Krásné a téměř zapomenuté Slavonice

Slavonice - to město zřejmě není na mapách! Jinak si nelze vysvětlit fakt, že Slavonice, jedno z nejkrásnějších českých měst, jsou téměř nedotčeny turistickým ruchem. V půl páté už na náměstí pomalu nepotkáte živou duši. Leda, pokud si sednete na lavičku a počkáte, až v pět hodin zavřou místní obchody a prodavači se začnou trousit domů.
"No jo, tady chcípl pes. Po páté tu začíná nehorázná nuda," svěřuje se se svými pocity drobná dívka, která pracuje v muzeu na Dolním náměstí. Říká se mu "Dolní", ačkoliv na cedulích je označeno jako náměstí Míru. Jenže tenhle název se neujal - možná hlavně proto, že Slavonice mají ještě Horní náměstí - a členění města na horní a dolní je v běžné mluvě mnohem jednodušší.

Na konci Dolního náměstí je papírnictví. Právě tam odvádí dívka - v sezóně pravidelně o víkendu a ve středu o šesté hodině večerní - skupinku zájemců, které posbírala před muzeem, a které za chvíli provede městem. Městem, které by si svým historickým jádrem zasloužilo stejně jako nedaleká Telč zařadit mezi památky registrované UNESCO. Jenže - zatím tu údajně není nikdo, kdo by dokázal obstarat rozsáhlou agendu s tím spojenou.

Prohlídka začíná u velkého žlutavého domu, který uzavírá trojúhelníkové Dolní náměstí. Jde o bývalou solnici: důležitý bod na obchodní a poštovní stezce z Prahy do Vídně. Reskriptem Marie Terezie z roku 1750 se však cesta přeložila. Místo do Slavonic se začalo jezdit přes Čáslav, Jihlavu a Znojmo - a to byl začátek konce éry slavonické slávy.

V budově později sídlila střední škola - dnes poštovní úředníci, zverimex a také secondhand. Za nedlouho už možná zůstane úplně prázdný: v budově je příliš vlhko. Náročné přestavby nejsou možné - jde přeci o historický objekt. A šetrná izolace? Na tu zas nejsou peníze.

Od solnice má člověk celé Slavonice jako na dlani. Po levé ruce se obchůdek u Dobré duše - je to krámek, do kterého stojí za to vstoupit - s milou atmosférou, netradičními šperky, oděvy a především místní specifickou, vesele barevnou keramikou z Maříže.

Nedaleko stojí jedna z původně tří slavonických věžových bran - Dačická. Jde o roztomilou hranolovou stavbu se sedlovou střechou a barokní věžičkou. Průčelí zdobí sgrafity, které je ostatně vidět na každém druhém domku na náměstí. A také na druhé městské bráně - Jemnické, která stojí na Horním náměstí. Dnes v ní mají klubovnu skauti.

Pro turistu je ale důležité bránu najít proto, že hned za ní, v podstatě za dřívějšími hradebními zdmi, je místní pekárna a obchod s pečivem. Zvlášť po ránu dokáže tenhle malý obchod provonět celé město. A podle automobilů s rakouskými espézetkami se dá usuzovat, že se vůně houstiček, rohlíků nebo čerstvě umotaných kremrolí táhne až do pět kilometrů vzdálené ciziny. Z Rakouska se sem běžně jezdí na ranní nákup.

Třetí městskou bránu by turista hledal zbytečně, byla totiž stržena. Přesto je důležité ji zmínit, neboť je to třetí stavba do čísla tři. A v souvislosti se Slavonicemi je důležité zmínit číslo tři. Tři brány, tři kašny (dochovaly se také jen dvě), tři kostely, náměstí o třech stranách... Jen dobrých hospod se člověk nedopočítá. Pokud se totiž nevyžíváte v lokálech třetí cenové, nabízí se v nejbližším okolí centra jen jedna fajnová restaurace. Ta ale stojí za to: jmenuje se Besídka a nachází se v jednom z historicky nejcennějších renesančních domů. Název hospoda dostala podle nejslavnější hry divadla Sklep, jejíž členové dům krátce po revoluci "zokupovali". Vaří se tu skvěle, porce jsou obrovské. Ještě víc ovšem potěší fakt, že káva i čaj se tu narozdíl od mnoha jiných hospod nenalévá do náprstků, ale do pořádných mařížských hrnků.

Besídka stojí na horním náměstí. To je velmi úzké a plné renesančních městských domů. Průčelí jsou obvykle členěna nádhernou sgrafitovou, v mnoha případech i figurální výzdobou. Uvnitř domů jsou pak často k vidění různé druhy sklípkových kreseb zhruba ze šestnáctého století. Například v domě vedle Řeznictví na Dolním náměstí, který dnes obsadili vietnamští obchodníci: nad jejich levnými oděvy se klene strop, který vyráží dech.

Na závěr - po prohlídce města - by si člověk neměl nechat ujít prohlídku místo podzemí. Ovšem není to akce pro klaustrofobiky či lidičky větší tělesné konstituce. Výška sklepů, kterými skupina prochází, činí zhruba sto padesát centrimetrů a nejužší místo, kterým je potřeba se protáhnout, měří jenom šedesát centrimetrů. Průvodce tak dostává prostor pro vtipné rady, jak místem postupovat: nejprve vytočit levé rameno, nakročit levou nohu, krok sun krok...

Pikantní na celé exkurzy do podzemi je, že sklepy jsou částečně zatopené. Každý návštěvník proto vyfasuje za cenu vstupenky (kolem dvaceti korun) obří vojenské holínky, které se natahují na vlastní obuv a přezkou se zavazují k pásku. Na to vše patří legrační dlouhá pláštěnka. Když skupina po půl hodině vyleze z podzemí na druhé straně náměstí, nezbývá nic jiného, než v tomto atomovém krytu pochodovat městem.

 

Informace k článku poskytli průvodci J. Dostál: 0332/493 014, 493 502 - Slavonice, Muzeum

a  ing. Karásek - 0332/493 512  Karasek@sendme.cz