupíte přímo v rozhledně nebo v protějším bufetu, kam si můžete zaskočit na horký čaj, teplý párek či na sušenku.

Kde se najíst a nakoupit
Dole u parkoviště je solidně zásobený obchod s potravinami. Jen pozor na otevírací dobu, která není zcela pravidelná. Na sjezdovce je nejlepší zaskočit na oběd či na výborné jídlo po lyžování do romantické Möhwaldovy boudy. Sjeďte přibližně do třetiny červené sjezdovky a zahněte doprava na úzkou stezku do lesa. Pozor - koryto stezky bývá zmrzlé a uježděné.

Jak k lanovce
Parkovat lze pod lyžařským areálem. Nejjednodušší je dojít několik desítek metrů pěšky k přibližovací tatrapomě, kde si u pokladny koupíte permanentku, vytáhnout se nahoru a sjet na stanici sedačkové lanovky.

Za kolik lyžovat
V hlavní sezoně stojí celodenní permanentka pro celý Ski areál Herlíkovice 400 Kč (děti 250 Kč), dopolední od 8 do 12.30 300 Kč (200 Kč), odpolední od 12.30 do 16 hodin 250 Kč (190 Kč). Večerní lyžování od 18 do 21 hodin 150 Kč.

Dobře utajená krkonošská roubenka

Rozcestník u rozhledny - výchozí místo běžeckých tratí

Kamenná rozhledna na vrchu Žalý je více než sto let stará

Žalý - horní stanice lanovky

Krkonošský velikán

,