Takže kde leží? Přece v Řecku, při jeho západním pobřeží, omývaném vodami Jónského moře.
Po pravdě řečeno, není to nic zahanbujícího o tomto zapomenutém koutu světa nevědět. Ono se o něm toho totiž hrozně málo psalo a když, tak jen velmi krátce a útržkovitě. Není divu, vždyť leží mezi turistickými magnety, jako je Korfu a Ithaka, jejichž zvučná jména jistě nikomu cizí nejsou.
A zatímco se na Korfu stavělo a stavělo a turistů se kupilo a kupilo, Lefkada dřímala ve sladkém zapomnění. V tom ji navíc rád udržoval i ten, který jí vlastně předurčil její novodobý vývoj, Aristotelis Onassis. Při jedné ze svých cest jachtou Kristýnou si zamiloval toto místo natolik, že si v roce 1963 v těsné blízkosti obce Nidri koupil od jisté lefkadské rodiny ostrov Skorpios, aby na něm postupně vybudoval své letní sídlo. Po celý zbytek svého života se potom snažil uchránit Lefkadu od živelného růstu turistického ruchu a uchovat ji co nejdéle takovou, jakou byla, když ji poprvé spatřil. A proč ne. Peněz na to měl dost.
Pokrok nezastavíš!
V současné době je to lefkadská prefektura, která sice tolik peněz nemá, ale plnou vahou své autority dbá na dodržování plánu rozvoje ostrova a zvláštního režimu stavebních aktivit zejména v oblasti západního pobřeží.
Dlouhé písečné pláže s nádhernou barvou moře se tu střídají s divokými skalními útvary a zálivy. Právem je tato oblast považována za jednu z nejkrásnějších v celém Středomoří. Řada těchto pláží je i v nejvyšší sezoně s ohledem na jejich velikost takřka liduprázdná a návštěvníkům umožňuje objevit místa a prožít okamžiky, na které se nezapomíná. Pláž Porto Katsiki byla svého času vyhlášena jako 8. nejkrásnější pláž světa.
Že je to práce nelehká, není pochyb. Obyvatelé ostrova jsou lidé srdeční a pohostinní, co jim však většinou chybí, je větší vzdělanost a zkušenosti v oblasti "průmyslu cestovního ruchu". Brrr, to je slovo. Snad budou ještě dlouho nevzdělaní a budou i nadále lpět na svých tradicích a zvyklostech!
Pokroku se však nedá vyhnout. Takže zpět na zem, možná i asfaltovou, protože ty prašné cesty na Lefkadě rok od roku mizí. Ale kdo by se chtěl kodrcat celé dny v prachu? Všeho moc taky škodí. A tak se tvář ostrova mění, ať se to někomu líbí, nebo ne. A nutno dodat, že se to děje s citem a s vědomím zachovat původní ráz ostrova. Tatíček Onassis se asi v hrobě na Skorpiu obracet nebude.
Jaká je dovolená na Lefkadě?
Podle toho, co říkají ti, kteří tu byli, když ne nejlepší, tak určitě jedna z nejlepších, kterou kdy měli. Vrací se sem i několikrát za sebou. Proč? Asi proto, že tu najdou vše, co hledají. Teda kromě kasin a hotelových komplexů s infantilním programem pro děti i dospělé.
Toulat se na motorce, autem nebo i na kole ostrovem, koupat se při východu nebo západu slunce na nádherných plážích, kde celý den nikdo nikoho neobtěžuje, ponořit se s přístrojem do světa ticha a bublat rybám do tance nebo posedět po krásném dni někde v taverně či baru u moře nebo v kopcích. A je toho mnohem víc.
Pro ty, kteří musí stále něco nového objevovat, je tu hned několik tipů v blízkém okolí. Starobylé římské město Nikopolis, které v roce 31 př. n. l. založil císař Augustus poté, co u nadalekého mysu Aktio porazil v námořní bitvě svého rivala Marka Antonia. Tomu sice pomáhala Kleopatra, ale - historikové prominou - pomohla Cesarovi do hrobu, tak proč by nepomohla i jeho nejvěrnějšímu vojevůdci? Budiž jí přičteno k dobru, že tak nejspíš nečinila úmyslně, protože skončila stejně jako oni. Dějiny našich předků jsou kruté, plné násilí a intrik. A protože od nepaměti všechny zajímalo, jak by se komu dostali na kobylku, začali stavět věštírny.
Dvě věštírny na jednom ostrově
Věštírny jsou na Lefkadě hned dvě. Tou první je tajuplná věštírna mrtvých Nekromantion, ležící v blízkosti neméně tajuplné řeky Acheron a bývalého Acheronského jezera, kde měl bájný Chárón převoznickou živnost. Už z názvu Nekromantion vyplývá, že to tu pěkně zavánělo podsvětím. A taky že ano. Budoucnost se tu zjevovala prostřednictvím duší zemřelých z říše samotného Háda. Dodnes se zachovala kobka, ve které k těmto rituálům docházelo.
Fuj, pojďme raději do té druhé, která leží u města Ioannina a nese jméno Dodoni. Je nejstarší v Řecku, hlavním božstvem se tu stal sám Zeus. Jemu byl zasvěcen posvátný starý dub a podle šumění jeho listí psali kněží kladnou, či zápornou odpověď na kovovou destičku, na níž byl vyryt dotaz. Najdeme tu impozantní trosky divadla se stadionem a zbytky Diova chrámu, dnes již bohužel bez kouzelného dubu. Vyvrátit ho nechal v r. 393 císař Theodosius I. Prý, že v zimě stejně nefungoval, a co kdyby byl pod ním ukryt poklad?
Lefkada, to není jen moře a pláže
Ale už zpět k řece Acheron, do vesnice Gliki. Odtud se nabízí několik variant pěších túr do okolí, které je jedinečné a okouzlující. Řeka si tu v mohutném pohoří po staletí hloubí cestu úzkou vápencovou soutěskou a vytváří nespočet zákoutí, lagun a strmých stěn. Dá se jít jak vodou, tak i pěšinou nad soutěskou, část řeky se dá sjet na raftu, dá se tu prostě zůstat několik dní a stále je co objevovat. Že se tu dá i jezdit na koních a že je to paráda, už raději ani říkat nebudu.
Jedeme dál, ještě jednou k městu Ioannina, v jehož blízkosti se nachází podzemní klenot, jeskyně Perama. Byla objevena roku 1940 pastýřem, který se tu schovával před Němci, prozkoumána byla ale později. Je to nejrozsáhlejší jeskynní systém v Řecku. Jeho délka je 1100 metrů, zaujímá plochu 14 800 m čtverečních a krápníková výzdoba je úžasná.
A když už jsme tady, proč nepřidat ještě slabou hodinku jízdy do hor a nenavštívit Národní park Vikos-Aoos a stejnojmenný kaňon Vikos. Je zapsán v Guinessově knize rekordů co do poměru hloubky a šířky skalních stěn, je domovem mnoha rostlinných a živočišných druhů, žije tu vlk, šakal, medvěd nebo orel skalní. Jeho délka je asi 10 km a dnem, kterým protéká stejnojmenná řeka Vikos, se dá celý projít. Toto místo vás určitě dostane. Ať prší, nebo svítí sluníčko. A ty kamenné vesničky kolem!
