Kosovo: lidé jsou stále nervóznější

Lidé v prištinských kavárnách usrkávají své oblíbené cappuccino nebo macciato, jako obvykle několikrát denně, a konverzují. O čem? Pochopitelně o situaci v sousední Makedonii. Většina kosovských obyvatel má v Makedonii rodiny, přátele, známé, spolupracovníky. Všichni jsou nervózní, že znovu přijde válka. Když ještě fungovala Titova bývalá Jugoslávie a Albánci jako většinová menšina měli v Kosovu svou autonomii, všechno fungovalo mezi jednotlivými republikami snáz.

Miloševičův diktátorský režim změnil věci k horšímu - zničil vztahy mezi etniky i mezi lidmi, zničil řád lidských hodnot. Z rozhovorů s lidmi v těchto dnech je zřejmé, že obyvatelé Kosova chtějí věřit tomu, že se situace v Makedonii ustálí.

Lidé už mají po krk válčení, uprchlického života a utrpení. V dnešních kosovských vesnicích je vidět většinou jeden a ten samý obrázek: cihly na stavby, malta, lidi pracující i v neděli. Chtějí pokračovat v rekonstrukci svých baráčků, v otvírání kaváren a restaurací, ve vzděláváni svých dětí.

Nechtějí přijít o podporu světa. Důkazem toho jsou výsledky z posledních říjnových voleb, v nichž se přes 60 procent obyvatel vyslovilo proti násilí a pro demokratický způsob řešení problémů. Dnes se nejen většina obyvatel, ale dokonce i hlavní albánští političtí představitelé v Kosovu vyslovují proti radikálním způsobům Albánců v Makedonii. Je to poprvé, kdy se muži tak vzdálených politických ambic a cílů, jako je umírněný Ibrahim Rugova, bývalý velitel Kosovské osvobozenecké armády Hashim Thaci i mladý politický radikál Harudinaj, v něčem shodli, když vyzvali rebely v Makedonii, aby složili zbraně.

Prohlašují, že zbraněmi se politická, občanská a lidská práva Albánců v Makedonii nedají získat. Všichni kromě několika extrémně a nacionálně zaměřených skupin v Kosovu vědí, že je třeba s makedonskou vládou vyjednávat, přestože se to za uplynulých deset let nedařilo tak, jak by podle jejich názoru bylo zapotřebí.