Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Království balvanů v bílém

aktualizováno 
Linkový autobus ze Salisbury se pomalu sune mezi bílými poli k Avebury. Jízdu zpomaluje sníh neodklizený z vozovky. Řidička autobusu si nakvašeně stěžuje jedné pasažérce na údržbu silnic. Turista však může mít jen radost - megality v "pocukrovaném" poli vypadají úžasně fotogenicky.

Už ze silnice je v běloučké pokrývce dobře vidět spousta pískovců stojících osaměle či ve skupinkách. Jeden je tak "nalepen" k asfaltce, že připomíná poněkud vzrostlejší patník. Autobus totiž právě protnul menhirovou alej, která se pak vine dál rovnoběžně se silnicí.

Obyčejně neobyčejná Avebury

Se čtyřicetiminutovým zpožděním vystupuji ve vesničce Avebury. Nebylo by na ní nic pozoruhodného, kdyby nebyla postavena uprostřed kruhů obrovských balvanů, které tam kdysi vztyčili prehistoričtí lidé.

Silnice, které do vesnice vedou, rozdělují starodávnou kružnici na téměř pravidelné čtvrtiny. Jako když rozkrojíte borůvkový koláč. Poněkud nešťastné chování vůči památce, která je stará zhruba 4500 let. Ale ve středověku, kdy vesnice vznikla, se na historické hodnoty monumentu z pradávných dob příliš nedbalo. Můžeme být rádi, že se z výtvoru Praangličanů vůbec něco dochovalo.

Středověkého rolníka jistě netěšilo, že mu obdělávatelnou plochu jeho pozemku zmenšuje nepotřebný šutr. Snažil se ho zbavit. Stejně tak byly balvany nepohodlné i církevním činovníkům, kteří nechali mnohé z pohanských kamenů pohřbít, aby zabránili možným nekřesťanským rituálům.

Vyvrátit a odtáhnout několikatunový pískovec nebyla pro tehdejší zemědělce žádná hračka. Velké množství monolitů však jejich usilovné snaze podlehlo a změnilo se ve stavební materiál. Práce prehistorických předků však byla tak kvalitní, že se ji nezdařilo zcela zlikvidovat. Vztyčených pískovců zbylo dost na to, abychom si dnes mohli udělat představu o monumentálnosti stavby.

Kameny nejsou po krajině roztroušeny náhodně, jak by se dnes mohlo zdát. Vše má systém. Kruh byl oblíbený geometrický útvar starých stavitelů. Stále dobře patrný kruhový příkop a násep, po kterém s nadšením sáňkují místní děti, odděluje Avebury od zbytku světa. Jak byla jáma hluboká a násep vysoký dříve, to se už těžko podaří zjistit. Eroze (ale také třeba malí sáňkaři) vykonala své.

Vnitřní stranu příkopu lemuje neúplná, ale zřetelná kamenná kružnice. To, že uvnitř se nalézaly ještě další dva malé kruhy, by neinformovaný návštěvník podle nepočetných skupinek menhirů ani nepoznal.

Mohutné, lidskou rukou neopracované balvany různých tvarů dosahují až třímetrové výšky a hmotnosti přes dvacet tun. Člověk neodolá pokušení, aby se do nich plnou silou neopřel. Stále pevně drží, jako by byly zapuštěny v betonu. Je to tak lepší. Kdo by se také chtěl dočkat stejného osudu jako středověký holič, jehož pozůstatky (včetně lazebnických pomůcek) se ve dvacátém století našly pod jedním padlým monolitem.


Až dvacet tun těžké kameny dovlekli do Avebury pomocí primitivní techniky dávní obyvatelé Anglie z lomů ve vzdáleném Walesu

Záhada aveburských kruhů

Jak aveburské kruhy vypadaly v plné kráse, víme. Ale vůbec netušíme, k jakému účelu vlastně sloužily? Chrám k uctívání božstev, netradiční kalendář, pohřebiště pro elitní společnost, naváděcí systém pro přistání mimozemské lodi? Odpověď na tuto otázku zahalila uběhlá staletí.

V Avebury ji nedávají ani dvě muzea umístěná v bývalých stodolách. Dozvíme se však, jak se Praangličanům podařilo kamenný "labyrint" vystavět. Dopravit balvany do jižní Anglie musela být pěkná makačka, vždyť některé z nich mají svůj původ až v lomech ve Walesu. Jejich transport by byl velkou výzvou i pro dnešní stěhováky.

Dávní obyvatelé salisburské planiny se však obešli bez jeřábů, náklaďáků a další všemožné techniky. Stačilo jim několik osekaných kmenů, na které břemeno navalili, koulením klád ho přemístili desítky kilometrů daleko. Pak už ho s použitím principu páky stačilo vyklopit do předem vykopané díry, zasypat zeminou a udusat ji. Jednoduché jako facka - alespoň podle archeologů.

Není se co divit, že při tomto způsobu práce se zhotovení mysteriózního díla věnovalo několik dávnověkých generací. Co je proti tomu několikaletý skluz ve spuštění temelínské atomové elektrárny?

Jedno ze "stodolních" muzeí nese jméno Alexandra Keillera - člověka, který před sedmdesáti lety Avebury zviditelnil pro odbornou i širokou veřejnost. Bohatý nadšenec ve vesnici a v jejím okolí vykoupil pozemky a zahájil rozsáhlý archeologický výzkum. Pustil se i do "exhumace" kamenů, které byly před staletími z náboženských důvodů pohřbeny horlivými křesťany, a znovu je zapustil na původní místo.

Aveburskými kruhy však nebyla stavitelská megalomanie předků ukojena. Vybudovali i něco, co bychom mohli označit za anglickou pyramidu. Jen ta sfinga chybí.

V rovině se zvedá připlacatělý kužel obrostlý trávou, který tak trochu připomíná zmenšeninu Řípu. Stavěl se po patrech navršováním křídové zeminy. Před dokončením připomínal stupňovitou pyramidu v Mexiku, pak však byly schody mezi patry zasypány hlínou a celý plášť kužele pokryt křídou, takže zářil do dáli jako bílý maják. Proč salisburský kopec prehistoričtí Angličané "uplácali", je však dosud nevyluštěná tajenka.

Západní kennetská mohyla

Bahnitá turistická stezka rozmáčená tajícím sněhem vás dovede až k Západní kennetské dlouhé mohyle. Zde není důvod o smyslu stavby pochybovat. Padesát objevených koster mluví jasnou řečí. Do stometrové hrobky, jejíž stěny i střecha jsou z kamenných bloků, lze bez jakýchkoliv zábran vstoupit. Stačí jen proklouznout mezi vchodovými pískovci a už z hlavní chodbičky můžete nahlížet do apsid, které měly být místem posledního odpočinku pro velmože kmene. S archeology tehdy nikdo nepočítal.

Nazpět do středu kružnice se dá vrátit po promenádě dlouhé tři kilometry, kterou z obou stran jako stráž obklopují menhiry. Na střídačku malé čtvercové a velké podlouhlé. Podle Keillera symbolizují ženský a mužský princip. Po této "pohlavní" aleji, kde sem tam nějaký ten "úd" chybí, dojdete téměř až na autobusovou zastávku.

Tajuplné Stonehenge

Článek už se blíží ke konci a já se stále nedostal k mnohem slavnějšímu, o třicet kilometrů jižněji položenému Stonehenge. Proč?

Tajuplné Stonehenge připomínající polorozpadlý zahradní altánek je technicky dokonalejší než Avebury. Balvany (navíc opracované) jsou nejen zapuštěny do země, ale k tomu jsou navrch navzájem pospojované "stříškou" z pískovcových bloků. K tomu už páka nestačila, ale to, jak je dostávali nahoru, je opět záhada - stejně jako účel stavby. Ale na to už jsme si u megalitů zvykli.

Mnozí fotografové uvítají, že se jim celá stavba na rozdíl od roztahaného Avebury bez problému vejde do hledáčku fotoaparátu. A tady začíná problém. Zatímco v Avebury a jeho okolí můžete strávit půlden a stále nacházet zajímavé objekty, ve Stonehenge po vyslechnutí vyprávění audioprůvodce nemáte už do čeho píchnout. I kolem něj byly další památky na dávno minulou dobu, ale laik bez archeologického vzdělání bude jejich zbytky považovat maximálně za terénní nerovnosti. Pokud je vůbec postřehne.

Zatímco v Avebury si můžete každý balvan prohlédnout a omakat, jak chcete a zadarmo, za plot ke Stonehenge se dostanete jen po zaplacení mastného vstupného. Kolem stavby se vine jen uzoučký chodník, na němž se v každou roční dobu mačká hrozen turistů. Na prohlídku zblízka zapomeňte, průvodkyně napomínají každého, kdo udělá z chodníku jen úkrok stranou. Dvacetimetrová vzdálenost vám musí stačit.

Tím nechci říct, že Stonehenge můžete s klidným svědomím vynechat. Máte-li však málo času a rozhodujete se mezi Stonehenge a Avebury, nenechte se oklamat proslaveným jménem a volte určitě druhou možnost. V Avebury si můžete na pradávnou historii sáhnout - doslova a do písmene.

Bez ohledu na roční dobu a počasí se "dveře" u Stonehenge netrhnou. Turistů zvědavých spatřit záhadnou stavbu na vlastní oči se najde vždycky dost.

Až dvacet tun těžké kameny dovlekli do Avebury pomocí primitivní techniky dávní obyvatelé Anglie z lomů ve vzdáleném Walesu.

Avebury

Stonehenge pod sněhem. K tomu, abyste fotograficky zachytili zasněžený Stonehenge, potřebujete pořádný kus štěstí. Kvůli mírnému počasí se sněhu v Anglii příliš nedaří.

Stonehenge

Autoři: ,




Nejčtenější

Dlouhý vlak do Rumunska
VIDEO: Půlkilometrový vlak RegioJetu se vydal na cestu do Rumunska

Soukromý dopravce RegioJet vypravil v úterý v podvečer svůj nejdelší vlak v historii. Souprava míří do rumunského Eibentálu, kam veze více než tisíc hudebních...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Další z rubriky

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.