Silueta Kelčského Javorníku, nejvyšší hory Hostýnských vrchů, patří k významným krajinným dominantám střední Moravy. Přestože má jenom 865 m, díky své poloze a příkrému svahu nad okrajem středomoravských sníženin bývá vidět z mnoha míst.
Naopak z Kelčského Javorníku už více než 20 let nebylo vidět vůbec nic a nečetní výletníci se mohli těšit maximálně z dosažení nejvyšší kóty, zápisu do vrcholové knihy nebo klidu okolního lesa. To vše je dnes minulostí a na nejvyšší bod Hostýnských vrchů míří ve dnech volna ze všech stran četné skupiny turistů, kteří chtějí zažít velkolepou podívanou do moravské krajiny.
Izolovaná hora uprostřed Moravy
Wikipedie udává, že Kelčský Javorník patří s izolací 26 km mezi 20 nejizolovanějších českých hor. Co přesně tato informace znamená, není sice moc jasné, nicméně Javorník izolovaný skutečně je. Vyšší kopce, než je on sám, najdeme teprve ve vzdálenostech mnoha desítek kilometrů. Severně například až Praděd v Jeseníkách, jižně Velký Lopeník v Bílých Karpatech, východně kopce v Beskydech a západně kde nic tu nic.
Kdo poctil Kelčský Javorník svou návštěvou v 70. letech 20. století, zažil tu ještě plně funkční dřevěnou třípatrovou geodetickou věž. Nikoli rozhlednu, kterou by postavil Klub českých turistů společně s Junákem, jak kdosi napsal na internet. V 80. letech však začala tato věž dosluhovat a výstup výše než do prvního patra byl spojen s adrenalinovým dobrodružstvím či spíše hazardem o život.
Kelčský Javorník navzdory tomu i nadále patřil k významným vyhlídkovým bodům. Okolo věže byly totiž průseky kvůli pozorování a měření. Situaci „pomohla“ i lesní kalamita vyvolaná teplotním zvratem na Nový rok 1979 a následným silným emisním působením exhalací z Ostravska. Temena Javorníku se brzy poté proměnila po zásahu motorových pil v holosečné paseky, takže o výhledy nebyla nouze.
Čas však plynul, geodetická věž někdy po roce 1997 nadobro zmizela, postupně zarostly paseky i průseky a hora přestala být turisticky atraktivní. Nic na tom nezměnila ani výstavba telekomunikační věže východně od vrcholu, veřejnosti bohužel nepřístupné. Na Kelčský Javorník nebylo proto mnoho důvodů chodit.
Vyhlídková plošina rozhledny na Kelčském Javorníku
Poslední metry před rozhlednou na Kelčském Javorníku: pohled od jihozápadu
Kaplička u dětské ozdravovny v Rajnochovicích
Výjimečná stavba, výjimečný rozhled
Nová rozhledna otevřená veřejnosti 15. září 2015 splňuje všechna pozitivní kritéria, která by měla každá vyhlídková věž mít:
- je architektonicky zdařilá
- je dostatečně vysoká a převyšuje okolní stromy
- stojí na významné zeměpisné kótě
- z místa nebyl předtím žádný rozhled
- je celoročně otevřená
- k věži se nedá dojet autem
- stavba ani její provoz neničí cennou přírodu
- přístup k rozhledně není možný bez podstoupení fyzické aktivity, což v praxi znamená ujít minimálně 4 km do kopce
Když porovnáme na základě těchto kritérií novou rozhlednu na Kelčském Javorníku s ostatními vyhlídkovými stavbami u nás, zjistíme, že je v podstatě výjimečná.
Chráněný trigonometrický bodMožná si všimnete, že rozhledna nestojí na nejvyšší kótě Kelčského Javorníku, ale o kus níže stranou. Důvodem je ochrana trigonometrického bodu, zřízeného již roku 1821 jako součást trigonometrické sítě I. řádu na území rakouské monarchie. V roce 1922 byl nad bodem vztyčen 12 m vysoký dřevěný pilíř, o dvacet let později 39,6 m vysoká dřevěná observační věž s pozorovacím stolem ve výšce 25 m. Ta se v roce 1956 zřítila, přičemž trosky se odklízely tři dny s pomocí koní. Kelčský Javorník byl později zahrnutý také do astronomicko-geodetické sítě a k pozorovacím účelům sloužila dřevěná měřická věž. V torzálním stavu stála ještě v únoru 1997. |
A výjimečný je i rozhled „z vysoka“, který je daný jak 35 m výšky rozhledny, tak 500metrovým převýšením hory od severního úpatí. Za příznivé dohlednosti tudíž spatříte nejenom pásma moravských a slovenských hor (Králický Sněžník, Hrubý Jeseník, Beskydy, Bílé Karpaty, Malá Fatra, Strážovské vrchy, Povážský Inovec) a vrchovin (Drahanská, Zábřežská, Chřiby, Nízký Jeseník a Oderské vrchy), ale hlavně spousty sídel.
Malých vesniček rozeznáte nepočítaně, větších měst nečekané množství: Kroměříž, Přerov, Olomouc, Lipník, Hranice, Nový Jičín, (možná i Ostravu), Valašské Meziříčí, Vsetín, Bystřici pod Hostýnem.
A dokonce i bez dalekohledu lze rozlišit několik známých památkových objektů – například hrady Buchlov a Starý Jičín, poutní kostely na Hostýně a Svatém Kopečku u Olomouce. Tak pestré obzory s horami a lesy na jedné straně a sídelní kulturní krajinou na straně druhé se opravdu hned tak někde nevidí.
A čím je výjimečná samotná stavba? Určitě svou architekturou a monumentalitou. Základ tvoří 12 obloukovitě prohnutých modřínových lamel, které symbolizují tradici výroby ohýbaného nábytku v nedaleké Bystřici pod Hostýnem. Jsou uspořádané do kruhu kolem ocelového sloupu s vřetenovitým schodištěm a v půdorysu připomínají hodinový ciferník. Stála 10,4 milionu korun a většinu zaplatila Evropská unie.
Pohled z Kelčského Javorníku směrem na východ na Beskydy
Záhoří, Oderské vrchy a Nízký Jeseník z Kelčského Javorníku, pohled na sever
Pásma moravských Karpat z Kelčského Javorníku, pohled na jihovýchod
Výstupové trasy a zajímavosti
Jako nejjednodušší se jeví přístup na Kelčský Javorník po žlutě značené trase ze silničního sedla Tesák, které má nadmořskou výšku cca 690 m. V cestě ovšem stojí vrch Čerňava (853 m) a hluboké sedlo Humenec, což tuto trasu činí obtížnější a delší, než by se mohlo na první pohled zdát. Cestou jsou k vidění historické hraniční patníky bývalých panství a partyzánský bunkr z druhé světové války.
Pokud se chcete přiblížit k rozhledně co nejvíc autem, pak zvolte jako výchozí místo Rajnochovice, konkrétně bývalou dětskou zotavovnu a později školu v přírodě nad údolím Rosošné při žluté značce. Komplex budov s kaplí projektovali ve 20. letech 20. století žáci architekta Dušana Jurkoviče coby velkolepé sociální dílo hulínského faráře Jadrníčka. Dnes zpustlý areál, přístupný po úzké asfaltce, slouží jako „středisko služeb školám„ Zlínského kraje.
Výstupová trasa od zotavovny nejdříve po žluté, pak po zelené značce kolem lovecké Holubovy chaty vytrvale stoupá a hezky ubíhá. V závěru prochází okrajem přírodní rezervace Kelčský Javorník, která chrání přirozený listnatý les na severním svahu. Delší variantu této příjemné cesty představuje nástup v Podhradní Lhotě s následnou prohlídkou dvou hradů Zubříč a Šaumburk. Mnoho se z nich sice nedochovalo, půdorys druhého z nich je však neobyčejně rozlehlý. Oba hrady sloužily ve 13. až 15. století jako opěrné body olomouckého arcibiskupství.
Další dvě na převýšení nejnáročnější a v celé délce vytrvale stoupající trasy na Kelčský Javorník vedou z Chvalčova (žlutá) a Loukova (zelená).
Zajímavostí oblasti je i to, že na úpatí Kelčského Javorníku u Loukova jsou od roku 2011 v provozu největší podzemní zásobníky pohonných hmot a ropných produktů v České republice. A že v Rajnochovicích se parta nadšenců snaží obnovit lesní úzkorozchodnou železnici, která z úbočí Kelčského Javorníku svážela na počátku 20. století dřevo na pilu.
Může se hoditJak se tam dostat |
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
