Kloboucký mlýn: Rudé armádě i komunistům navzdory

  • 6
Ten příběh je starý již více než dvacet let. Přesto dodnes fascinuje tím, že si lidé z pouhé lásky ke své rodné obci a krajině kolem ní postavili svůj vlastní větrný mlýn. Bez peněz, bez nároku na odměnu i finanční zisk a navzdory všem překážkám doby komunismu.

Příběh klobouckého mlýna narozdíl od předchozích, které jsme v tomto seriálu uveřejnili, není smutný. Nic se nenávratně nezničilo, naopak došlo k záchraně rozpadající se památky odsouzené k zániku.

Nádech smutku může mít příběh klobouckého větrného mlýna až s dnešním dvacetiletým odstupem, kdy se někdejší úctyhodná aktivita klobouckých zahrádkářů jeví jako nezopakovatelná.

To je však samozřejmě věcí názoru. Každopádně takovýchto příběhů by si naše země zasloužila co nejvíc.

Rudá armáda srovnala starý mlýn se zemí

Bezlesá a v létě často vyprahlá krajina jižní Moravy má velmi řídkou síť pravidelných a vydatnějších toků.

Technická data o klobouckém větrném mlýně

Zdaleka viditelný větrný mlýn stojí nad městem Klobouky u Brna. Nachází se zhruba 0,5 km jižně od náměstí na návrší, dříve nazývaném U Větřáku, které má nadmořskou výšku 295 m.

Ke mlýnu vedou turisticky značené trasy pro pěší i cyklisty, v těsné blízkosti objektu se rozprostírá rozsáhlá zahrádkářská kolonie.

Dřevěný větrný mlýn německého typu původem z Pacetluk má obvyklý hranolovitý tvar o půdorysu 5,3 x 5,25 m a výšce 11 m, která zahrnuje také sedlovou, vzadu i vpředu zvalbenou sedlovou střechu s šindelovou krytinou.

Stěny jsou z desek, interiér osvětlují malá prosklená okénka. Větrné kolo na čelní straně mlýna má průměr 15,5 m. V interiéru se nachází šalanda a kompletní mlecí zařízení o jednom složení.

Mlýnské kameny mají průměr 1,1 m. Vnitřek mlýna je přístupný ze zadní strany dřevěným zastřešeným schodištěm přes pavláčku. K vidění je rovněž trámec a pojízdný rumpál k natáčení budovy.

Chybějící vodní mlýny zde proto v minulosti nahrazoval hojný počet mlýnů větrných. Snad nejvíce větřáků ze všech obcí na jižní Moravě stávalo v Kloboukách u Brna – celkem šest.

Někdejší šestice mlýnů se však postupem času zmenšovala a roku 1936 už stál pouze jediný, shodou okolností nejstarší větřák, který se na trámu pyšnil velmi starým vročením z roku 1748. Mlelo se na něm do roku 1938, pak se jeho majitel František Bitomský, který neměl dostatek finančních prostředků na údržbu, rozhodl, že mlýn rozebere a získané dřevo prodá jako palivo.

Muzejní spolek v Kloboukách však ztrátu posledního větrného mlýna nad městem nechtěl připustit a považoval jeho zánik za "nežádoucí změnu charakteru krajiny a ochuzení klobouckých občanů o část rodného kraje".

Do záchrany objektu se vložil také Památkový úřad v Brně a začalo hledání movitého zachránce. Řešení se nakonec našlo. Zachráncem se stala Občanská záložna v Kloboukách, která nejdříve zchátralý mlýn od majitele odkoupila za cenu adekvátního množství palivového dříví (2.000 korun) a za dalších 12.700 korun jej zrekonstruovala.

Roku 1940 byl poslední kloboucký větřák slavnostně odhalen a představen v plné kráse veřejnosti. Šťastná záchrana se však o pět let později proměnila v tragický konec. Postupující Rudé armádě byl mlýn na strategicky důležitém návrší v dubnu 1945 trnem v oku a dvěma dělostřeleckými salvami ho zapálila a srovnala se zemí.

Marné snahy o obnovu mlýna

Kloboučtí občané tuto ztrátu těžce nesli a krátce po válce se nanovo rozběhly snahy o obnovu mlýna. Byla vyhlášena veřejná sbírka, avšak v atmosféře nových společenských změn nebylo možné dosáhnout úspěšného konce. Podobným způsobem ztroskotala okolo roku 1970 i snaha někdejšího majitele mlýna Karla Sirného (vlastnil objekt do roku 1934) postavit s několika dalšími nadšenci nový větřák.

Myšlenka znovuobnovení větrného mlýna však v Kloboukách stále žila a nakonec se ji přece jenom podařilo uskutečnit. Podnětem k její realizaci se stal novinový článek v brněnské Rovnosti ze srpna 1979, kde se psalo o rekonstrukci větřáku ve Velkých Těšanech na Kroměřížsku, kterou prováděl patrně poslední žijící sekerník (tesař rozumějící konstrukci větrných mlýnů) František Hrdý z Újezdce u Přerova.

Kloboucký rodák František Peřina, jenž se pro myšlenku obnovy větrného mlýna nadchnul a získal pro ni také několik přátel  – členů kloboucké základní organizace Českého svazu zahrádkářů, navštívil osobně starého sekerníka a konzultoval s ním možnost, jakým způsobem postavit v Kloboukách nový větrný mlýn. Jako nejjednodušší se jevila varianta převézt do Klobouk nějaký starý větřák a na místě ho zrekonstruovat. Jako vhodný objekt byl vytipován rozpadající se větrný mlýn v Pacetlukách na Kroměřížsku.

Rozpadající se mlýn v Pacetlukách

Větřák v Pacetlukách pocházel patrně z počátku 19. století a na své místo byl převezen z Roštění kolem roku 1850. Koluje o něm historka, že ho údajně tehdejší mlynář vyhrál v kartách. V době okupace provoz větřáku skončil, po válce jej poslední mlynář Jan Janalík částečně opravil, od té doby však chátral.

Uvažovalo se o jeho převezení do chystaného skanzenu na hradě Veveří, celý projekt se ovšem neuskutečnil. V roce 1981, kdy tehdejšího majitele Vladimíra Janalíka – potomka posledního mlynáře – navštívila delegace klobouckých zahrádkářů v čele s Františkem Peřinou, byl větřák v Pacetlukách prakticky odsouzen k zániku.

Přestože majitel měl zájem na zachování rodinného majetku a žádal o finanční podporu na rekonstrukci, neuspěl. Znovuobnovením větrného mlýna ve Velkých Těšanech (okr. Kroměříž) v roce 1979 se totiž nadlouho vyčerpala plánovitá státní "péče" o větrné mlýny a s opravou dalších větřáků v regionu Kroměřížska se prostě již nepočítalo.

Po zdlouhavých, rok trvajících jednáních nakonec s přemístěním mlýna do Klobouk souhlasili jak majitel Vladimír Janalík, tak památkáři, kteří byli zpočátku zásadně proti (byť nebyli schopni přispět na záchranu ani korunu). Majitel dostal za mlýn zaplaceno 10.000 korun, jak stanovil úřední odhad.

Větrný mlýn nad Kloboukami patří k nejhezčím u nás. Je chráněn jako kulturní památka a slouží jako muzeum.

Otevřeno bývá od května do září v sobotu (14 – 17 h) a neděli (10 – 12 h a 14 – 16 h).

V jinou dobu je prohlídku nutné domluvit telefonicky předem: 774 324 254,
519 361 570.

Mlýn oživily dobrovolné brigády

10. července 1982 vyrazili kloboučtí zahrádkáři na brigádu do Pacetluk a během jediného dne starý větřák rozebrali a převezli do Klobouk na místo posledního stojícího větrného mlýna všechny použitelné součásti: hřídel s palečným kolem, mlecí kameny a část trámů dřevěné konstrukce.

Jak říká kronika, v tento den odpracovali všichni nadšenci celkem 268 brigádnických hodin. Pak následovala tři roky trvající výstavba staronového klobouckého mlýna. Velké množství konstrukčních prvků a technických součástek muselo být znovu vyrobeno.

Největší objem prací odvedli kloboučtí zahrádkáři formou bezplatných brigád, odbornými konzultacemi přispěli pracovníci rožnovského skanzenu a Technického muzea v Brně. Na financování se podílela také veřejná sbírka. V první polovině roku 1985 byly veškeré práce úspěšně dokončeny a 1. června se dveře větrného mlýna slavnostně otevřely pro veřejnost. Takřka románový příběh dvou mlýnů se šťastně završil.

Martin Janoška: Větrné mlýny v Čechách na Moravě a ve Slezsku

Další zajímavé příběhy větrných mlýnů v ČR

Závěrem
Dobrovolná a nezištná práce bez nároku na finanční zisk z Česka jistě nevymizela. Přesto je dnes těžké si představit, že by hrstka nadšených lidí z poměrně malé obce dokázala v podmínkách dnešní doby a bez finančních prostředků nějaký podobný projekt rychle a úspěšně zrealizovat.

Našli by lidé čas, chuť a společnou řeč? Kolektivní duch, zájem o společnou věc, vztah k okolní krajině a sounáležitost s místem bydliště dostaly za posledních 15 let individualismu a svobody na českém a moravském venkově hodně na frak.

Dnes jsme spíše svědky, že láska k rodné hroudě a lpění na kořenech je cosi nepatřičného až škodlivého. Stačí si připomenout nedávný příběh výkupu pozemků v Nošovicích pro automobilku Hyundai, kde starousedlíci, vlastnící půdu po několik generací, nechtěli za žádnou cenu prodat. Aby tito "škůdci" státního zájmu a velkého byznysu prodali, museli být zastrašeni anonymními výhrůžkami smrtí – paradoxně v zájmu kolektivu většiny obce. Smutné.

*** ČTĚTE SERIÁL STROJEM ČASU PO ČESKU - JEDENÁCT PŘEDCHOZÍCH DÍLŮ ZDE

DĚKUJEME všem čtenářům za zajímavé náměty, s některými z nich se v příštích dílech Stroje času setkáte!

Redakce iDNES děkuje za poskytnuté fotografie fotoarchivu Památkového ústavu v Brně.

Kloboucký mlýn dnes

Kloboucký mlýn dnes

Původní kloboucký větrný mlýn zničený v roce 1945

Původní kloboucký větrný mlýn zničený v roce 1945

Původní větrný mlýn v Pacetlukách přenesený a zrekonstruovaný v letech 1982-85 v Kloboukách