Neobjevené Gorce
Mezi u nás nejméně známá karpatská pohoří v Polsku patří Gorce. V česky psaných průvodcích se o nich nedočtete žádné podrobné informace, pouze na netu v polštině.
Gorce vystupují přímo naproti Vysokým Tatrám nad Podhalskou kotlinou a dosahují vrcholem Turbacz výšky 1310 m. Je to oblast rozsáhlých lesů a nepřeberného množství hřebenových luk, které jsou pozůstatkem dříve velmi rozšířeného salašnictví.
Krajina v okolí Gorců patří díky dosud převažujícímu rolnickému způsobu života v podhorských obcích k nejmalebnějším nejen v Polsku, ale i v celých Karpatech. Obhospodařuje se tu každé políčko, seče se kdejaký úhor. Gorce byly roku 1981 vyhlášeny za národní park (Gorczański Park Narodowy).
Turisticky nejvyhledávanějším místem v pohoří je právě nejvyšší vrchol Turbacz, jenž tvoří jakýsi uzel horských hřebenů rozbíhajících se odtud hvězdicovitě do pěti směrů. Každý z nich nabízí nenáročné putování přes lesy a po loukách, značení cest je podobné jako u nás.
V blízkosti nejvyššího vrcholu na okraji velké polany stojí turistická chata, jejíž architektura podobně jako u většina ostatních chat v polských horách vychází z lidové stavební tradice a zapadá citlivě do okolní krajiny.
Tatry z Gorců
Tatry jako na dlani
Vyrazit do Polských Karpat je vhodné na více dní s využitím chat či vlastního stanu. S noclehem na polských chatách většinou nebývá problém. Platí to i pro pohoří Gorce, které se za jeden den rozhodně nedá pěšky stihnout.
K vícedennímu přechodu pohoří Gorce se z mnoha dílčích hřebenovek jako ideální jeví ta, která je nejdelší a vybíhá směrem na jihovýchod. Nese název Pásmo Lubaně a pro milovníky horských panoramat nabízí za dobrého počasí opravdu úžasnou podívanou.
Pásmo Lubaně totiž vystupuje přímo naproti Vysokým Tatrám ve vzdušné vzdálenosti pouhých 30 km, což znamená, že panorama tatranských štítů z neobvyklé severní strany je odtud vidět jako na dlani. Celá červeně značená hřebenovka je bohatá na louky a polany, takže nouze o výhledy nejsou. Nejkrásnější panorama se odkrývá z holého vrchu Lubaň (1211 m), který je nejvyšší v této části Gorců.
Přechod Pásma Lubaně končí v Kroščenku nad Dunajcem v oblasti Pienin.
Tábořiště na hřebeni Lubaně
Sádecké Beskydy, hory pokryté jedlemi
Dalším dosud neobjeveným polským pohořím jsou Beskid Sadecki neboli Sádecké Beskydy. Jejich západní konec navazuje na Gorce, od kterých jsou odděleny údolím Dunajce. Odtud se táhnou podél slovenské hranice směrem na východ, zhruba v polovině jsou prolomeny napříč údolím řeky Poprad.
Jestliže symbolem Gorců byly horské louky, symbolem Sádeckých Beskyd jsou jedlové lesy. Jedle – stromy, které z naší vlasti prakticky vymizely – zde tvoří spolu s bukem zdánlivě nekonečné koberce lesních porostů v nižších a středních polohách. Pouze na nejvyšších vršcích je zastupují smrčiny s jeřábem.
Na několika místech se tu zachovaly zbytky divokých karpatských pralesů hostících typickou karpatskou faunu – medvěda, rysa, vlka a tetřeva.
Důvodem zachovalosti přírody v oblasti Sádeckých Beskyd je mimo jiné také citlivé hospodaření v lesích bez nadměrného využívaní těžké lesní mechanizace a z toho vyplývající výstavby lesních cest. Běžným pomocníkem v lese je zde stále k přírodě šetrný kůň.
Práce v lese v Sádeckých Beskydech
Může se hodit
|
Výstup na Radziejowou
Zatímco ve většině hor bývá hlavní turistický ruch soustředěn do okolí nejvyšších vrcholů, v Sadeckých Beskydech jsou turistická centra rozmístěná spíše při okrajích pohoří a nejvyšší hora Radziejowa (1262 m) naopak leží uprostřed oblasti člověkem nejméně dotčené.
Z nejvyšší kóty Sádeckých Beskyd Radziejowé nebylo ještě donedávna vzhledem k vysokým smrkům nic vidět. Roku 2006 tu však byla předána do užívání 20 m vysoká, čtyřpodlažní dřevěná rozhledna převyšující koruny okolních stromů. Staršího data je betonový pylon pod rozhlednou – Pomník Tisíciletí Polska.
Husté lesy, pokrývající protáhlý a nepříliš výrazný masív Radziejowé, jsou pozoruhodné zvláště na severním úbočí, kde byla vyhlášena přírodní rezervace Dziewiczy Las-Baniska. V kotli vzniklém sesutím skalní stěny rostou jedle až 400 let staré a smrky o výšce 56 m a obvodu kmene 3,5 m.
Na Radziejowou je nejsnadnější vyrazit z turistického letoviska a lázní Szczawnica po modré a červené značce (cca 4 hodiny) anebo po žluté a červené z obce Piwniczna (cca 3 hodiny), poblíž slovenského hraničního přechodu Mníšek nad Popradem.
Sádecké Beskydy v okolí Radzieowej
Text a foto: MARTIN JANOŠKA
