Africkým řezbářům už práci ulehčují i modernější nástroje

Africkým řezbářům už práci ulehčují i modernější nástroje | foto: Tomáš Nídr, MF DNES

Klokani už jsou i v Africe. Přinesla je tam globalizace

  • 2
Musíme být lepší než konkurence a nabídnout turistům něco navíc. Hrochy a krokodýly tady v Africe dělá každý, vysvětluje místní řezbář skladbu svých výrobků. Afrika sice většinou zůstává stranou světového dění, přesto i tady znatelně zaúřadovala globalizace.

Americká limonáda vytlačila z trhu místní nápoje, benzinky mají stejná loga jako ty v Evropě, ve městech se můžete najíst v rychlých občerstveních notoricky známých značek a silnicím vládnou japonská vozidla. Přesto pro mě globalizaci v Africe neztělesňuje Coca-Cola, Shell, McDonald´s ani Toyota, ale vyřezávaný klokan.

Přišel jsem na to v zambijské vesnici Makuni, ve které se většina mužů kvůli turistické poptávce po suvenýrech věnuje řezbářství. Samotné Makuni s kulovitými hliněnými chýšemi, s mangovníky obsypanými plody a frontou dětí u jediného vodovodního vývodu žádnou atrakcí pro masy není. Ale i z vesnice je vidět na obloze "kouř" páry, který vytvářejí řítící se hektolitry Viktoriiných vodopádu, jež leží deset kilometrů odsud. Tato podívaná na řece Zambezi je jednou z nejnavštěvovanějších oblastí v Africe, takže o klientelu je postaráno.

V přístřešku uprostřed vesnice skupinka deseti mužů vyřezává z tvrdého teakového dřeva zvířecí figurky. Práce je to těžká, i když už ji ulehčují dříve nevídané nástroje jako vrtačka nebo bruska na elektriku. Je to mužská profese, ženy pak africký kýč mohou u vstupu k Viktoriiným vodopádům nabízet musungům, jak místní říkají bělochům. Nosorožci, žirafy, zebry či sloni (vyrobeni s vyndavacími kly, aby si návštěvníci chobotnaté suvenýry nepolámali v batozích) dokážou makunské rodiny zaopatřit mnohem lépe než namáhavá robota na poli.

Koala u Viktoriiných vodopádů

Kouknu se pod nožík chlapíkovi v modročerně pruhovaném dresu Interu Milán (mimochodem láska k fotbalovým šampionům z Evropy je také ukázkovým příkladem globalizace). V rukou se mu rodí zvíře, jehož tvary mi přijdou známé… Ale vždyť je to medvídek koala! A ten přece v Africe nežije.

Pohlédnu do krabice, která leží u nohou dalšímu mladíkovi. Na sebe se v ní vrší ptakopyskové. A kluk v černém tričku právě smirkovým papírem uhlazuje tvary klokanovi. Australští živočichové, ač je zdejší lidé nikdy nemohli v reálu spatřit, vypadají jako živí.

Jak je to možné? Á, tamhle je zdroj inspirace. Muž s rozhalenou košilí právě důkladně studuje podobu mývala z fotografií ve velké obrázkové knize a na sešlý papír načrtává svoji představu, jak ho ostatní mají vyrábět sériově.

Ptám se ho, jak je napadlo nabízet návštěvníkům černého světadílu se specifickou faunou sošky zvířat, která žijí na jiných kontinentech. Čtyřicátník ležérně odpovídá: "To víš, globalizace." A pak pln podnikatelského elánu dodává: "Musíme být lepší než konkurence a nabídnout turistům něco navíc. Hrochy a krokodýly tady v Africe dělá každý."