Krásy a nebezpečí FREEridingu

  • 23
Jízda mimo upravované sjezdovky a snowparky zimních středisek láká stále více návštěvníků zasněžených hor. Pro jízdu ve volném horském terénu se v češtině běžně užívá anglického názvu "freeride". Než vás ale také tahle svoboda na neporušených zasněžených svazích zláká, je dobré vědět, jaká jsou rizika. A také to, že těch rizik není málo...

Bezpečnost především

Neznám lepší pocit, než když se pod modrou oblohou řítím čerstvě vysněženou panenskou plání, měkce se pohupuju ze strany na stranu a jediné, co slyším, je vítr a šumění sněhu pod skluznicí. Nádherný výhled do údolí mi pak při každém oblouku zakryje ještě krásnější gejzír čerstvého prašanu letící zpod snowboardu.

Pocit nabývá na intenzitě, čím prudší je svah, čím více je prašanu, čím dál jsem od civilizace. Ve zkratce řečeno, čím větší je nebezpečí. Přitažlivý terén má ale svá úskalí. Tím prvním a hlavním je bezpečnost!

Freeriding se většinou provozuje mimo patrolované oblasti zimních středisek a tudíž se nejednou nachází v lavinézním terénu. Hovoříme-li o horách vyšších než naše tuzemské, je třeba brát toto upozornění velmi vážně. Nebezpečí lavin ale nelze brát na lehkou váhu ani v některých místech Krkonoš a Jeseníků.

Kromě lavin je třeba počítat i s dalšími riziky při pohybu v horách jako např. pád ze skály či do ledovcové trhliny. Je nutné velmi pozorně sledovat stav a vývoj počasí, které může značně přispět k příjemným zážitkům při výpravě.

Příliš mnoho lidí, ať jsou obeznámeni či ti, kteří nemají ani potuchy o skrytém nebezpečí hor, se pouští do volného terénu lehkovážně. Je možné se tohoto nebezpečí vůbec vyvarovat? Riziko, že se něco stane, může být s určitými znalostmi a zkušenostmi minimalizováno. Je třeba dělat správná rozhodnutí a občas být schopen říct NE. Nikdy však nedosáhneme nulového rizika...

Základní pravidla prevence:

Terény a vybavení

Vžitým pojmem pro oblast mimo značené a patrolované oblasti hor je tzv. backcountry. Backcountry terén a přístup k němu se liší všude na světě. Spousta výborných míst bude mít přístupové cesty přímo u vleků, kdežto k jiným se dostanete až po dlouhém pochodu, kilometry od nejbližšího střediska. Je zajímavé, jak rozdílné přístupy k ježdění zaujímají právě lyžařská střediska v různých státech.

Jedním z evropských států, kde zvolili represivní metodu pro omezení ježdění ve volném terénu, je Itálie. S nevšedním zážitkem se nám svěřil jeden z našich známých:

..."Je krásný slunečný den bez z jediného mráčku. Ráno přijíždím se svým kamarádem  do italského střediska a je nádherný prašan. Téměř neuvěřitelné a tu se na nás směje největší špičatý vrcholek s nádherným žlebem. Ani se nikde moc nezdržujeme a rovnou (aby nám to někdo nerozjel) vyrážíme od nejvyšší lanovky na výstup, který trval něco přes hodinu. Když jsme dorazili na vrchol, tak jsme byli absolutně nadšení a těšili se, že to hned pojedeme zase znovu. Sjezd byl skvělý, ale to, že na nás dole čekal policejní doprovod pěti skútrů z houkačkama, jsme zatím netušili. Při dojezdu se začaly vynořovat skútry a začala honička až k vlekům, kde nás chytili," vypráví Petr.

"V Itálii je to s ježděním mimo sjezdovky snad ještě horší než u nás. Permanentku nám nakonec nesebrali, protože platí v několika střediscích, ale dostali jsme pokutu asi 140 Euro a vyhostili nás ze střediska. Pak jsme museli každý den jezdit jinam. Stálo to však za to a ty naše stopy tam byly vidět ještě pár dní, než se tam zabil nějaký holandský lyžař a nás protáhli místníma novinama. To už jsme raději jeli domů," uzavírá Petr.

Pro nás nejexotičtější  lokality jsou za velkou louží. Na Aljašce, v Kanadě a Spojených státech s menšími rozdíly podporují ježdění  ve volném terénu. V některých střediscích jsou určena striktní pravidla včetně povinného vybavení, jinde  jsou pravidla benevolentnější. Na ukázku uvádíme výčet pravidel SEVEROAMERICKÉHO STŘEDISKA Mt.BAKER:

Povinné vybavení a pravidla:

  • Lavinový lokalizátor (pípák) a demonstrace jeho funkčnosti a použití
  • Partner
  • Lopata
  • Znalost lokálního terénu a tvojí cesty, znalost lavin, znalost místních lavinových podmínek

Doporučené znalosti:

  • Znalost sněhových vrstev
  • Druh napadaného sněhu
  • Předpověď tvorby lavin
  • Znalost současného počasí, sněžení, teploty, viditelnosti
  • Znalosti a dovednosti pro použití nezbytného vybaven (lavinový pípák, lopata a sonda)

Přestože se vás nejspíš nikdo v evropských střediscích nebude ptát a kontrolovat, zda máte výše uvedené vybavení a znalosti, odpovědnost je vždy především na vás samotných.

Jak začít

Jízda ve hlubokém sněhu je velmi odlišná oproti jízdě po pěkně upravené a urolbované sjezdovce. Tak jako při jiných činnostech a sportovních aktivitách, je třeba začít krok po kroku. Nejprve byste si měli být jisti svými jezdeckými schopnostmi právě na sjezdovce.

Dalším krokem je jízda neupraveným terénem v těsné blízkosti sjezdovek. Mnohá střediska v Alpách se po každém vydatnějším sněžení rázem promění ve freeridový ráj, kde není třeba šlapat za panenským prašanem dlouhé hodiny. Výhodou těchto oblastí je jejich pravidelná kontrola horskou službou. I zde je však třeba dávat si pozor  a přinejmenším nejezdit sólo. 

Předtím, než vyrazíte na své větší dobrodružství dál do hor, se doporučuje projít základním lavinovým kurzem, kterých se v Čechách či na Slovensku pořádá každou sezónu dost a dost. Během takového víkendu s vámi profesionálové projedou základy bezpečného pohybu v horách a dostane se i na praktická cvičení v terénu.

I přes tuto základní přípravu se z vás však nestane žádný zkušený horal. Do terénu je pak třeba v žádném případě nechodit sám. Při prvních výpravách je dobré přidržet se skupiny zkušených. Buď ve vašem okolí někdo takový je, nebo se pořádají specializované organizované výpravy a kempy.

Nezbývá než popřát pěkné a bezpečné chvíle v zasněženém království! Moto zní: "Jde o to se vždy ve zdraví vrátit a jít tak jezdit druhý den."

SHRNUTÍ ZÁSAD BEZPEČNÉHO POHYBU MIMO VYZNAČENÉ SJEZDOVÉ TRATĚ:

  • Buďte konzervativní – nejezděte, když si nejste čímkoliv jisti. Nenechte se zmást existujícími stopami. Nejsou garancí bezpečnosti svahu.
  • Nejlépe projděte lavinovým kurzem.
  • Zkontrolujte lokální lavinové informace a předpověď počasí. Je třeba vědět, co znamenají. U dolních stanovišť lanovek jsou většinou k dispozici informační tabule s aktuální situací.
  • Plánujte výlet pouze s lidmi, kterým důvěřujete a se kterými se vám dobře jezdí.
    Ujistěte se, že má každý správné vybavení (lavinový vyhledavač, lavinová sonda a lopata na sníh)
  • Zjistěte si rizika oblasti, ve které se budete pohybovat – mapy a plán trasy.
  • Sdělte někomu, nejlépe horské službě, kam jdete a kdy očekáváte návrat.
  • Vždy jezděte po jednom. Základním pravidlem pro skupiny pohybující se v lavinovém terénu je nechávat si větší rozestupy a nepohybovat se v těsné blízkosti. Při sjezdu musí být nebezpečí vystaven vždy jen jeden člověk. Když dojde k neštěstí, je šance že zbylá skupina zasypaného zachrání.

Autor článku Marek Toušek se douhá léta věnuje freeridingu a bezpečnosti tohoto sportu. Provozuje web www.laviny.cz - kde najdete informace o horách, lavinách, rizicích, outdoor vybavení na freeride...Pokud vás láká freeride, můžete se zúčastnit backcountry campu - více info ZDE

 

Freeride

Freeride