Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kelč - město dýmkařů

  12:27aktualizováno  12:27
Na východní Moravě má velkou tradici dýmkařství, řemeslné umění, které se v kraji předává z generace na generaci. Co všechno takové řemeslo vlastně obnáší a z čeho má být správná dýmka vyrobena?
Dýmka

Dýmka - Výroba dýmek má u nás tradici na východní Moravě. | foto: Archív

Dýmkařství bylo jedním z nejmladších řemesel. Na východní Moravě však má velkou tradici. V době největšího rozmachu této živnosti se zručnými dýmkaři proslavilo městečko Kelč na Vsetínsku. V kelečském muzeu uchovávají sbírku dýmek, která vznikla až po roce 1900. Archivní nebo jiné písemné doklady o vzniku dýmkařství však chybí. Nejstarším kelečským dýmkařem byl Vojtěch Pajdla, který se narodil roku 1879. "Pro něj a pro jeho otce pracovalo víc dýmkařů. Pomáhaly i jejich rodiny. Vojtěch Pajdla v pokročilém věku trpěl ztrátou paměti a nedovedl ani pojmenovat všechny druhy dýmkařských nástrojů," poznamenává spisovatel Joža Orzág-Vranecký, který se zabýval historií dýmkařství na východní Moravě. Známý byl taky mladší dýmkař Jindřich Plesník. Ten se naučil řemeslo od svého otce. Několik let se ale živil jako soustružník u firmy Thonet v Bystřici pod Hostýnem. Když převzal po svém otci živnost, zřídil si obchod a dílnu v Bystřici na rohu ulic Palackého a Nádražní. "V dílně pracoval naposled v roce 1953. Poslední dobou vyráběl jen cigaretové špičky a malé čibuky z přírodních březových "hrček". Opravoval deštníky a prodával továrně vyrobené dýmky. Dílna pustla a stávala se postupně skladištěm i dřevníkem," popisuje úpadek jedné živnosti spisovatel Orzág-Vranecký. Zařízení dýmkařské dílny Jindřicha Plesníka se však kompletně zachovalo. V roce 1971 ho získali do sbírky pracovníci Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. "U kelečských mistrů se vyučila řada dýmkařů současné generace. Někteří z nich ještě žijí, ale dýmkařstvím se nezabývají. Většinou nemají ani dýmkařské výrobní nástroje. Lidoví dýmkaři byli také na Podřevnicku v Malenovicích a Hrobicích. Vyráběli dýmky "vizovjanky" a "hrobičanky"," dodává Orzág.

ZÁKLADEM DÝMKY JE KVALITNÍ DŘEVO

Pro výrobu dýmek používali řemeslníci naše i cizí dřevo. Z těch místních to byla hlavně olše a bříza. Materiál přiváželi "fajfkářům" sedláci. Pro olše někdy museli mistři jet sami až na Slovensko. Potřebné dříví museli kácet v zimě. "Z břízy se používala jen část kmene nad kořeny, která byla v těch místech rozšířená na "bakulu". Tam bylo dřevo kroucené a po opracování dávalo pěknou kresbu - "květ" i fládr"," dozvěděl se Orzág od bývalých dýmkařů. V Kelči ale používali řemeslníci taky cizí dřeva. Vhodná byla například švédská bříza. Tu ještě kolem roku 1910 objednávali ve velkém množství. Používalo se taky načervenalé dřevo bruyere. To vozili obchodníci v malých kouscích nařezané jako silnější desky. Jednotlivý kousek prý někdy sotva stačil na vyřezání hlavičky. Z načervenalého dřeva se vyráběly "fajky bryjérky". Měly tu výhodu, že se nevypalovaly. Proto nemusel dýmkař dovnitř vkládat kování - "plechování". Značka "Bruyere" se dosud používá na dýmkách vyráběných v továrně.

ROZVOJ, ALE TAKÉ ÚPADEK ŘEMESLA

Největšího rozmachu dosáhlo dýmkařství v šedesátých letech minulého století. V té době to bylo výnosné řemeslo. Dýmky z Kelče vyváželi obchodníci do Polska, Maďarska a Rakouska. Dělníci dostávali dobře zaplaceno a dýmkařství přitahovalo mladé lidi z jiných řemesel, které opouštěli a narychlo se učili vyrábět dýmky. Joža Orzág-Vranecký zjistil, že byly případy, kdy k dýmkařství přešli i učitelští mládenci. Po pár letech se však poměry začaly zhoršovat. Ubývalo učňů a vyučení dýmkaři odcházeli za jiným zaměstnáním. Když byla v Kelči v roce 1895 zřízena pokračovací škola pro učně, bylo na ní zapsáno patnáct dýmkařských učňů, v roce 1930 jenom jeden. Z dvanácti samostatných mistrů z roku 1911 zbylo jen šest. Podle dotazníků o stavu dýmkařství v roce 1931, které vypracovali tři kelečští mistři, přivydělávalo si v té době dýmkařstvím ještě kolem padesáti rodin. Pracovaly ženy i děti, hlavně při povrchových úpravách materiálu. Františka Kundrátková, jejíž otec a dva bratři byli dýmkaři, o tom vyprávěla: "Já sem byla při fajkách pořád. Uměla sem cínovať, rýsovala sem parády na slovenky, enom sem neuměla dělat na drekslu. A když sem se vdala, neuměla sem ani velice variť. Tatínek z fajek vydělali na koupení chalupy, koupili pole aj dvě krávy." Ovšem dýmkařský výdělek byl těžce zasloužený. Pracovní doba trvala až šestnáct hodin denně. Ceny za vyrobené dýmky určovala poptávka a kvalita práce. Podle zmíněného dotazníku vyrobil dělník s rodinou za týden pět až osm tuctů "krkovek", "obkusek" jen polovinu. Za tucet "krkovek" se přitom před válkou platilo tři až čtyři koruny. Za "obkusky" šest až deset korun. Na jeden svůj "dobrý" předválečný výdělek vzpomínal Jindřich Plesník. Asi před padesáti lety se náhodou v Rožnově na jarmarku seznámil s Čechoameričanem Malinou, kterému pak zasílal dýmky do Texasu pro tamější krajany. Jedna z těchto zásilek však nedošla, skončila na dně mořském při tragickém zániku lodi Titanic. K zániku dýmkařského řemesla přispělo několik společenských změn. Závažnou okolností bylo zrušení "fasování" tabáku v armádě. Místo něho úředníci zavedli příděl cigaret, které se staly módním artiklem. Dýmkařský mistr Josef Both z Kelče popsal úpadek dýmkařství takto: "Příčinou úpadku je částečně válka, která lidi přepracovala na cigaretáře. Dále je to pokrok doby. Dnes každého, kdo kouří dýmku, považují za méněcenného člověka. Jízda v e vlaku bude snad pro kuřáky dýmek brzy zakázána. Dnes je totiž pro kuřáky určený jen jeden vůz. A ještě k tomu pro cigaretáře." K úpadku dýmkařství však přispěly velkou měrou i poměry v letech hospodářské krize.

 

 

Autor:




Nejčtenější

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Podle odhadů to vypadá, že plavat ve skutečnosti neumí polovina populace, tedy...
Proč Češi neumějí plavat aneb Jak neutopit doktora Mráčka

V Česku se každý rok utopí asi 200 lidí. A právě teď, během tropických letních týdnů, jich utone v rybnících, řekách a lomech nejvíc. Příliš často podceňujeme...  celý článek

Na kole si  kolem Litoměřic užijete parádní výhledy do kraje i na řeku, přívozy...
Na kole kolem Litoměřic. Brána Čech, židovské ghetto i vinařská stezka

Jedno z nejkrásnějších historických sídel České republiky je nespravedlivě ve stínu Prahy či Českého Krumlova. Litoměřice jsou nejen úžasnou víkendovou...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.