Je ještě dopolední slunce. Zrovna takové, aby drobné výběžky, dokonale oválné ostrůvky i kopcovité a zcela holé ostrovy osvětlovalo měkkým světlem.
Právě jsme vjeli vstupní branou do národního parku. Připadám si trochu nepatřičně. Zvukem motoru rušíme božský klid, který jemně narušují pouze nárazy větru do napnutých plachet mnohem menších lodí. Ano, božský klid.
Vypráví se totiž, že v dobách, kdy Bůh tvořil svět, zbylo mu v hrsti ještě trocha bílých kamínků. Hodil je do moře a vytvořil fantastické dílo, které obdivují jachtaři z celého světa.
O lidech a měsíční krajině
Pomalu míjíme desítky malých jachet. Znovu a znovu se objevují nové útesy, skály a výstupy, které společně vytvářejí bizarní útvary jitřící vášeň a fantazii.
Nesmírně přesně, zcela bez techniky vyprávějí vyskládané kamenné zídky po úbočích svou starou historii, která dokazuje, že Kornati nebyly od pradávna tolik pustým a melancholickým krajem. Tři tisíce let nazpět vystoupila lidská noha na největší z ostrovů, Kornat, aby zkrotila přírodu a vnutila ji svoji verzi soužití. Jiná lidská ruka pak za vlády Římanů učinila z lesnatého ráje měsíční krajinu...
|
SERIÁL NA JACHTĚ KOLEM CHORVATSKA |
|
2.díl: Za tichem ostrovních zahrad |
Mezi útesy
Loď rozráží dravý proud kanálu a proplouvá mezi ostrohy a útesy. Moře se stříbrně třpytí a z kuchyně zní dalmatská hudba. Pravidelné údery do dřevěného prkénka, které produkuje kuchař Marko, dávají všem hladovcům na horní palubě na srozuměnou, že k obědu bude opět masitá strava.
Loď se zatím pravidelně, spíše klidněji houpe. Jdu si vytáhnout z kajuty techniku, abych zaznamenala tenhle přírodní zázrak. Právě teď se před námi vynořil dozlatova rozpálený vrchol dávného horského masivu, který potom zalilo moře. Ano, opravdu, připomíná měsíční krajinu. Vlastně je měsíční krajinou.
Nehostinné Kornati, téměř neobydlené, osamocené uprostřed Jadranu nabízejí zvláštní harmonii. Není tu nic, co by mohlo vnímání rušit. Moře, hluboké nebe a ostrovy jako dávné vrcholy skal - miliony let staré kulisy nesmírně uklidňují.
Kamenní mužíci a Mrtvé moře
Do zátoky Telaščica na Dlouhém ostrově (Dugi otok) přijíždíme kolem třetí odpoledne. Kotví tu několik lodí, jejichž posádka měla zřejmě podobný nápad - dojít se vykoupat do blízkého Slaného jezera. Říká se mu "Mrtvé moře"; prý člověk může jen tak ležet na hladině. Ležet a nehýbat se. Což si později na vlastní kůži ověřuju.
Správci národního parku se ihned po zakotvení zjevují na palubě našeho "Tvrdého". Kromě 25 kun vstupného si viditelně chtějí prohlédnout cosi na lodi.
|
|
K jezeru je to pět minut chůze, vyrážíme však hned v menší skupince po kamenité stezce podél něj na úpatí kopce Moravjak. Zvládnout 149 metrů nadmořského převýšení se zdá jako půlhodinová legrace. Nakonec se nahoru škrábeme po skaliskách, zcela zpocení, 50 minut. Sice jsme lezli horší cestou, zato to však bylo dál. Tahle hláška se stává pravdou dne.
Těsně předtím, než však začneme stoupat k vrcholu, prožíváme manické nadšení. Na úpatí Moravjaku, na dosah posledních krůpějí vody slaného jezera, je pole "kamenných mužíků".
Nemůžu věřit vlastním očím, desítky a desítky sošek vyskládaných z kamenů do nejrůznějších útvarů, z nichž si ani dva nejsou vzájemně podobní, proti vlnám tříštícím se o útesy - to je tedy zážitek.
Vrchol je dobyt a pohled z něj na Dugi otok, Slané jezero i souostroví Kornati přeje fotografům. Ostrovy se vlní v nespočtech záhybů a zátok, s horizontem v různých výškách nad mořem. Sledujeme svoji předešlou cestu středem národního parku - velký Kornat, maják, rozeklané útesy, kamenné ruiny jako zbytky civilizace.
Naprostou samotou
V pět hodin se dělíme na dvě skupiny. Vetší zůstává na lodi a poklidně odplouvá do přístavu Sali na druhé straně ostrova Dugi otok, menší, šestičlenná, vyráží pěšky. Postupně zapadající slunce, které píchá do očí, z posledních sil vytváří dlouhé stíny.
Jdeme z Telaščice do Sali dost rázným tempem. Alespoň zpočátku. Uprostřed půvabně vlnitého terénu pozoruju místní život, jež sestává z několika klidných jachet, osamělého, ačkoli nyní obydleného domku ve stráni nad vodou a traktůrků s přívěsy, na nichž starousedlíci vozí kromě čerstvé zeleniny i svoje postarší manželky.
Přibližně devět kilometrů se ve své druhé půli mění v souvislé a nepřetržité trhání fíků. Mám ulepené ruce, rty pálí, ale prostě nelze odolat. Každý další strom vypadá, jako by zrovna on plodil ty nejúžasnější "smokve". Velké, šťavnaté, sladké, plné chorvatského slunce.
4.díl seriálu z plavby po Chorvatsku si budete moci přečíst v sobotu 18.září!
|
|
Cestu sponzorovala CK GEOTOUR, |
 Kornati jsou takřka holé a nejsou trvale osídleny. V létě k jejich břehům míří desítky výletních lodí. |
 Takhle vypadají Kornati z ptačí perspektivy |
 Plachetnice v souostroví Kornati |
 Ostrůvek v souostroví Kornati - jeden z chorvatských národních parků |
 "Kamenný mužík" na vrcholu Moravjak - zátoka Telaščica, Dugi otok |
 Pohled z vrcholu Moravjak na Slané jezero na Dugom otoku |
