Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Koprivštica: barevný klenot Bulharska ukrytý v zelených horách

aktualizováno 
Jestliže jste se rozhodli strávit dovolenou v Bulharsku, pak si určitě najděte příležitost k návštěvě Koprivštice, pitoreskního městečka uvnitř pohoří Sredna gora. Poznáte tak jedinečné místo, kde vás omámí dech minulosti, skloubený s unikátní architekturou, bouřlivými událostmi dějin a pohodovým klidem venkova.

Pestré barvy Koprivštice | foto: Jan Doubravnickýpro iDNES.cz

Už samotný příjezd do Koprivštice je fenomenální, městečko totiž leží v nadmořské výši 1 060 metrů. Silnice se sem nejdříve pomalu vyšplhá z údolí a poté vyústí do svěže zelených plání, obklopených zalesněnými pahorky. Jako někde u nás, třeba na Valašsku.

Barevný klenot

Najednou je pryč ta známá balkánská klasika s vyprahlými pastvinami a porosty trnitých křovin. Zde vládne blahodárný horský vzdoušek a když se šťavnaté louky přece jenom rozestoupí, ocitnete se v ulicích půvabného města, které svojí atmosférou přísluší někam hluboko do 19. století. Změna je bezprostřední a nečekaná.

Legendární most na kterém Todor Kableškov výstřelem z třešňového děla zahájil

Legendární most, na kterém Todor Kableškov výstřelem z třešňového děla zahájil dubnové povstání.

Z hlavní komunikace vybíhají do mírných svahů uličky dlážděné ohlazenými placáky, z obou stran vroubené kamennými zdmi. Mohutné brány zdobí kudrlinky dřevořezeb, za nimi probleskují pestře zbarvené fasády jednotlivých stavení, utopené mezi větvovím šeříků, jabloní i smrků.

I když pomalu začínal červen, ovocné dřeviny byly stále v plném květu. Kam až oko dohlédne, vyčnívají nad zelení dvorků temně červené krytiny plochých střech s bílými robustními hranoly komínů. Panorama městečka nehyzdí ani jeden panelák, bytovka nebo novostavba.

Zcela nové objekty totiž musí přísně respektovat tradiční styl, žádné výstřednosti podnikatelského baroka v Koprivštici neprorazí. A to samozřejmě platí i pro jakoukoli moderní architekturu.

Z každé uličky uvnitř města dýchají dávné časy.

Z každé uličky uvnitř města dýchají dávné časy.

Město vyhnanců, obchodníků a spiklenců

Jedna z hypotéz uvádí, že u zrodu Koprivštice stáli tři uprchlíci, kteří tady během tureckého tažení Balkánem našli bezpečné zázemí. Jmenovali se Lambo, Toroman a Arnautin, přičemž jméno posledního může poukazovat na kořeny z oblastí na dnešním albánsko-makedonském pomezí nebo dokonce i albánský původ. (Arnaut je starším synonymem pro Albánce.)

Podle uprchlíků pak byly nazvány i tři hlavní čtvrti města: Lambovska machala, Toroman a Arnaut machala. A protože okolní kraj oplýval mlékem a strdím, pozdější generace těchto tří legendárních pastýřů díky tvrdé dřině a obchodu s živočišnými produkty nehorázně zbohatly. A tak si mohly dovolit i velmi pohodlné bydlení.

Ruku v ruce s ekonomickým vzestupem přišla do Koprivštice také vzdělanost. Zdejší obyvatelé se navíc těšili mnoha výsadám, mohli například svobodně nosit zbraně a Turci prý nesměli přes Koprivštici projíždět na okovaných koních, aby nikoho nerušili hlukem.

Dům povstaleckého vůdce Todora Kableškova

Dům povstaleckého vůdce Todora Kableškova

Jenže ke konci 19. století se už turecká říše nehřála zrovna na výsluní a vůči svým poddaným všech ras a náboženství už neuplatňovala takovou toleranci. Pohádka minulosti byla definitivně pryč.

Upadající stát, řízený nemocným a neurotickým mužem na Bosporu, postupně ovládalo násilí a anarchie. Až konečně mladí, studovaní a nevybouření synci z dobrých rodin naplnili 20. dubna roku 1876 dutý třešňový kmen střelným prachem, škrtli sirkou a salvou z tohoto improvizovaného děla odpálili protiturecké povstání, jehož cílem se stalo osvobození od osmanské nadvlády a vyhlášení nezávislosti Bulharska.

Přestože byla poněkud zmatečná vzpoura tvrdě potlačena, patřila ke stěžejním milníkům na bulharské cestě za svobodou. Proto jsou koprivštické události u Bulharů chovány v posvátné úctě. Příslušníci zámožné vrstvy nakonec za činy svých mladých rodáků zaplatili horentní částku a ochránili tak tehdy dvanáctitisícové město před ohňově-krvavou odplatou.

Rázovité rezidence

Tip na dovolenou

Vydejte se poznávat krásy a zajímavosti Bulharska ještě dnes. Velký výběr zájezdů na Dovolená.iDNES.cz.

Výjimečnou pozici si Koprivštica udržela též během komunistické epochy. Vzhledem k historické důležitosti a společně s výjimečně zachovalou urbánní celistvostí byla v podstatě zakonzervována a prohlášena za město-muzeum.

A to ji nejen zachránilo před experimenty socialistického realismu, ale z hlediska estetických hodnot také vyšvihlo na nejvyšší metu. Nejen v rámci Bulharska, nýbrž celého Balkánského poloostrova.

A to bez sebemenší nadsázky. Přibližně čtyři stovky koprivštických domů jsou původní a po architektonické stránce představují ty nejlepší ukázky slohu doby bulharského národního obrození, tedy 19. století. Úchvatným způsobem v sobě spojují styl osmanských rezidencí, obohacený o lokální prvky, tradiční lidové umění a závany evropského romantismu.

Nejkrásnější interiér najdeme uvnitř domu, který patřil obchodníku s jogurtem

Nejkrásnější interiér najdeme uvnitř domu, který patřil obchodníku s jogurtem Ljutovovi.

Vyznačují se brilantními kombinacemi dřeva s kamenem, mistrovskou řemeslnou prací a pečlivě propracovanou výzdobou. Pestré odstíny omítek činí z každého stavení jedinečný originál. Šest rezidencí je otevřeno návštěvníkům a všechny z nich jsou spojeny s významnými místními rodáky a důležitými osobnostmi na poli kultury, obchodu či organizace dubnového povstání.

Z vnější stránky je pozoruhodný dům kupce Oslekova. Naopak přepychovým interiérem, kde si dokonalý smysl pro účel podává ruku s nejvyšší možnou mírou pohodlí, se honosí Ljutovův dům. Tady se člověk opravdu cítí jako na zámku.

Živý skanzen jako odkaz pro budoucnost

Koprivštica ale zdaleka nepatří do sféry jakési mrtvé expozice. Naopak, pořád zůstává živoucím organismem. Po křivolaké dlažbě se šourají stařenky, některé pořád oděné v černém, zatímco mladší generace posedává v lidové cukrárně na hlavním náměstí.

Ulicemi se často nese klapot koňských kopyt, to když místní sedláci vyrážejí kosit okolní louky, nebo když se obecní úklidová četa pustí do každodenní údržby. Stačí jí k tomu kvalitní koště, lidské ruce a koník s povozem na odpad. Zvládá to stejně dobře jako s multikárou, která by však měla problém poradit si se zákrutami místních úzkých uliček. A stejně by se tady vyjímala jako slon v porcelánu.

Ranní zátiší muzejního města

Ranní zátiší muzejního města

S příchodem soumraku a večerního chládku se turisté přesouvají pod střechy útulných restaurací. A místní si zase rádi odpočinou na zápraží či se zaslouženou sklenicí u stolků před obchody. Nikdo se však navzájem neruší, přítomnost jedněch neobtěžuje druhé a naopak.

Snad i toto je jeden z odlesků dávné Koprivštice, jak se o ní vyjádřil další z bulharských revolucionářů 19. století, Zachari Stojanov. Podle jeho charakteristiky by "Koprivštica byla po celá staletí republikou. Bez senátu, bez ministrů, bez ústavy a prezidenta. Desetkrát liberálnější než Francie a stokrát než Spojené státy“. A zde možná tkví další odkaz města pro dnešek.

Stylové ubytování

Obecně lze konstatovat, že přibližně čtvrtina zástavby slouží účelům spojeným s cestovním ruchem, službami, obchodem a pohostinstvím. Ve zbylých třech čtvrtinách se bydlí. Z toho vyplývá, že cestovatelé tu najdou dostatek možností, kde složit hlavu. Ať již k nim patří hotely nebo hostinské pokoje v soukromí.

Leckdy se v Koprivštici rozdílné světy turistického průmyslu a ryzího bulharského venkova překvapivě propojí. Když jsem do města přijel a zatím pouze monitoroval terén, oslovila mne u veřejných záchodků babka s nabídkou ubytování. Cena byla slušná, tedy pod 10 eur, takže jsem se nijak nezdržoval váháním.

Rázovitá chaloupka pod jejíž střechou jsem v Koprivštici nocoval.

Rázovitá chaloupka, pod jejíž střechou jsem v Koprivštici nocoval.

V temné světnici nízké chaloupky mi povlékla řádně proleželou postel a ponechala mne osudu mezi poličkami plnými bulharské keramiky, skleniček a umělých květin. Na dřevěném obložení stěn pokoje visely koberečky, fotografie zemřelého příbuzenstva a pár vybledlých reklamních kalendářů se spoře oděnými modelkami.

Sprchovat jsem se chodil k babce do kuchyně a na záchod se muselo přes dvůr, do kadibudky s dírou ve zděné podlaze. Ovšem odpočívalo se zde báječně, skutečně jako u babičky.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Koprivštica leží asi 110 km východně od bulharské metropole a dvacet kilometrů od hlavního silničního tahu ze Sofie do Kazanlaku. Byť má s hlavním městem rovněž přímé autobusové spojení, příjemnější a levnější variantu skýtá použití vlaku.

Navíc i frekvence spojení je celkem hustá. Cena jízdenky obnáší částku kolem tří eur, plus euro za mikrobus, který vás od nádraží odveze do 10 kilometrů vzdáleného města. Mikrobusy vždy čekají na příjezd vlaků a jízdnímu řádu železnice jsou také podřízeny jejich zpětné odjezdy z městečka.

Trasy historií i přírodou
Turistické infocentrum sídlí v Koprivštici na náměstí 20. dubna. Během mého pobytu ale bylo nedobytně uzamčeno. Naštěstí publikace o městě zahrnuly do svého sortimentu četné obchody se suvenýry. Ihned vedle infocentra se ukrývá centrální pokladna koprivštického muzea.

Zde si za 3 eura koupíte vstupenku, která vás opravňuje k návštěvě všech šesti muzejních domů. Existuje i poloviční varianta, avšak není cenově výhodná. A pak už jen putujete značeným okruhem městské prohlídkové trasy a naplno si vychutnáváte nádheru jednotlivých rezidencí a podmanivých zákoutí. Pozor! V pondělí je pro veřejnost uzavřen Oslekovův, Kableškovův a Debeljanovův dům, během úterka naopak Karavelovův, Ljutovův a Benkovského.

Výjimečná poloha předurčila Koprivštici k roli ideálního centra pro nenáročnou horskou turistiku. Přímo z centra směřuje značená cesta k nejvyššímu bodu pohoří Sredna gora, 1 604 metrů vysokému vrcholu Bogdan.

Internet
www.koprivshtitza.com
www.koprivshtitsa-bg.com

Autoři:




Nejčtenější

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení (21.8.2017)
Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení, zemřeli nejméně dva lidé

Jihoitalský ostrov Ischia v pondělí večer zasáhlo zemětřesení o síle 4. Agentura Reuters uvedla, že se zřítilo několik budov. Italský list Corriere della Sera...  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Další z rubriky

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.