Království balvanů v bílém

Linkový autobus ze Salisbury se pomalu sune mezi bílými poli k Avebury. Jízdu zpomaluje sníh neodklizený z vozovky. Řidička autobusu si nakvašeně stěžuje jedné pasažérce na údržbu silnic. Turista však může mít jen radost - megality v "pocukrovaném" poli vypadají úžasně fotogenicky.

Už ze silnice je v běloučké pokrývce dobře vidět spousta pískovců stojících osaměle či ve skupinkách. Jeden je tak "nalepen" k asfaltce, že připomíná poněkud vzrostlejší patník. Autobus totiž právě protnul menhirovou alej, která se pak vine dál rovnoběžně se silnicí.

Obyčejně neobyčejná Avebury

Se čtyřicetiminutovým zpožděním vystupuji ve vesničce Avebury. Nebylo by na ní nic pozoruhodného, kdyby nebyla postavena uprostřed kruhů obrovských balvanů, které tam kdysi vztyčili prehistoričtí lidé.

Silnice, které do vesnice vedou, rozdělují starodávnou kružnici na téměř pravidelné čtvrtiny. Jako když rozkrojíte borůvkový koláč. Poněkud nešťastné chování vůči památce, která je stará zhruba 4500 let. Ale ve středověku, kdy vesnice vznikla, se na historické hodnoty monumentu z pradávných dob příliš nedbalo. Můžeme být rádi, že se z výtvoru Praangličanů vůbec něco dochovalo.

Středověkého rolníka jistě netěšilo, že mu obdělávatelnou plochu jeho pozemku zmenšuje nepotřebný šutr. Snažil se ho zbavit. Stejně tak byly balvany nepohodlné i církevním činovníkům, kteří nechali mnohé z pohanských kamenů pohřbít, aby zabránili možným nekřesťanským rituálům.

Vyvrátit a odtáhnout několikatunový pískovec nebyla pro tehdejší zemědělce žádná hračka. Velké množství monolitů však jejich usilovné snaze podlehlo a změnilo se ve stavební materiál. Práce prehistorických předků však byla tak kvalitní, že se ji nezdařilo zcela zlikvidovat. Vztyčených pískovců zbylo dost na to, abychom si dnes mohli udělat představu o monumentálnosti stavby.

Kameny nejsou po krajině roztroušeny náhodně, jak by se dnes mohlo zdát. Vše má systém. Kruh byl oblíbený geometrický útvar starých stavitelů. Stále dobře patrný kruhový příkop a násep, po kterém s nadšením sáňkují místní děti, odděluje Avebury od zbytku světa. Jak byla jáma hluboká a násep vysoký dříve, to se už těžko podaří zjistit. Eroze (ale také třeba malí sáňkaři) vykonala své.

Vnitřní stranu příkopu lemuje neúplná, ale zřetelná kamenná kružnice. To, že uvnitř se nalézaly ještě další dva malé kruhy, by neinformovaný návštěvník podle nepočetných skupinek menhirů ani nepoznal.

Mohutné, lidskou rukou neopracované balvany různých tvarů dosahují až třímetrové výšky a hmotnosti přes dvacet tun. Člověk neodolá pokušení, aby se do nich plnou silou neopřel. Stále pevně drží, jako by byly zapuštěny v betonu. Je to tak lepší. Kdo by se také chtěl dočkat stejného osudu jako středověký holič, jehož pozůstatky (včetně lazebnických pomůcek) se ve dvacátém století našly pod jedním padlým monolitem.


Až dvacet tun těžké kameny dovlekli do Avebury pomocí primitivní techniky dávní obyvatelé Anglie z lomů ve vzdáleném Walesu

Záhada aveburských kruhů

Jak aveburské kruhy vypadaly v plné kráse, víme. Ale vůbec netušíme, k jakému účelu vlastně sloužily? Chrám k uctívání božstev, netradiční kalendář, pohřebiště pro elitní společnost, naváděcí systém pro přistání mimozemské lodi? Odpověď na tuto otázku zahalila uběhlá staletí.

V Avebury ji nedávají ani dvě muzea umístěná v bývalých stodolách. Dozvíme se však, jak se Praangličanům podařilo kamenný "labyrint" vystavět. Dopravit balvany do jižní Anglie musela být pěkná makačka, vždyť některé z nich mají svůj původ až v lomech ve Walesu. Jejich transport by byl velkou výzvou i pro dnešní stěhováky.

Dávní obyvatelé salisburské planiny se však obešli bez jeřábů, náklaďáků a další všemožné techniky. Stačilo jim několik osekaných kmenů, na které břemeno navalili, koulením klád ho přemístili desítky kilometrů daleko. Pak už ho s použitím principu páky stačilo vyklopit do předem vykopané díry, zasypat zeminou a udusat ji. Jednoduché jako facka - alespoň podle archeologů.

Není se co divit, že při tomto způsobu práce se zhotovení mysteriózního díla věnovalo několik dávnověkých generací. Co je proti tomu několikaletý skluz ve spuštění temelínské atomové elektrárny?

Jedno ze "stodolních" muzeí nese jméno Alexandra Keillera - člověka, který před sedmdesáti lety Avebury zviditelnil pro odbornou i širokou veřejnost. Bohatý nadšenec ve vesnici a v jejím okolí vykoupil pozemky a zahájil rozsáhlý archeologický výzkum. Pustil se i do "exhumace" kamenů, které byly před staletími z náboženských důvodů pohřbeny horlivými křesťany, a znovu je zapustil na původní místo.

Aveburskými kruhy však nebyla stavitelská megalomanie předků ukojena. Vybudovali i něco, co bychom mohli označit za anglickou pyramidu. Jen ta sfinga chybí.

V rovině se zvedá připlacatělý kužel obrostlý trávou, který tak trochu připomíná zmenšeninu Řípu. Stavěl se po patrech navršováním křídové zeminy. Před dokončením připomínal stupňovitou pyramidu v Mexiku, pak však byly schody mezi patry zasypány hlínou a celý plášť kužele pokryt křídou, takže zářil do dáli jako bílý maják. Proč salisburský kopec prehistoričtí Angličané "uplácali", je však dosud nevyluštěná tajenka.

Západní kennetská mohyla

Bahnitá turistická stezka rozmáčená tajícím sněhem vás dovede až k Západní kennetské dlouhé mohyle. Zde není důvod o smyslu stavby pochybovat. Padesát objevených koster mluví jasnou řečí. Do stometrové hrobky, jejíž stěny i střecha jsou z kamenných bloků, lze bez jakýchkoliv zábran vstoupit. Stačí jen proklouznout mezi vchodovými pískovci a už z hlavní chodbičky můžete nahlížet do apsid, které měly být místem posledního odpočinku pro velmože kmene. S archeology tehdy nikdo nepočítal.

Nazpět do středu kružnice se dá vrátit po promenádě dlouhé tři kilometry, kterou z obou stran jako stráž obklopují menhiry. Na střídačku malé čtvercové a velké podlouhlé. Podle Keillera symbolizují ženský a mužský princip. Po této "pohlavní" aleji, kde sem tam nějaký ten "úd" chybí, dojdete téměř až na autobusovou zastávku.

Tajuplné Stonehenge

Článek už se blíží ke konci a já se stále nedostal k mnohem slavnějšímu, o třicet kilometrů jižněji položenému Stonehenge. Proč?

Tajuplné Stonehenge připomínající polorozpadlý zahradní altánek je technicky dokonalejší než Avebury. Balvany (navíc opracované) jsou nejen zapuštěny do země, ale k tomu jsou navrch navzájem pospojované "stříškou" z pískovcových bloků. K tomu už páka nestačila, ale to, jak je dostávali nahoru, je opět záhada - stejně jako účel stavby. Ale na to už jsme si u megalitů zvykli.

Mnozí fotografové uvítají, že se jim celá stavba na rozdíl od roztahaného Avebury bez problému vejde do hledáčku fotoaparátu. A tady začíná problém. Zatímco v Avebury a jeho okolí můžete strávit půlden a stále nacházet zajímavé objekty, ve Stonehenge po vyslechnutí vyprávění audioprůvodce nemáte už do čeho píchnout. I kolem něj byly další památky na dávno minulou dobu, ale laik bez archeologického vzdělání bude jejich zbytky považovat maximálně za terénní nerovnosti. Pokud je vůbec postřehne.

Zatímco v Avebury si můžete každý balvan prohlédnout a omakat, jak chcete a zadarmo, za plot ke Stonehenge se dostanete jen po zaplacení mastného vstupného. Kolem stavby se vine jen uzoučký chodník, na němž se v každou roční dobu mačká hrozen turistů. Na prohlídku zblízka zapomeňte, průvodkyně napomínají každého, kdo udělá z chodníku jen úkrok stranou. Dvacetimetrová vzdálenost vám musí stačit.

Tím nechci říct, že Stonehenge můžete s klidným svědomím vynechat. Máte-li však málo času a rozhodujete se mezi Stonehenge a Avebury, nenechte se oklamat proslaveným jménem a volte určitě druhou možnost. V Avebury si můžete na pradávnou historii sáhnout - doslova a do písmene.

Bez ohledu na roční dobu a počasí se "dveře" u Stonehenge netrhnou. Turistů zvědavých spatřit záhadnou stavbu na vlastní oči se najde vždycky dost.

Až dvacet tun těžké kameny dovlekli do Avebury pomocí primitivní techniky dávní obyvatelé Anglie z lomů ve vzdáleném Walesu.

Avebury

Stonehenge pod sněhem. K tomu, abyste fotograficky zachytili zasněžený Stonehenge, potřebujete pořádný kus štěstí. Kvůli mírnému počasí se sněhu v Anglii příliš nedaří.

Stonehenge

Autoři: ,

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...