Baťoh a igelitová taška projely rentgenovým detektorem, načež místní usměvavá policistka objevila v nitru batohu mého súdánského vycpaného krokodýla. Jemně jsem zažertoval, ať je opatrná, nebo ji můj mazlík pokouše, ale na vtip vůbec nezareagovala. Namísto úsměvu se křečovitě zamračila, odebrala mi pas i krokodýla a kamsi odběhla.
Zůstal jsem v hale úplně sám a pomalu sledoval, jak poslední lidé mizí v letadle. "Pojďte se mnou," poklepal mí najednou na rameno ohvězdičkovaný oficír s anglickou hůlčičkou a v ruce držel pouta. Navzdory vysoké teplotě mě polil studený pot. V mysli mi vytanuly obrázky a fotografie afrických věznic a já začal dárek pro mou přítelkyni proklínat. Marně jsem vysvětloval, že jsem suvenýr nemohl zakoupit na území Keni a že mám svá práva, která mě v transportu chrání.
"Tak jak to budeme řešit?" usmíval se ležérně oficír a ukazoval na letadlo připravené k odletu. Rázem jsem pochopil, kam míří. Vytáhl jsem peněženku a vsunul policistovi do připravené dlaně deset dolarů. "Vážený pane," drmolil nenasytný policista, "máme tu ale dva problémy, jedním je váš pas a druhý je krokodýl," a podával mi opět mohutnou tlapu. Za dalších deset dolarů byl osvobozen i můj krokodýl.
 Inkriminovaný krokodýl, jehož "osvobození" na letišti stálo 10 dolarů |
