Korsika, perla Středomoří i ráj vysokohorských turistů

Nádherné moře, hory i všudypřítomné památky. Taková je Korsika, které se přezdívá perla Středomoří. Vydejte se s námi na Monte de Oro, Capu d'Orto a Monte Cinto, tři horské štíty, z nichž poslední je vůbec nejvyšším vrcholem Korsiky.
Skály Calanches nad Portským zálivem mají nepřehlédnutelnou rudou barvu.

Skály Calanches nad Portským zálivem mají nepřehlédnutelnou rudou barvu. | foto: David Hainall, pro iDNES.cz

Korsickými horami se od jihovýchodu na jihozápad vine legendární vysokohorská, přibližně 160 km dlouhá trasa zvaná Sentier de Grande Randonnée de la Corse, pro kterou se vžilo zkrácené označení GR 20. Je to velmi náročný, nejméně dvoutýdenní přechod, který každý poutník musí absolvovat "na těžko", protože zde není vybudována síť horských chat, které by pokryly potřeby celé trasy.

I vysokohorský turista, kterého tento dálkový pochod neláká, si jistě přijde na své a alespoň část výstupů na hlavní vrcholy absolvuje právě po legendární GR 20. Zveme vás na tři nádherné vyhlídkové hory, jimž vévodí Monte Cinto, nejvyšší vrchol Korsiky.

Monte de Oro, kopec s českým pivem

Monte de Oro (2 509 m) patří k vyhledávaným horským cílům. Turisté oceňují, že pro výstup i sestup mohou zvolit jinou cestu a navíc mají možnost se vykoupat v kaskádách Anglais.

Časně ráno odjíždíme z kempu v Tattone. Výchozím bodem naší túry bude malá železniční stanice Vizzavona. Od ní se vydáváme po GR 20 značené červenobílým pruhem přes dva mosty, pod námi bublá potok Angone.

Za druhým mostem přicházíme k šipce s nápisem Bergerie du Puzzattelo, Monte d'Oro, ukazující vlevo. Lesní stezka je značená žlutým kruhem. Po slabé hodince stoupání přicházíme k malému potůčku, který je posledním spolehlivým zdrojem na trase, a tak doplňujeme vodu. Na pár potůčků bychom měli narazit i při sestupu, ale podle kamarádových zkušeností mohou být vyschlé.

Netrvá dlouho a z příjemného stínu lesa vycházíme na alpské louky. Sluníčko pálí, na obloze ani mráčku a teplota od zahájení výletu povážlivě stoupla a blíží se ke 30 °C. Se vzrůstající nadmořskou výškou přibývá i kamení, chůze suťovým polem je náročnější.

Vylézáme na příjemnou loučku a traversem v trávě a kamení se dostáváme do sedla. Na vrchol to již není daleko. Necháváme zde hůlky a někteří i batohy a přelézáme první vyšší skalní stupně, ukloněné plotny a suť. Nejzajímavější úsek cesty nás ovšem čeká bezprostředně pod vrcholem. "Ty brďo, fronta!", kroutím nevěřícně hlavou a v příkré suti, pod skoro čtyři metry vysokým kolmým žlabem, hledám nějaké bezpečné místo na stání, kde by nehrozilo zasažení padajícím kamením.

Monte d'Oro je skalnatý kopce, z jehož vrcholu spadají suťové žlaby.

Svahy Monte d'Oro postupně klesají k mořské zátoce.

Přes žlab vede jediná cesta k vrcholu i zpět a my máme smůlu v podobě asi desetičlenné skupiny vedené horskými průvodci. Je to technicky nejnáročnější úsek. "V Tatrách by určitě visel řetěz," brblá kamarádka. Snažím se ji uklidnit, že v Tatrách by řetěz v podobně náročném úseku pravděpodobně opravdu visel, ale že s ním by to byla spíš nuda a že náročnost výstupu se měří nejtěžším místem.

Bez větších obtíží přelézáme žlab a k vrcholovému kříži ve výšce 2 509 metrů je to opravdu kousek. Nejsme tady sami. "Ahoj," hlaholí usměvavý horal, "dáš si loka?" a podává mi plechovku radegastu. Šmátrám do batohu a vytahuju na výměnu svého kozlíka. Výhledy jsou dokonalé a určitě stály za tu dřinu.

Stejnou cestou přes žlab a skalní stupně se vracíme do sedla pro batohy a hůlky a v sedle pak odbočujeme vpravo a hledáme cestu v nepřehledné suti. Mužíků je vidět spousta, ale jsou bohužel stavěné bez jakéhokoliv systému. Řídíme se radou z průvodce, nesestupujeme do údolí a držíme se vpravo pod skalnatým hřebenem. Po něm se dostaneme až do sedla, kde se setkáváme se značenou GR 20, stoupající kolem kaskád Anglais v údolí potoka Angone. Čeká nás sice dlouhý sestup, ale vidina chladivé horské bystřiny nás žene dolů z kopce. Od kaskád Anglais, kde se osvěžíme, pak krátce stoupáme lesem k monumentální zřícenině Fort de Vizzavoune. Dlouhý pochod nás unavil, a tak jsme vděční za již jen velmi krátký sestup do sedla sedla Col de Vizzavona, kde naše putování končí.

Kříž a skupinka Čechů na Monte d'Oro (2 234 m)

Capu d'Orto: tam, kde vládnou ještěrky

Může se hodit

Počasí
I když ostrov Korsika leží v teplém Středomoří, mohou se podnebí a teploty vzduchu značně lišit. Průměrná roční teplota je úctyhodných 16 °C, v horách však v zimě teploty klesají pod bod mrazu a i v létě může být v nejvyšších horských patriích pořádná zima. Ráno tak v létě mohou teploty klesnout pod bod mrazu a můžeme projít po jinovatce, zatímco v poledne se koupeme ve vlastní šťávě při teplotách vyšších než 30 °C.

Značení
Turisticky hojně navštěvované chodníky bývají upravené a solidně značené. Ve vrcholových partiích hor je třeba počítat se stezkami ve štěrkové suti, s většími kameny a skalkami. Kvalita značení většinou velmi pokulhává za tím naším a já si vždycky říkám, že je dobře, že v evropském parlamentu neprošlo sjednocení evropského turistického značení dle francouzského vzoru.

Capu d'Orto (1 294 m) je vyhledávaným vyhlídkovým vrcholem nad přístavním městečkem Porto. Výchozím bodem pro výstup se nám stává parkoviště u městského stadionu poblíž vesnice Piana.

Stoupáme borovicovým lesem, sbíráme obří šišky borovice černé a průhledy mezi stromy obdivujeme krásu rudých porfyrových skal Calanches. Cestou míjíme několik rozcestníků s časovými údaji. Pronásleduje nás tradiční korsické vedro. Mezi kameny a po popadajících kmenech se prohánějí ještěrky korsické. Je jich tolik, že mám strach, abych některou nezašlápl. Čím se dostáváme výš, tím hůře jsou časy uvedené na rozcestnících reálné a dosažitelné.

V sedle Foce d'Orto odbočujeme ostře vlevo. Terén se dramaticky mění. Pohodlná pěšina mezi skalami mizí a stoupáme podle mužíků po ukloněných plotnách a skalkách. Cesta se zdá skoro nekonečná. "Falešných" vrcholů je po cestě hned několik, ale ten pravý je jen jeden. Z vrcholu je nezapomenutelný výhled nejen na okolní hory, ale i na Portský záliv.

Protože máme dost času, cestou zpátky dolů k hřišti se vydáváme na procházku legendárními a vpravdě unikátními a fotografy opěvovanými skalami Calanches. Divoké erodované skály z červeného porfyru se zvedají přímo z moře do výšky kolem 250–350 metrů. Bizarní tvary červených skal provokují naši fantazii a nutí nás vymýšlet nová a originální jména. Nakonec ale zůstaneme u "lákadel" z průvodců – Psí hlava, Maurova hlava, Biskup s monoklem, Medvěd nebo Želva.

Vrchol Capu d'Orto (1 293 m) poskytuje unikátní pohled na Portský záliv.

Monte Cinto, letecký pohled na moře z nejvyšší hory Korsiky

Monte Cinto (2 706 m), nejvyšší korsická hora, se vypíná v departmentu Haute-Course mezi údolími Asco a Golo. Za hezkého počasí prý bývá z vrcholu vidět na oblast od Říma po Marseille. První historicky doložený úspěšný výstup se  připisuje Edouardu Rochatemu, který dosáhl vrcholu v roce 1882 tzv. jižní cestou, která je téměř shodná i s naší výstupovou trasou.

Budík v kempu Camping du Monte Cinto odbíjí pátou hodinu ranní. Na korsické poměry je nezvykle chladno, je potřeba obléknout i větrovku. Celou noc silně foukalo a ani nad ránem se vítr úplně neuklidnil. Situace se ovšem mění s východem slunce.

Východ slunce pod Monte Cinto (2 706 m)

Táboření v kempu pod Monte Cinto je díky stínu stromů velmi příjemné.

Pohodlná široká cesta vede zprvu podél plotu kempu a později se začíná klikatit v serpentinách. V průvodcích se píše, že je možné po ní jet terénním autem a místní pastevci toho hojně využívají. Cesta není nijak zajímavá, ale díky technické nenáročnosti terénu postupujeme rychle. V místě zvaném Bergerie du Petra Pinzula se dáváme vpravo, chvilku klesáme k bublajícímu potůčku a posléze nás čeká krátký výstup k malé salaši Bergerie du Cesta.

Když vidím před sebou mohutný a divoce rozeklaný hřeben Monte Cinta, ptám se sám sebe, kdo tuhle hloupost vymyslel. Ještě není asi osm hodin ráno a sluníčko začíná nepříjemně pařit. Od salaše už jdeme jen a jen do kopce. Tradiční svačinovou zastávku děláme ve výšce 1 667 m u chaty Refuge de l'Erco. Zastavují se tu snad všichni. Záchody bývají většinou otevřené a je možné zde dobrat vodu.

Pod Monte Cinto najdeme velkou přehradu.

Výstup na Monte Cinto vede kolem salaše Bergerie du Cesta a chaty Erco.

Od chaty pak vede v trávě špatně patrná stezka značená kamennými mohylami svahem ke skalám vlevo nad námi. Na jedné z prvních skal po cestě vidíme novou dřevěnou směrovku ukazující směrem na Monte Cinto. U skal se terén mění a narůstá podíl suti. Čeká nás několik skalních bloků s lehčími lezeckými pasážemi, které odrazují některé kamarády v dalším postupu. Několikrát slyším větu: "Končím a jdu dolů".

Pozorně sledujeme mužíky v suti. V duchu nadávám: "To nemůžou ty šutry stavět v jedné jasné linii a ne rozeseté po celém svahu?! Čert aby tu hledal cestu!" Je ale hezky, a tak je stezička mezi kameny a sutí docela dobře vidět.

Na vrcholu Monte Cinto najdeme i vrcholovou knížku.

Pod hřebenem konečně přicházíme na cestu značenou červenými fleky, po které se dáváme vpravo k vrcholu. Žádná lezecká záludnost nás už nečeká, a tak bezpečně dosahujeme Monte Cinta (2 706 m), nejvyššího vrcholu Korsiky. Z vrcholu označeného trochu unaveným dřevěným křížem je nádherný kruhový rozhled. Nevím sice, jestli je opravdu vidět Řím nebo Marseille, ale pohled na moře z téměř třítisícové výšky je opravdu uhrančivý a rozhodně se na něj nezapomíná.

Malebné jezero Lac du Cinto s průzračně čistou vodou leží v nadmořské výšce 2 289 m. Sestupová cesta k chatě Refuge de l'Erco začíná pod vysokou skalní stěnou na levém konci jezera. Opět ji značí mužíci, ale stejně bloudíme. Nedaří se nám nalézt relativně pohodlnou sestupovou cestu v levé části svahu a dostáváme se na skalní práh. Nakonec ale nacházíme ne úplně lezecký sestup a bezpečně dosahujeme chaty Refuge de l'Erco. Sestup do kempu již není orientačně náročný a je možné se vrátit stejnou cestou nebo se dát vpravo na širokou cestu pro terénní vozy.

Čarokrásná příroda středomořského ostrova, divoké hory, čisté moře nebo třeba lahodné víno a milí lidé, to jsou všechno důvody, proč se sem rád vrátím. Pevně věřím, že to nebude dlouho trvat.

MODRÁ: Monte de Oro, ČERVENÁ: Capu d´Orto, ZELENÁ: Monte Cinto

MODRÁ: Monte de Oro, ČERVENÁ: Capu d´Orto, ZELENÁ: Monte Cinto

Autor: , pro iDNES.cz

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...