Obří sněhové koule
Rozruch způsobil už téměř před dvaceti lety americký vesmírný fyzik Louis Frank, když prohlásil, že ve vesmíru objevil gigantické sněhové koule.
Mělo jít o dvaceti- až čtyřicetitunové hroudy sněhu o velikosti domu, které ostřelují Zemi až třicettisíckrát za den. Představa, že by zde přistály a vytvořily "hotový" kopec, je však nereálná. Navíc Frankovi kolegové byli k jeho zjištění velmi skeptičtí, nehledě na to, že žádná vesmírná sonda dosud nebyla sněhovou koulí zasažena.
Čekání na první výlet
Navzdory tomuto neúspěchu hledání sněhu ve vesmíru pokračovalo a nikoliv bez výsledku. Naději vzbuzují i další indicie. Předně, hory jsou na jiných planetách a měsících často vyšší než na Zemi a menší gravitace slibuje třeba snadnější provedení freestylových triků.
Vesmírná cestovní kancelář Space Adventures již úspěšně dopravila do kosmu první turisty, takže je možné předpokládat, že by dříve či později přišla i s nabídkou lyžařské dovolené.
Zasněžování na Merkuru
Obecně vzato tak, jak klesá pravděpodobnost sněhových srážek, blížíme-li se k rovníku, tak ani pravděpodobnost sněhu na planetách bližších ke Slunci – Venuši a Merkuru – není příliš valná. Pokud by však pokročilá technologie výroby umělého sněhu dokázala využít až 100°C "nočních" mrazů na Merkuru a hlavně ochránit jej před 400°C žárem přes den, pak by tu určitá lyžařská možnost byla.
Většina vědců se však spíš přiklání k tomu, že "nejlepší prašan" bude třeba hledat na vzdálenějších tělesech od Slunce než jsme my.
Sníh na Marsu potvrzen
Snímky z Marsu pořízené před čtyřmi roky podle astronomů prozradily známky sněžení a dokonce lavin, uvolněných z kráterních útesů. Potenciálně by tedy bylo na Marsu nebezpečno hlavně pro freeridery.
Špatnou zprávou podle Davida Smithe z marylandské centrály NASA je, že povrch severního Marsu – rozlohou přibližně odpovídajícímu Severní Americe – je téměř zcela plochý s převýšením do 10 m. Sjezdaři budou zklamáni, zato běžkaři by tu mohli najít vynikající podmínky. Slušné sjezdovky by však mohly být v okolí jižního pólu této planety, kde se předpokládá, že převládajícím skupenstvím vody je led.
Získaná data ukazují, že s ranním oteplováním planety se vytvoří tenká vrstva mraků, z níž vypadávají srážky v podobě omrzlice nebo sněhu. "To je jasný důkaz, že na Marsu je sníh," potvrdil Smith.
Jupiterovy nadějné měsíce
Ačkoliv samotný Jupiter má plynný povrch, několik jeho měsíců nevypadá z lyžařského pohledu marně. Hubbleův vesmírný teleskop v roce 1999 potvrdil, že vulkány na Jupiterově měsíci Io plivou hrozny "siřičitého sněhu", a to rychlostí, že i ta nejvýkonnější sněžná děla by se musela stydět – bezmála 50 km/min!
Teleskop vyfotografoval jeden z vulkánů na Io, jak vyvrhává oblak oxidu siřičitého o teplotě 1 230 °C do vesmíru. Žhnoucí plyn však v mrazivé prázdnotě vesmíru rychle vychladává, ba přímo mrzne. Tak si to alespoň vědci vysvětlují. Na UV snímcích je totiž "siřičitý sníh" znázorněn zeleně, kdežto "siřičitý mráz" by byl modrý. Teorii "siřičitého sněhu" potvrdil John R. Spencer z observatoře v Arizoně.
Další Jupiterův měsíc – Europa – rovněž skýtá jistou naději pro zimní sporty. Zdá se, že pod hustou vrstvou oblačnosti je rozsáhlý oceán – buď ledu, nebo kapaliny. V tomto zásadním lyžařském předpokladu se však bohužel vědci neshodují. Podle jedněch by měla být teplota povrchu Europy -160 °C, což by lyžování, samozřejmě v teplejším oblečení než na Zemi, umožňovalo.
Jiní vědci jsou však toho názoru, že Jupiter generuje ze svého jádra tak silný žár, že promění led na Europě v kapalinu. Dokud se sem nevypraví pozemská družice a nepodá hlášení o výšce sněhu, nebude odpověď jednoznačná a zůstane zhruba poloviční šance, že sníh zde je.
Ganymede je největší měsíc ve sluneční soustavě, dokonce větší než Merkur a Pluto, a svými zřetelnými ledovými póly je také lyžařsky nadějný. Možná jednou bude stát za to strávit zde na týdenní multi-jupiterovský skipas lyžařský den.
Titan: hory pokryté sněhem
partner přílohy
Saturnovy kruhy by jistě byly lákavým místem vesmírných lyžařských radovánek, avšak zůstanou jen fantazií. Zato jeho měsíce, podobně jako Jupiterovy, za úvahu rozhodně stojí.
Titan vzrušuje astronomy svou údajnou atmosférou a potenciální lyžaře zase snímky z Hubblova teleskopu, na nichž se objevily světlé skvrny – zhruba o velikosti Austrálie, které by podle vědců mohly být ohromným ledovým pohořím. Přesnější informace by mohly v následujících několika letech přinést do oblasti vyslané sondy Cassini a Huygens.
To, že pátrání po kosmickém sněhu má své "srdcaře" mezi astronomy, potvrzuje David Smith z NASA: "Mým nejoblíbenějším snímkem Titanova povrchu je místo s pohořím pokrytým metanovým sněhem, několika uhlovodíkovými jezery, ledovými příkrovy a skalami." A pokračuje s nadějí pro lyžaře: "Na Titanu je spousta vodního ledu, z něhož lze při zdejších -183 °C tvořit celé hory."
