Tu propadlé pole, tu záhadný vstup do jeskyně. K tomu výborné víno a třeba vzácné plemeno koní. Řada zajímavostí nad zemí i pod ní. Takový je Kras, který dal jméno všem podobným útvarům na světě a který se rozkládá na území tří států Slovinska, Itálie a Chorvatska.
Zvláštnost tohoto území nenarušily ani časté změny hranic, které obyvatele neustále rozdělovaly. T i pokládají Kras nejen za přírodní, ale i za svébytný kulturní a civilizační útvar. Vydáte-li se z Lublaňské kotliny na jihozápad směrem k přístavu Terst, otevře se před vámi pestrá scenerie typických krasových útvarů. Podél cesty se začnou se stále větší hustotou vyskytovat vápencové kameny a skalní bloky,které v dávných dobách vyhlodalo moře a také řeky,které si později našly svou cestu do podzemí. Smrkový les vystřídají borovice a jalovec, kterým se daří na kamenitém podloží, namísto rovných polí se objevují typické prohloubeniny,které vznikly prolomením jeskynních stropů. Slovinština je označuje slovem vrtača. Zemědělci zápasící často na Krasu s nedostatkem dobré půdy využívají tyto prohlubně jako velmi úrodná pole: na dnu vrtač se totiž shromažďuje nejlepší zemina. Jen ve Slovinsku se v podzemí skrývá více než 6000 jeskyň. Řada z nich se na některých místech propadá i v současnosti a tvář Krasu se tak mění každým dnem. Nejvíce Kras proslavily rozsáhlé jeskynní komplexy, které lze najít ve všech jeho částech. Turisticky nejznámější jeskyní je Postojnská jeskyně, ležící přibližně v polovině cesty mezi Lublaní a Terstem pod městem Postojna. »Na hlavu si pozor dávat nem usíte,« směje se jeden z průvodců, když turisté bezděčně ucukávají hlavami při jízdě speciálním vlakem do hlubin země. Průvodci, kteří hovoří všemi světovými jazyky, vás pak provedou kouzelným podzemním rájem plným krápníků všemožných tvarů, z nichž nejznámějším je tzv. závěs (zavesa) - visící útvar z téměř průhledného vápence mající tvar shrnutého závěsu, kterým v duhových barvách probleskuje elektrické osvětlení. Jednotlivá údolí jsou spojena mosty, které přes hlubiny vystavěli zajatci za druhé světové války. Jeskyně v té době sloužila jako skladiště zbraní italských fašistů. Pokud jste nadšenými zoology, jistě vás potěší pohled na slepého macaráta jeskynního, který se v chladném prostředí jeskyň dožívá i sta let. Postojnská jeskyně je největší jeskyní ve Slovinsku. T ím pádem je také nejvíce postižena návalem turistů. Kdo si chce vychutnat podzemní krásy ve větším klidu, m ůže navštívit řadu dalších jeskyní, které mohou Postojnské směle konkurovat. V e Slovinsku jsou to především Pivka, ležící asi 20 kilometrů jižně od Postojné, největší vodní jeskyně ve Slovinsku - Planinská - a dále Škocjanské jeskyně, Divačská jeskyně a jeskyně V ilenica, které leží na hranicích s Itálií. V ilenica je podle některých údajů vůbec nejstarší turisty navštěvovanou jeskyní na světě. Vstupné se zde totiž začalo vybírat již počátkem 17. století před třicetiletou válkou. Všechny jeskyně se nacházejí na spojnici Lublaň - T erst, podobně jako Briščická jeskyně (Grotta gigante), ležící již v Itálii. Některé jeskyně se využívají také k jiným než turistickým účelům: výborná akustika přímo vyzývá k pořádání koncertů a divadelních představení. Ale přišel čas občerstvit se. Pokud chce návštěvník dodržet zvyklosti místa, tak by měl ochutnat některé místní produkty v řadě hospůdek a farem přivydělávajících si ekologickou turistikou. Vynikající je typický místní pršut - syrová vepřová kýta namočená v oleji a koření, která se 18 měsíců suší na prudkém větru zvaném burja. Pokud jste milovníky dobrých polévek, m usíte vyzkoušet některou z lehkých zeleninových polévek (minestrone) nebo tzv. jótu - zelnou nebo řepnou zahušťovanou polévku. K pití je potom jediná možnost: výborné červené víno teran, které se pěstuje a prodává pouze na Krasu. Cestovatel, který ukonejšil své chuťové buňky a žaludek, zamíří ve směru k T erstu do malého krasového městečka Lipica, jež leží na samotných hranicích s Itálií. Lipica se po celém světě proslavila šlechtěním lipicánů, elegantních bílých koní určených k vysoké drezuře. Stáje lze projít s průvodcem a při hopsání na hřbetě koně, který neměl to štěstí a neprošel náročným výběrem k dalšímu šlechtění, se můžete oddávat snění o životě králů a hrabat, jimž tito ušlechtilí koně v minulosti zpříjemňovali život. Nejlepší lipicáni prožijí svůj život ve velmi přísném režimu podřízeném šlechtitelským záměrům. Výkřikům obdivu se neubráníte, pokud budete po Krasu cestovat i dále směrem do Itálie. Slovinsko-italskou hranici lze překročit v Lipici nebo na přechodu Sežana-Fernetti. V Itálii je Kras (v italštině Carso) ukončen v místech, kde prudce poklesne a setká se s mořem Terstský záliv. Tady se otevírá úchvatný pohled na vysoké bílé skály, mezi kterými se místy nacházejí malé pláže, např. Sistiana. Podél moře se můžete vypravit na procházku po tzv. Napoleonově cestě (Villa Opicina Prosecco) nebo cestě básníka Rilka (Sistiana - Duino). Cesty vás zavedou zpět na pobřežní kopce, odkud podle místních m ůžete za slunečného počasí vidět údajně až do Benátek.
Autoři jsou spolupracovníci redakce
* * *
Může se hodit
Z Lublaně do Postojnéa dále do Terstu se můžete vypravit vlakem (cena jízdenky do Postojnéje 100 Kč, do Terstu 300 Kč) nebo autobusem. Pro cestu autem můžete zvolit dálnici (platí se poplatky) nebo romantickou tzv.starou cestu, která se zařezává přímo do Krasových skal. V Itálii vám nedoporučujeme stopovat. V turistické sezoně můžete očekávat velké fronty jak na hlavních turistických místech, tak na hranicích. Cena vstupenky do jeskyně v Postojné vyjde v přepočtu na 350 Kč, studenti platí polovinu.
Zvláštnost tohoto území nenarušily ani časté změny hranic, které obyvatele neustále rozdělovaly. T i pokládají Kras nejen za přírodní, ale i za svébytný kulturní a civilizační útvar. Vydáte-li se z Lublaňské kotliny na jihozápad směrem k přístavu Terst, otevře se před vámi pestrá scenerie typických krasových útvarů. Podél cesty se začnou se stále větší hustotou vyskytovat vápencové kameny a skalní bloky,které v dávných dobách vyhlodalo moře a také řeky,které si později našly svou cestu do podzemí. Smrkový les vystřídají borovice a jalovec, kterým se daří na kamenitém podloží, namísto rovných polí se objevují typické prohloubeniny,které vznikly prolomením jeskynních stropů. Slovinština je označuje slovem vrtača. Zemědělci zápasící často na Krasu s nedostatkem dobré půdy využívají tyto prohlubně jako velmi úrodná pole: na dnu vrtač se totiž shromažďuje nejlepší zemina. Jen ve Slovinsku se v podzemí skrývá více než 6000 jeskyň. Řada z nich se na některých místech propadá i v současnosti a tvář Krasu se tak mění každým dnem. Nejvíce Kras proslavily rozsáhlé jeskynní komplexy, které lze najít ve všech jeho částech. Turisticky nejznámější jeskyní je Postojnská jeskyně, ležící přibližně v polovině cesty mezi Lublaní a Terstem pod městem Postojna. »Na hlavu si pozor dávat nem usíte,« směje se jeden z průvodců, když turisté bezděčně ucukávají hlavami při jízdě speciálním vlakem do hlubin země. Průvodci, kteří hovoří všemi světovými jazyky, vás pak provedou kouzelným podzemním rájem plným krápníků všemožných tvarů, z nichž nejznámějším je tzv. závěs (zavesa) - visící útvar z téměř průhledného vápence mající tvar shrnutého závěsu, kterým v duhových barvách probleskuje elektrické osvětlení. Jednotlivá údolí jsou spojena mosty, které přes hlubiny vystavěli zajatci za druhé světové války. Jeskyně v té době sloužila jako skladiště zbraní italských fašistů. Pokud jste nadšenými zoology, jistě vás potěší pohled na slepého macaráta jeskynního, který se v chladném prostředí jeskyň dožívá i sta let. Postojnská jeskyně je největší jeskyní ve Slovinsku. T ím pádem je také nejvíce postižena návalem turistů. Kdo si chce vychutnat podzemní krásy ve větším klidu, m ůže navštívit řadu dalších jeskyní, které mohou Postojnské směle konkurovat. V e Slovinsku jsou to především Pivka, ležící asi 20 kilometrů jižně od Postojné, největší vodní jeskyně ve Slovinsku - Planinská - a dále Škocjanské jeskyně, Divačská jeskyně a jeskyně V ilenica, které leží na hranicích s Itálií. V ilenica je podle některých údajů vůbec nejstarší turisty navštěvovanou jeskyní na světě. Vstupné se zde totiž začalo vybírat již počátkem 17. století před třicetiletou válkou. Všechny jeskyně se nacházejí na spojnici Lublaň - T erst, podobně jako Briščická jeskyně (Grotta gigante), ležící již v Itálii. Některé jeskyně se využívají také k jiným než turistickým účelům: výborná akustika přímo vyzývá k pořádání koncertů a divadelních představení. Ale přišel čas občerstvit se. Pokud chce návštěvník dodržet zvyklosti místa, tak by měl ochutnat některé místní produkty v řadě hospůdek a farem přivydělávajících si ekologickou turistikou. Vynikající je typický místní pršut - syrová vepřová kýta namočená v oleji a koření, která se 18 měsíců suší na prudkém větru zvaném burja. Pokud jste milovníky dobrých polévek, m usíte vyzkoušet některou z lehkých zeleninových polévek (minestrone) nebo tzv. jótu - zelnou nebo řepnou zahušťovanou polévku. K pití je potom jediná možnost: výborné červené víno teran, které se pěstuje a prodává pouze na Krasu. Cestovatel, který ukonejšil své chuťové buňky a žaludek, zamíří ve směru k T erstu do malého krasového městečka Lipica, jež leží na samotných hranicích s Itálií. Lipica se po celém světě proslavila šlechtěním lipicánů, elegantních bílých koní určených k vysoké drezuře. Stáje lze projít s průvodcem a při hopsání na hřbetě koně, který neměl to štěstí a neprošel náročným výběrem k dalšímu šlechtění, se můžete oddávat snění o životě králů a hrabat, jimž tito ušlechtilí koně v minulosti zpříjemňovali život. Nejlepší lipicáni prožijí svůj život ve velmi přísném režimu podřízeném šlechtitelským záměrům. Výkřikům obdivu se neubráníte, pokud budete po Krasu cestovat i dále směrem do Itálie. Slovinsko-italskou hranici lze překročit v Lipici nebo na přechodu Sežana-Fernetti. V Itálii je Kras (v italštině Carso) ukončen v místech, kde prudce poklesne a setká se s mořem Terstský záliv. Tady se otevírá úchvatný pohled na vysoké bílé skály, mezi kterými se místy nacházejí malé pláže, např. Sistiana. Podél moře se můžete vypravit na procházku po tzv. Napoleonově cestě (Villa Opicina Prosecco) nebo cestě básníka Rilka (Sistiana - Duino). Cesty vás zavedou zpět na pobřežní kopce, odkud podle místních m ůžete za slunečného počasí vidět údajně až do Benátek.
Autoři jsou spolupracovníci redakce
* * *
Může se hodit
Z Lublaně do Postojnéa dále do Terstu se můžete vypravit vlakem (cena jízdenky do Postojnéje 100 Kč, do Terstu 300 Kč) nebo autobusem. Pro cestu autem můžete zvolit dálnici (platí se poplatky) nebo romantickou tzv.starou cestu, která se zařezává přímo do Krasových skal. V Itálii vám nedoporučujeme stopovat. V turistické sezoně můžete očekávat velké fronty jak na hlavních turistických místech, tak na hranicích. Cena vstupenky do jeskyně v Postojné vyjde v přepočtu na 350 Kč, studenti platí polovinu.
