V "paláci" krále Nikoly, rozlehlém domě přeměněném na muzeum, jsou vzpomínky na doby, kdy Černohorci jednali s ostatními státy jako rovní s rovnými. Zde vdávali své dcery, aby uchovali dynastii Petrovičů-Njegošů ve spojení se západními státy a imperiálním Ruskem. Lze zde vidět různé vlajky, obrazy, medaile a notně zažloutlé fotky.
Mnoho Černohorců vzpomíná na dobu nezávislosti s nostalgií, říká průvodce v muzeu a poklepává se do hrudi, aby dal na vědomí, že jde i o něho. Okázalé budovy bývalých velvyslanectví Francie, Anglie, Itálie, Rakouska-Uherska, Ruska a Turecka jsou v tomto malém
městečku rozmístěny jen nedaleko od sebe. Od doby, co se po první světové válce Černá Hora připojila k Srbsku, jsou zavřené a nyní je z nich například škola, konzervatoř či kulturní středisko.
Vnuk posledního krále Nikoly I., Nikola Petrović-Njegoš, žije v Paříži a rozhodně nemá v úmyslu znovu v zemi zavést monarchii. Ale po 80 letech vládne na Balkáně nespokojenost a myšlenky na nezávislost opět ožívají v hlavách mnoha Černohorců. "Všechny státy jako Jugoslávie z roku 1918 i ty, které následovaly, byly vytvořeny ve spěchu a násilí, a proto nemají již z podstaty šanci na přežití," říká Miodrag Živković, předseda opozičního Liberální svazu Černé Hory (LS CG), který prosazuje samostatnost Černé Hory. "Ve vztazích mezi Srbskem a Černou Horou dominovala v minulých 150 letech jen srbská politika, pro kterou je typický imperialismus a pokus o asimilaci Černohorců," dodává.
"Náš návrh samostatnosti není výplodem nějakých romantických snů, ale výrazem touhy vybudoval nezávislý stát, ve kterém by se co nejdříve začalo s reformou od jugoslávského komunismu k moderní ekonomice," vysvětluje předák liberálů. Živković uvádí, že v minulých deseti letech ubylo v Černé Hoře na 100.000 pracovních míst. Na jejich obnovení bude třeba ve spolupráci s mezinárodními finančními institucemi, kam zatím nemá Černá Hora přístup, vynaložit od jednoho do 1,7 miliónu dolarů.
Jedním z častých témat sporů mezi Černohorci je, zda v populaci převažují odpůrci, či příznivci nezávislosti. Podle Živkoviče si dvě třetiny z celkem 650.000 Černohorců přejí nezávislost.
Tento názor ale rozhodně nepodporuje Socialistická lidová strana (SNP), která je spřízněná se Socialistickou stranou Srbska (SPS) jugoslávského exprezidenta Slobodana Miloševiče a jež je v opozici vůči prozápadnímu černohorskému prezidentovi Milu Djukanovičovi.
"Často jsme Djukanoviče vybízeli k vypsání referenda o nezávislosti, protože jsme přesvědčeni, že přes 75 procent lidí si přeje zachovat společný stát se Srbskem," říká člen řídícího výboru strany Emilo Labudović. "V Srbsku žije dvakrát víc Černohorců než ve vlastní Černé Hoře," dodává. "Neexistuje ani jeden Černohorec, který by neměl třeba část rodiny v Srbsku, a to je ten důvod, proč chceme žít spolu v jednom státě."
Ředitelka nezávislého týdeníku Monitor Milka Tadičová uvádí, že většina populace podporuje Djukanovičovy kroky k nezávislosti. Podle několik průzkumů je podle Tadičové 40 procent obyvatel pro nezávislost a přes 30 procent pro volnou konfederaci.
Mnoho Černohorců vzpomíná na dobu nezávislosti s nostalgií, říká průvodce v muzeu a poklepává se do hrudi, aby dal na vědomí, že jde i o něho. Okázalé budovy bývalých velvyslanectví Francie, Anglie, Itálie, Rakouska-Uherska, Ruska a Turecka jsou v tomto malém
městečku rozmístěny jen nedaleko od sebe. Od doby, co se po první světové válce Černá Hora připojila k Srbsku, jsou zavřené a nyní je z nich například škola, konzervatoř či kulturní středisko.
Vnuk posledního krále Nikoly I., Nikola Petrović-Njegoš, žije v Paříži a rozhodně nemá v úmyslu znovu v zemi zavést monarchii. Ale po 80 letech vládne na Balkáně nespokojenost a myšlenky na nezávislost opět ožívají v hlavách mnoha Černohorců. "Všechny státy jako Jugoslávie z roku 1918 i ty, které následovaly, byly vytvořeny ve spěchu a násilí, a proto nemají již z podstaty šanci na přežití," říká Miodrag Živković, předseda opozičního Liberální svazu Černé Hory (LS CG), který prosazuje samostatnost Černé Hory. "Ve vztazích mezi Srbskem a Černou Horou dominovala v minulých 150 letech jen srbská politika, pro kterou je typický imperialismus a pokus o asimilaci Černohorců," dodává.
"Náš návrh samostatnosti není výplodem nějakých romantických snů, ale výrazem touhy vybudoval nezávislý stát, ve kterém by se co nejdříve začalo s reformou od jugoslávského komunismu k moderní ekonomice," vysvětluje předák liberálů. Živković uvádí, že v minulých deseti letech ubylo v Černé Hoře na 100.000 pracovních míst. Na jejich obnovení bude třeba ve spolupráci s mezinárodními finančními institucemi, kam zatím nemá Černá Hora přístup, vynaložit od jednoho do 1,7 miliónu dolarů.
Jedním z častých témat sporů mezi Černohorci je, zda v populaci převažují odpůrci, či příznivci nezávislosti. Podle Živkoviče si dvě třetiny z celkem 650.000 Černohorců přejí nezávislost.
Tento názor ale rozhodně nepodporuje Socialistická lidová strana (SNP), která je spřízněná se Socialistickou stranou Srbska (SPS) jugoslávského exprezidenta Slobodana Miloševiče a jež je v opozici vůči prozápadnímu černohorskému prezidentovi Milu Djukanovičovi.
"Často jsme Djukanoviče vybízeli k vypsání referenda o nezávislosti, protože jsme přesvědčeni, že přes 75 procent lidí si přeje zachovat společný stát se Srbskem," říká člen řídícího výboru strany Emilo Labudović. "V Srbsku žije dvakrát víc Černohorců než ve vlastní Černé Hoře," dodává. "Neexistuje ani jeden Černohorec, který by neměl třeba část rodiny v Srbsku, a to je ten důvod, proč chceme žít spolu v jednom státě."
Ředitelka nezávislého týdeníku Monitor Milka Tadičová uvádí, že většina populace podporuje Djukanovičovy kroky k nezávislosti. Podle několik průzkumů je podle Tadičové 40 procent obyvatel pro nezávislost a přes 30 procent pro volnou konfederaci.
 Cetinje, klášter sv. Petra z počátku 18.století. |
