Hallstatt: stovky pomalovaných lebek a krásné hory vůkol

Hallstatt, malé městečko u stejnojmenného jezera ve středu Rakouska, se celou svou historii potýká s nedostatkem místa. Na jedné straně si díky tomu uchovalo malebný ráz, na druhé straně tu po staletí museli staří mrtví uvolňovat místo novým mrtvým. Tolik lebek s květinami a hady jako v Halllstattu nenajdete nikde jinde na světě.

Domky a uličky malebného Hallstattu jsou nalepené na skalách nad vodou, západní přístupová cesta musí procházet tunelem v hoře a hřbitov u kostela je tak maličký, že se do něj všichni místní nebožtíci nikdy nemohli vejít. A právě proto najdete v Hallstattu světový unikát – Hallstattskou kostnici, pocházející ze 16. století.

V kobce je 1 200 lebek seřazených podle rodinné příslušnosti. Aby se mohlo v Hallstattu pohřbívat, byly vždy hroby po deseti dvaceti letech otvírány. Dlouhé kosti, které potřebovaly nejvíce místa, hrobník vyzvedl a odvezl daleko za Hallstatt, zatímco lebky se přemístily do kostnice. Ale ne tak, jak to známe odjinud. Zřejmě aby kostlivcům nebylo líto, že přišly o všechny hnáty i hrudní koš, o to větší pozornost se věnovala tomu, co zbylo – hlavám.

V městečku u jezera se musely skelety nejprve pořádně očistit a nechat vybělit sluncem a měsícem. Pak je dostali do rukou lidoví malíři. Na lebkách v kostnici tak uvidíte nejrůznější ornamenty. Stejně jako jsou hroby zdobeny květinami, jsou zdejší lebky dekorovány květy, listím i zvířecími symboly. A na každé je jméno jejího nositele, datum jeho narození i úmrtí.

Ledový unikát

Málokdo ví, že hora Krippenstein (2100 m) nad Halštatským jezerem ve svém nitru ukrývá přes šedesát kilometrů jeskyní. Názvy zpřístupněných jeskynních prostor jsou spojeny s operami Richarda Wagnera.

V Obří ledové jeskyni, kam se můžete jít podívat z mezistanice lanovky Schönbergalm, se v létě pořádají koncerty klasické hudby.

V kostnici uvidíte hned pod křížem dvě lebky, které mají na čelních kostech znamení hada jako připomenutí dědičného hříchu Adama a Evy. Na skeletech je často dubové listí, představující slávu, i vavřín charakterizující vítězství. Břečťan je tu symbolem života a růže vypráví o lásce.

V současnosti už není nutné vyzvedávat tělesné ostatky ze země, protože lidé upřednostňují zpopelnění v salcburském krematoriu. Ačkoliv je přání být uložen do kostnice dnes velmi řídké, zvyk zůstal zachován. Ten, kdo touží být pohřben v kostnici, musí své přání zakotvit v testamentu. Pak je jeho lebka po patnácti letech odpočinku v hrobě vyzvednuta, chemicky preparována a pomalována.

Nejmladší lebka patří ženě, zesnulé roku 1983. Její skelet byl do kostnice umístěn před 16 lety.