Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Když se motorka boří do libyjského písku

  12:42aktualizováno  12:42
Mé trápení začalo ve chvíli, kdy skončil asfalt. Mám před sebou asi 550 kilometrů pouště do města Idrij. Je to moje první náročná zkouška na této túře. Na silnici už není asfalt, ale šotolina. Jedu pomalu a vím, že mě čeká celý den, možná i dva trápení. Za chvíli přejde silnice v písek a můj stroj se zaboří až po motor.
Motorka v duně

Motorka v duně - Stroj značky BMW 1100 GS, který odpočívá v africké duně. | foto: Igor Brezovar

Poprvé jsem musel použít GPS - párkrát totiž jsem totiž zcela ztratil orientaci. Občas byla "silnice" široká i několik kilometrů a člověk viděl jsen vyjeté koleje. Jindy jsem zase v dálce zahlédl kouř a dým a bylo mi jasné, že tam projíždí auto.

Když se motorka boří do písku
Několik aut jsem potkal i na mé trase. To vždycky řidič zastaví a ptá se, zda-li má protijedoucí vodu. Největší problémy  nastaly v písečných závějích. To jsem obvykle mého těžkého koně položil na zem, vyložil všechna zavazadla, zvednul motorku, odjel na první pevnou půdu a vracel se pro zavazadla občas i 200 metrů.

Někdy se mi ale stávalo, že když už jsem konečně postavil motorku a chtěl se rozjet, tak se mi zabořila až po motor. To jsem  pak musel s botou odkopat kolem dokola prostor, přidat plyn, skočit z díry, jet několik metrů do dalšího pádu. A potom vše znovu.

Se ženskou jsem nemluvil už týdny
Bylo mi horko a studenou vodu v termosce jsem už dávno neměl, zůstala mi jen horká z kanystru. Pozdě večer jsem se špinavý, zničený a unavený připlácal do cíle, kde jsem přespal u roztomilé rodinky. Opět tu nikdo nemluvil anglicky a stejně jako všude, i tady jsem se bavil jen s chlapy.

Se ženskou jsem naposledy mluvil u pokladny v Itálii, když mě oznámila, že trajekt nejede. V Arábii jsem ženskou zahlídnul jen občas na ulici v doprovodu chlapa, ale stejně byla zahalená do černéh. A pokud jsem měl štěstí, tak jsem zahlédl alespoň oči, ale většinou měly i ty zakryté.

Sabha je jedno z největších měst Libye na jihu, ale také jedno z nejošklivějších, co jsem viděl. Všude bordel, na ulici koně, osli, krávy, auta, která jsou zralá tak na vrakoviště. Všude smrad.

Už toho začínám mít dost

NA MOTORCE PO AFRICE

I. díl: Jak jsem chystal motorku na pouť po Africe 

II. díl: Italské trajekty mě pěkně naštvaly

III. díl: Moji motorku pokořily tuniské louže

IV. díl: Libyjských celníků bylo na mně trochu moc

V. díl: Nocoval jsem u Káddáfího stoupenců

Lidé na jihu mají o pár odstínů tmavší pleť než na Libyjci ze severu a nejsou tak příjemní jako ti severní. Zvláště "kouzelné" tu jsou děti. Závodí, kdo z nich hodí větší kámen na kolemjedoucího cizince. Jeho vláda ho totiž určitě vyslala do Libyje na průzkum a špionáž.

Byl jsem už unavený ze stále stejných dotazů, na které musím odpovídat když jím, piju, odpočívám nebo fotím. Prostě jsem si přál být v klidu a najít někoho, s kým bych si mohl po dlouhé době normálně popovídat, usmát se, povečeřet....

Chyběla mi moje Irenka, chyběl mi nějaký turista stejného zájmu a myšlení. Ne, toho se tady zřejmě  nedočkám. Opět jsem proklínal sám sebe, že jsem sem lezl.

Jdu spát, ale kam? Zase se seznamovat...V hotelech, které jsem tady našel, bych nenechal přespat ani svého psa. Ne, vůbec nejsem rozmazlenej a spal jsem často v daleko horších podmínkách, jen na mě možná šla nějaká krize.

U Mr. Amira v rodině 
Už zhruba měsíc jsem sám, bez nikoho, mezi sice dobrými lidmi, ale.... najednou slyším: "Hello, Čiki, can I help you?" Ahoj Čechu, můžu ti pomoct? ozval se hlas za mými zády.

Byl to Mr. Amir, který mi tu noc poskytl azyl. V jeho rodině jsem strávil také následující dva dny. Opět však samozřejmě bez ženské.  Amir byl inteligentní, vzdělaný a mluvil dobře anglicky. Kdysi dělal pilota při Libyjských aerolinkách a viděl celý svět. Mohl jsem si s ním otevřeně promluvit:

"Víš Igore, tady jsi po několika letech první člověk, ke kterému můžu být otevřený a stěžovat si na náš systém a našeho vůdce," řekl mi. Vážil jsem si toho a povídali jsme si dlouho do noci venku před domem, na kraji města, kde za jeho pozemkem začínalo nekonečné prostranství pravé pouště jménem Sahara, která sahala daleko k Chadským hranicím a dál, daleko dál.

Nakonec dodal: "Víš, my nejsme země třetího světa, jak se o nás povídá! My jsme čtvrtý svět!" Věděl jsem, že je z toho smutný a on věděl, že mu nemůžu pomoci.

Autoři:




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.