Už samotný příjezd do Koprivštice je fenomenální, městečko totiž leží v nadmořské výši 1 060 metrů. Silnice se sem nejdříve pomalu vyšplhá z údolí a poté vyústí do svěže zelených plání, obklopených zalesněnými pahorky. Jako někde u nás, třeba na Valašsku.
Barevný klenot
Najednou je pryč ta známá balkánská klasika s vyprahlými pastvinami a porosty trnitých křovin. Zde vládne blahodárný horský vzdoušek a když se šťavnaté louky přece jenom rozestoupí, ocitnete se v ulicích půvabného města, které svojí atmosférou přísluší někam hluboko do 19. století. Změna je bezprostřední a nečekaná.
Legendární most, na kterém Todor Kableškov výstřelem z třešňového děla zahájil dubnové povstání.
Z hlavní komunikace vybíhají do mírných svahů uličky dlážděné ohlazenými placáky, z obou stran vroubené kamennými zdmi. Mohutné brány zdobí kudrlinky dřevořezeb, za nimi probleskují pestře zbarvené fasády jednotlivých stavení, utopené mezi větvovím šeříků, jabloní i smrků.
I když pomalu začínal červen, ovocné dřeviny byly stále v plném květu. Kam až oko dohlédne, vyčnívají nad zelení dvorků temně červené krytiny plochých střech s bílými robustními hranoly komínů. Panorama městečka nehyzdí ani jeden panelák, bytovka nebo novostavba.
Zcela nové objekty totiž musí přísně respektovat tradiční styl, žádné výstřednosti podnikatelského baroka v Koprivštici neprorazí. A to samozřejmě platí i pro jakoukoli moderní architekturu.
Z každé uličky uvnitř města dýchají dávné časy.
Město vyhnanců, obchodníků a spiklenců
Jedna z hypotéz uvádí, že u zrodu Koprivštice stáli tři uprchlíci, kteří tady během tureckého tažení Balkánem našli bezpečné zázemí. Jmenovali se Lambo, Toroman a Arnautin, přičemž jméno posledního může poukazovat na kořeny z oblastí na dnešním albánsko-makedonském pomezí nebo dokonce i albánský původ. (Arnaut je starším synonymem pro Albánce.)
Podle uprchlíků pak byly nazvány i tři hlavní čtvrti města: Lambovska machala, Toroman a Arnaut machala. A protože okolní kraj oplýval mlékem a strdím, pozdější generace těchto tří legendárních pastýřů díky tvrdé dřině a obchodu s živočišnými produkty nehorázně zbohatly. A tak si mohly dovolit i velmi pohodlné bydlení.
Ruku v ruce s ekonomickým vzestupem přišla do Koprivštice také vzdělanost. Zdejší obyvatelé se navíc těšili mnoha výsadám, mohli například svobodně nosit zbraně a Turci prý nesměli přes Koprivštici projíždět na okovaných koních, aby nikoho nerušili hlukem.
Dům povstaleckého vůdce Todora Kableškova
Jenže ke konci 19. století se už turecká říše nehřála zrovna na výsluní a vůči svým poddaným všech ras a náboženství už neuplatňovala takovou toleranci. Pohádka minulosti byla definitivně pryč.
Upadající stát, řízený nemocným a neurotickým mužem na Bosporu, postupně ovládalo násilí a anarchie. Až konečně mladí, studovaní a nevybouření synci z dobrých rodin naplnili 20. dubna roku 1876 dutý třešňový kmen střelným prachem, škrtli sirkou a salvou z tohoto improvizovaného děla odpálili protiturecké povstání, jehož cílem se stalo osvobození od osmanské nadvlády a vyhlášení nezávislosti Bulharska.
Přestože byla poněkud zmatečná vzpoura tvrdě potlačena, patřila ke stěžejním milníkům na bulharské cestě za svobodou. Proto jsou koprivštické události u Bulharů chovány v posvátné úctě. Příslušníci zámožné vrstvy nakonec za činy svých mladých rodáků zaplatili horentní částku a ochránili tak tehdy dvanáctitisícové město před ohňově-krvavou odplatou.
Rázovité rezidence
Tip na dovolenouVydejte se poznávat krásy a zajímavosti Bulharska ještě dnes. Velký výběr zájezdů na Dovolená.iDNES.cz. |
Výjimečnou pozici si Koprivštica udržela též během komunistické epochy. Vzhledem k historické důležitosti a společně s výjimečně zachovalou urbánní celistvostí byla v podstatě zakonzervována a prohlášena za město-muzeum.
A to ji nejen zachránilo před experimenty socialistického realismu, ale z hlediska estetických hodnot také vyšvihlo na nejvyšší metu. Nejen v rámci Bulharska, nýbrž celého Balkánského poloostrova.
A to bez sebemenší nadsázky. Přibližně čtyři stovky koprivštických domů jsou původní a po architektonické stránce představují ty nejlepší ukázky slohu doby bulharského národního obrození, tedy 19. století. Úchvatným způsobem v sobě spojují styl osmanských rezidencí, obohacený o lokální prvky, tradiční lidové umění a závany evropského romantismu.
Nejkrásnější interiér najdeme uvnitř domu, který patřil obchodníku s jogurtem Ljutovovi.
Vyznačují se brilantními kombinacemi dřeva s kamenem, mistrovskou řemeslnou prací a pečlivě propracovanou výzdobou. Pestré odstíny omítek činí z každého stavení jedinečný originál. Šest rezidencí je otevřeno návštěvníkům a všechny z nich jsou spojeny s významnými místními rodáky a důležitými osobnostmi na poli kultury, obchodu či organizace dubnového povstání.
Z vnější stránky je pozoruhodný dům kupce Oslekova. Naopak přepychovým interiérem, kde si dokonalý smysl pro účel podává ruku s nejvyšší možnou mírou pohodlí, se honosí Ljutovův dům. Tady se člověk opravdu cítí jako na zámku.
Živý skanzen jako odkaz pro budoucnost
Koprivštica ale zdaleka nepatří do sféry jakési mrtvé expozice. Naopak, pořád zůstává živoucím organismem. Po křivolaké dlažbě se šourají stařenky, některé pořád oděné v černém, zatímco mladší generace posedává v lidové cukrárně na hlavním náměstí.
Ulicemi se často nese klapot koňských kopyt, to když místní sedláci vyrážejí kosit okolní louky, nebo když se obecní úklidová četa pustí do každodenní údržby. Stačí jí k tomu kvalitní koště, lidské ruce a koník s povozem na odpad. Zvládá to stejně dobře jako s multikárou, která by však měla problém poradit si se zákrutami místních úzkých uliček. A stejně by se tady vyjímala jako slon v porcelánu.
Ranní zátiší muzejního města
S příchodem soumraku a večerního chládku se turisté přesouvají pod střechy útulných restaurací. A místní si zase rádi odpočinou na zápraží či se zaslouženou sklenicí u stolků před obchody. Nikdo se však navzájem neruší, přítomnost jedněch neobtěžuje druhé a naopak.
Snad i toto je jeden z odlesků dávné Koprivštice, jak se o ní vyjádřil další z bulharských revolucionářů 19. století, Zachari Stojanov. Podle jeho charakteristiky by "Koprivštica byla po celá staletí republikou. Bez senátu, bez ministrů, bez ústavy a prezidenta. Desetkrát liberálnější než Francie a stokrát než Spojené státy“. A zde možná tkví další odkaz města pro dnešek.
Stylové ubytování
Obecně lze konstatovat, že přibližně čtvrtina zástavby slouží účelům spojeným s cestovním ruchem, službami, obchodem a pohostinstvím. Ve zbylých třech čtvrtinách se bydlí. Z toho vyplývá, že cestovatelé tu najdou dostatek možností, kde složit hlavu. Ať již k nim patří hotely nebo hostinské pokoje v soukromí.
Leckdy se v Koprivštici rozdílné světy turistického průmyslu a ryzího bulharského venkova překvapivě propojí. Když jsem do města přijel a zatím pouze monitoroval terén, oslovila mne u veřejných záchodků babka s nabídkou ubytování. Cena byla slušná, tedy pod 10 eur, takže jsem se nijak nezdržoval váháním.
Rázovitá chaloupka, pod jejíž střechou jsem v Koprivštici nocoval.
V temné světnici nízké chaloupky mi povlékla řádně proleželou postel a ponechala mne osudu mezi poličkami plnými bulharské keramiky, skleniček a umělých květin. Na dřevěném obložení stěn pokoje visely koberečky, fotografie zemřelého příbuzenstva a pár vybledlých reklamních kalendářů se spoře oděnými modelkami.
Sprchovat jsem se chodil k babce do kuchyně a na záchod se muselo přes dvůr, do kadibudky s dírou ve zděné podlaze. Ovšem odpočívalo se zde báječně, skutečně jako u babičky.
Může se hoditJak se tam dostat Navíc i frekvence spojení je celkem hustá. Cena jízdenky obnáší částku kolem tří eur, plus euro za mikrobus, který vás od nádraží odveze do 10 kilometrů vzdáleného města. Mikrobusy vždy čekají na příjezd vlaků a jízdnímu řádu železnice jsou také podřízeny jejich zpětné odjezdy z městečka. Trasy historií i přírodou Zde si za 3 eura koupíte vstupenku, která vás opravňuje k návštěvě všech šesti muzejních domů. Existuje i poloviční varianta, avšak není cenově výhodná. A pak už jen putujete značeným okruhem městské prohlídkové trasy a naplno si vychutnáváte nádheru jednotlivých rezidencí a podmanivých zákoutí. Pozor! V pondělí je pro veřejnost uzavřen Oslekovův, Kableškovův a Debeljanovův dům, během úterka naopak Karavelovův, Ljutovův a Benkovského. Výjimečná poloha předurčila Koprivštici k roli ideálního centra pro nenáročnou horskou turistiku. Přímo z centra směřuje značená cesta k nejvyššímu bodu pohoří Sredna gora, 1 604 metrů vysokému vrcholu Bogdan. |
