Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kdo chce kam, pomozme mu... na Zakarpatskou Ukrajinu

  20:24aktualizováno  20:24
- JAK?
Nejlépe autobusem. Díky "armádě" ukrajinských dělníků v tuzemsku jich jezdí dost z Brna, Ostravy a z Prahy. Cena jízdy z Prahy do Užhorodu je zhruba 750 korun. Vyplatí se koupit si lístek předem, protože hrozí, že autobus kvůli malému počtu pasažérů vůbec nevyjede. Cesta trvá od rána až do poledne následujícího dne, podle toho, který cíp Zakarpatska si vyberete.

S ČÍM?
Za prvé: s pozváním či voucherem.
To první lze získat přes vzdálené příbuzné či známé, ovšem je třeba si předem rozmyslet, jestli chcete, aby vás ještě měli někdy rádi. Kvůli korupcí prolezlé byrokracii na Zakarpatsku (pozvání není jedna věta v dopise, ale formulář potvrzený na příslušném úřadě) může takové pozvání vaše dobrodince přijít mnohem dráž než voucher získaný v tuzemsku v některé z cestovních kanceláří zaměřených na Zakarpatsko či na česko-slovenské hranici. Voucher ovšem nemusíte vézt s sebou, lze ho získat - i když za víc peněz - na slovensko-ukrajinské hranici.
Za druhé: s mapou.
Zatímco ještě před dvěma lety byly nejdostupnější v antikvariátech či na půdách nalezené mapy z první republiky, dnes už šance na slušnou mapu je, ovšem pouze ve specializovaných prodejnách. Například v prodejně map na Senovážném náměstí v Praze lze sehnat zcela dostačující ukrajinskou mapu s měřítkem 1:200 000, ještě detailnější lze najít na internetu na adrese: http://www.infoukes.com a vytisknout si ji. Staré československé mapy se však přesto hodí, protože jedině na nich jsou zakresleny turistické trasy Klubu českých turistů, na jejichž značky neobnovované od války čas od času při túře narazíte a máte pak pocit, jako kdybyste našli trilobita.
Za třetí: S penězi.
Doby zcela nedávné, kdy se turista mohl v ubytovně vyspat v přepočtu za jednu korunu, už nenávratně minuly. Letos v létě náklady na základní služby a potraviny včetně piva zhruba odpovídaly cenám tuzemským, tj. ubytování na turbáze 14 hřiven za noc, chleba 1 hřivnu, pivo 1,20 hřivny. Kurs hřivny byl přitom přinejlepším 2,50 hřivny za dolar. To "přinejlepším" ovšem platí pro větší obce a města, s přibývající vzdáleností od nich se kurs hřivny zvyšuje spolu s neochotou vůbec dolary směnit či přijmout. Ukrajinci to vysvětlují (ze svého pohledu vlastně zcela správně): "Dolar nestabílnyj." Ještě podstatně menší zázraky lze v rozporu s vžitými legendami očekávat od nabízení českých korun či od placení cigaretami, alkoholem či jinými naturáliemi.
Za čtvrté: S jídlem.
Pro snadnější porozumění snad stačí popsat interiér jednoho typického obchodu ve vesnici: rozlehlá hala, klasický konzum. U stěny čtyři regály dlouhé tak deset metrů. V prvním regálu chléb. V druhém okurky. Ve třetím vodka. Ve čtvrtém mouka. Všechny produkty úhledně srovnané, aby mezery mezi nimi nebyly ani velké, ale ani malé.
Jinak nic.
PROČ?
Protože je to tam (hlavně nahoře) hezké, navíc okořeněné nostalgickým pocitem, že "tohle k nám přece kdysi patřilo". Města jsou sešlá a zdevastovaná, špinavá, k delšímu setrvání ne příliš vhodná. O to více však lákají k výšlapu na nejbližší poloninu (holé vrchy ve výšce 1000 až 2000 metrů). Ta je zpravidla obklopena neprostupnými lesy, v nichž možná, jestli neumřela, tak dodnes spí nepolíbena Šípková Růženka.
Na poloninách začíná pravý ráj pro ty, kteří se chtějí na čas stát trosečníky, ale nechtějí být zase příliš daleko od maminky. Jsou tu dny, za nichž lze potkávat pouze krávy a jejich pasáky, výhledy, kdy na desítky kilometrů daleko není vidět stopa civilizace, salaše, v nichž se dá vždycky přespat na tvrdých lůžkách z prken, cesty, které z cesty často spíše zavádějí, neboť Klub českých turistů už je očividně neudržuje. Když někam nakonec přece jen dovedou, pak do vesnic, sešlých jako města, na rozdíl od měst však právě díky tomu přitahujících. Je to jako fotografie z počátku století: široká rozbitá cesta, podél ní nekončící řady dřevěných chalup, na ní: ovce, krávy, koně, psi, slepice, husy.
A lidé - muži shrbení, takřka všichni oblečení do obnošených tmavých sak, takřka všichni v klobouku, ženy, občas oblečené moderněji, občas velmi krásné, a děti, loudící u turistů o cokoli, třeba o propisku či zapalovač. Ti všichni jsou však zpravidla ochotní rozdělit se s vámi o to poslední, co mají, jak už to u chudých tohoto světa bývá.
KAM?
Trasa, trvající zhruba pět dnů, jež odpovídá tomuto popisu, začíná v městečku Rachov až ve východním cípu zakarpatské nudle (i tam však jezdí autobusy z tuzemska). Je to nejvyšší, nejdivočejší a díky tomu možná i nejkrásnější část Zakarpatska. Z Rachova cestou po hřebeni přímo na sever okolo hory Terentin (1368 m) až k hoře Bližnici (1888 m). Pak sestup do údolí vlevo pod hřebenem, možnost přespání v osadě pasáků (kdo tak učiní, bude ho to možná druhý den mrzet, protože jen o kousek dál stojí srub na přespání, vybavený dokonce i novinovými výstřižky hanbatých ženštin). Odtud cestou necestou (skutečná cesta je většinou viditelná až poté, co se ohlédnete dozadu za sebe) opět výstup na hřeben k hoře Dogjaska (1761 m), z jejíhož hřebene je krásný výhled na nefalšované zakarpatské pleso. Hřeben má takový malinkatý předvrchůlek směrem k jezeru, od podzimu 1998 nazývající se Martom, na něm je vztyčena mohylka ze tří kamenů. "Kdo první sdělí na adresu tomas.lebr@czech-tv.cz, co se pod mohylkou
ukrývá, získá nefalšovanou lebku zakarpatského medvěda." Odtud dál po hřebenu na Ungarskuju (1707 m), podél ní dále po hřebeni, který končí přímo nad vesnicí Lopuchov (dříve Brustury). Po sestupu do údolí podél potoka do Usť-Čornej (zde je vůbec první šance dát si pivo - na začátku vesnice, kde stojí zhruba pětkrát nadživotní plechová maketa dřevorubce, zahnout vlevo přes most se zbytky železničky, hned za ním zase vlevo do domku zvaného U Vasila) - a odtud před Ruskou Mokrou (zde je zase zcela vzácně se vyskytující téměř klasická česká hospoda s točeným pivem Oboloň) a Komsomolsk (bývalou Německou Mokrou) do Mekky tuzemců - Koločavy. Tam už turisty znají (a nic vám zadarmo nedají).
 

Autor:




Nejčtenější

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Další z rubriky

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.